Volání o pomoc

Je to zvláštní, poněvadž patřím mezi ten typ lidí, které rozesmutní i rozlité mléko a brečí nad každou volovinou. Volání o pomoc mělo u mě šanci vykoledovat si cestu do mé TOP (co se týče emociálních snímků), ale vůbec nevyužilo potenciálu, které se mu nabízelo. Mike Binder se měl více soustředit na duševní rozpoložení Charlieho a ne na scény, kdy jeho "kolejářský" kamarád řeší situaci, jestli mu jeho pacientka má udělat orální sex. Alespoň, že se film nezastavuje nad záběry letadel, které vrážejí do mrakodrapu, to poskytuje alespoň malou útěchu nad jinak skvostným filmem, který i přes svou délku dokáže lidskou duši rozesmutnit. Ne však tu moji.... (12.04.2008)

Scénář: Mike Binder .. Nerad vzpomínám. Na snímek Reign Over Me však budu, i proti této citaci, rád vzpomínat. Přinesl mi po čase opět skvěle vyváženou porci chytrého, lehkého humoru ve smutném, emocionálním dramatu. Alan Johnson je rodinným životem znuděný zubař. Jednoho dne potká starého přítele z dob studií, Charlie "ten jehož rodina byla v tom letadle" Finemana, který si od lidí a civilizace drží patřičný odstup. Při jeho prožitku se není moc co divit. Tihle dva, každý z jiných pohnutek, však obnoví své zaprášené přátelství… Zvláštní pojetí příběhu vycházející velice volně z amerického traumatu 9/11/01, který je tak důmyslně v pozadí, že Binder toho v žádném případě nezneužívá k prvoplánovému dojímaní. V popředí stojí především příběh dvou mužů, opírající se o to podstatné - herce. Vynikající Don Cheadle a „pitomec s grácii“ Adam Sandler jasně vévodí, i ve vedlejších rolích výbornému obsazení, přesto je Cheadle pořád o kus výše. K tomu Mike Binder vypráví skvěle. Pozvolně s lehkostí a realistickým přístupem což bývá v jistých případech výtka jménem „nuda,“ ale zde je maximálně progresivní směrem k emocemi nabitému finále, kdy jsem s úsměvem setřel slzu, a měl příjemně omamný pocit, což se mi už dlouhou dobu nestalo. Možná bych našel nějaké chyby (převážně v úvodu), ale všechny si stojí tak nepatrně v rohu, že na konečné vysoké hodnocení nemohou mít vliv. 95%. (28.10.2007)

Povedené drama s několika opravdu silnými emocionálními momenty, které mě skoro rozbrečely. Adam Sandler válí i v nekomediální roli, kdo by to do něj řekl... Příběh je zajímavý a na každého normálního člověka musí aspoň trochu zapůsobit. Na plné hodnocení to ale není, až tak mě ten film nedostal, aby se vyšplhal mezi mou elitu. 80% (12.06.2011)

Za devatero lesy šaškování, za sedmero lesy popírání a za hradbami mlčení se skrývá bolest, jakou si člověk neumí představit - a ti, kteří to umějí, by dali celý svět za to, kdyby se z nich stali neumětelé. Klaunova zpověď maskuje slzy líčidlem a moji úhlavní neoblíbenci Adam Sandler a Liv Tyler trpí a házejí záchranné lano tak, že jsem si je na dvě hodiny zamilovala. Na moji alergii na reflexi 11/9/01 v médiích (nemá to co dělat s událostí samotnou, ale s tím, jak se z utrpení dělá dojná kráva produkující mléko, kysnoucí díky přídavkům patetičnosti a samožerství na jazyku) se našel účinný lék. Skutečné volání o pomoc bývá němé, ale ti, kteří umějí podat skutečně pomocnou ruku, nepotřebují zesilovače, aby ho uslyšeli. A nebudu brečet a nebudu, protože jsem dospělá a zkušená a životem otřískaná... fňuk. (23.11.2010)

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)