Volání o pomoc

Mike Binder tvorca skrz naskrz priemernej komédie Man About Town presedlal na drámu a tá funguje veľmi dobre. Don Cheadle to hrá tak skvele, že zatienil dokonca vynikajúceho a do roli sa perfektne hodiaceho Adama Sandlera, tentokrát čisto dramatického, i keď aj na veselú nôtu sa tu citlivo brnkne. Aj keď ma film nie úplne dojal ako napríklad Crash ale ľúto mi ho bolo dosť (Sandlera). No jeho preslov svokrovcom po súdnom konaní bol tak dojemný, že som okamžite prihodil hviezdičku. Nedá mi nezmieniť sa ešte o mojej obľúbenej, najkrajšej Liv Tyler, hrá tu mladú, láskavú psychologičku (i keď hereckým prejavom za svojimi kolegami zaostáva) a do úlohy nadržanej pacientky perfektne sa hodiacu Saffron Burrows (Deep Blue Sea). No a aby to bolo komplet, Donald Sutherland je najlepší sudca na svete a Ted Raimi najhorší obhajca ;-). (18.09.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Velmi zajímavé, jak Adam Sandler dokáže upustit od toho svého nechápavého výrazu a všech těch směšných a jednoduchých komediálních postav, v nichž si ho většina diváků pamatuje, a vytvořit komplikovaný charakter trpícího, uzavřeného a nevyrovnaného člověka, jehož nevratně poznamenala tragédie havárie letadla z 11. září, při níž přišel o manželku a dcery. Zanechala na něm hluboké šrámy na duši a vytvořila z něj úplně jiného chlapíka, který žije ve vlastním světě mezi sluchátky s hudbou a hrami na playstationu. Toto vše pečlivě schovává za svým obranným systémem, který si vytvořil jako ochranu proti svému vlastnímu svědomí, vzpomínkám a bolestí ze ztráty. Od začátku do konce jsem mu jeho postavu bez pochyb věřila a skutečně jsem v ní viděla toho zbídačeného kluka, který v sobě skrývá víc, než sám možná chce a tuší. Nebyl to jen Adam Sandler, který se snažil "zahrát" mnohem komplikovanější postavu, než ty, jež ztvárňuje běžně. Don Cheadle je sympaťák jako vždy, Liv Tyler zase opustila "Roklinku" a usedla jako vnímavá psycholožka do pohodlného křesla, k níž mimo jiné dochází i Saffron Burrows, která nejdříve navštěvovala i svého zubaře, dokud nenastaly jisté sexuální komplikace, jimiž mu začala způsobovat nepříjemné chvilky:) Scéna, v níž Charlie Fineman zdemoluje prostory v ordinaci, či začne konečně vyprávět o své rodině, byly pro mě asi ty nejsilnější. Jeho slzy a ztrhaný obličej byly tak opravdové a bolestné, že byste možná ani nevěřili, že toto je "ten" vysmátý komik Sandler. Taktéž mě potěšil skvělý soundtrack, z něhož mé sluchy upoutal song ♫ Love, Reign O'er Me od The Who ♫. A že jsem si hned během sledování říkala, že je mi ten hlas nějak povědomý:) (10.10.2011)

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)

Adam Sandler to má dnes ťažké. Teda, nie žeby sa mohol sťažovať - návštevnosť kín a príjmy sú stále veľmi slušné, a má aj početnú fanúšikovskú základňu. Podľa všeobecného názoru však kvalita jeho filmov upadá takmer exponenciálnou radou, a ani jeho komediálny talent už nie je, čo býval. Volání o pomoc je však niečo úplne iné. Tak za prvé - je to vážny film, v ktorom hrá Sandler vyštudovaného zubára, ktorý prišiel pri havárii lietadla o rodinu, uzavrel sa do seba, jeho mozog začal úplne potláčať nektoré spomienky a on začal žiť vo svojom vlastnom svete. Občas tu zužitkuje svoj (tu výborne pasujúci) humor, ale väčšina filmu je silne emocionálna a pomerne depresívna. Je vidieť, že aj on dokáže s pomocou skvelého štábu spraviť vynikajúci film, ktorý stojí za to. A nielen to - je zručne natočený a zrežírovaný, má výborné dialógy, silné emócie a skvelých hercov, ktorí sa perfektne dopĺňajú. Nebyť toho, že (i keď zriedkavo) miestami scenár zbytočne naťahuje , išiel by som do plného počtu. Takto len veľmi silné 4*, no filmu už tak nemám prakticky čo vytknúť. Pravdepodobne najlepší Sandlerov film vôbec. (18.12.2013)