28 týdnů poté

O mnoho slabší, než 28 dní poté. První díl si zachoval mírný odstup od klasických zombie hororů posledních let. Byl zkrátka jiný. Člověk sice za celý film viděl 10 zombíků, ale atmosféra a zatraceně svinští vojáci Jejího Veličenstva bohatě stačili. Dvojka mi přišla jako kombinace Resident Evil - Apocalypse se Zemí mrtvých. Úvodní scéna, kdy se Rob Carlyle vysloveně vysral na svojí ženu, byla dokonalá. Bohužel jsem ale od té doby nezaznamenal kvalitnější scénu. Trochu nelogicky také vyznělo zamknutí civilistů do místnosti, kam se mohl jeden nakažený dostat pouhým šťouchnutím do dveří. Od doby, kdy se Carlyle změnil v zombíka, už neměl děj smysl žádný, protože popíral dravost a primitivnost nakažených. Místo toho nám ukázal, že kvalitní herec dokáže přemýšlet i když je zombie. Konec byl tradičně "šokující". Nic originalního se bohužel v tomto žánru vymyslet nedá, tak proč neustále tlouct to samé obilí. 60% (25.10.2008)

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… (30.08.2007)

Britský masaker vrtuľou helikoptéry, alebo Ako chlapci z ostrovov ukázali Amíkom, ako sa točí fakt, ale fakt tvrdý zombie masaker (aj keď všetci vieme, že to vlastne zombíci nie sú). Nápadito a veľmi zručne inscenovaná krvavá nakladačka, v ktorej vám naozaj záleží na postavách, takže ste skutočne napätí, a ešte to má aj mimoriadne slušné akčné tempo. Gore efekty sú super, hlavne zmienená žatva vrtuľníkom. Vlastne nedám 5* len kvôli priblblému scenáru - to, že hrdinovia neustále niekam rýchlo unikajú, dokonca aj autom, a všade, kde prídu, už čaká krv dáviaci tatko Carlyle, je do očí bijúci trapas. (14.12.2007)

Pokračovanie skvelého snímku spred piatich rokov pod záštitou samotného tvorcu originálu na poste producenta. Pre mňa dostatočný dôvod zájsť na návštevu kina. Ale teraz trošku symboliky okolo čísla 28. Okolo 28.minúty som si začal hovoriť, že toto bude poriadny prúser. O ďalších 28 minút som bol milo prekvapený porciou akcie, nadupanou hudbou, celkom dobre spracovaným námetom a svižnou réžiou. Keď som však v akčných scénach po 28.-krát nevedel rozlíšiť, čo sa vlastne deje, začal som mať podozrenie, že strihač a kameraman museli asi na niečom fičať. Komentár píšem 28 minút po skončení filmu a zažívam mierne sklamanie. Celkovo mal film určite naviac. 28 dní ešte neprešlo, ale myslím, že o 28 týždňov sa už budem tešiť na ďalšie pokračovanie, ktoré si tentokrát vzal znova do rúk môj anglický režisérsky obľúbenec. 70%. (16.11.2009)

Sice je 28 Weeks Later o několik let mladší než díl první, avšak po technické stránce mu nesahá ani po kotníky. Tam kde se Boyle nebál ukázat dravost a syrovost, spojenou s precizní prací ruční kamery, tam Fresnadillo jen pátrá jakým směrem se vlastně ubírat. Devadesát procent akčních sekvencí je naprosto nepřehledných a místo naturalistického survivalu tu máme kečupové exhibice typu vrtulník na poli, nebo střelba na civily. Samotný scénář je otřesně děravý. Několik kliček je opravdu na pokraji demence a fakt, že postavy jsou relativně nepředvídatelné - to znamená, že divák nemá tušení kdo kdy natáhne brka - je sice pěkné, ale v záplavě režijní neschopnosti, technické impotence a scénáristické nedotaženosti to opravdu není východisko. (02.05.2008)