Volání o pomoc

Z rozporuplných reakcí amerických kritiků lze poznat, jak moc jsou v USA na téma 11. září ve filmu citliví. Tady je ale útok použitý jen jako tragédie, kde jednomu z hrdinů zahynou žena s dětmi - mohla by tam být klidně autonehoda nebo "obyčejný" pád letadla a na děj by to nemělo vliv. Rozhodně si nemyslím, že by docházelo k exploataci bolestivého tématu, naopak Binder vypráví velice citlivě a vyhýbá se přílišnému tlačení na pilu. Herecké výkony jsou znamenité do jednoho - Sandlerem počínaje a Sutherlandem konče. Snad jen dějová linie s psychicky narušenou pacientkou (byť sama o sobě půvabná) trošku přebývá. (04.11.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Film o jedenáctém září? To ani omylem, stejně tak by se mohl odehrávat po jakémkoli jiném neštěstí. Je jenom o tom jak se jeden muž snaží pomoci někomu kdo trpí tak velkou bolestí že už není schopný normálně žít a možná při tom pomůže i sám sobě. Příběh civilně a minimalisticky hrajícího Sandlera, který opravdu dokáže chytit za srdce. 9/10 (09.09.2007)

Ze začátku to vypadá jako film o tom jak se dva debilové hledali tak dlouho až se našli, ale to jen do té doby než ze sebe Adam Sandler dostane tu obrovskou bolest, kterou má v sobě, protože pak se vám chce už jenom plakat. A Adam Sandler ? On prostě nehrál pro moje oči, on hrál pro moje srdce. ......................Vlastně všichni herci byli ve svých rolích naprosto úžasní. To jen, že když Adam Sandler dovyprávěl svůj příběh v čekárně, tak mě natolik zvhli oči, že jsem na chvíli nikoho dalšího nebyl schopen vnímat a po tom co řekl své tchýni to už ani nešlo. No prostě Adam Sandler mě svým jedinečným hereckým výkonem úplně roztavil srdce. (13.10.2007)

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%. (05.04.2009)