Hlas smrti 2: Světlo

Bohužel jen dvě hvězdy. Jedna za Nathana Filliona a druhá za Katee Sackhoff. Oba jsou mí oblíbenci a Nathana považuji za vůbec nejsympatičtějšího seriálového herce (Firefly, Castle). Ve White Noise 2 jsou ale všichni svazováni nepovedeným scénářem a dějovou linií, která je přinejlepším průměrná. S kvalitnějším zázemím by pro Nathana a Katee nebyl problém utáhnout celý film. Škoda, že to v tomto případě nevyšlo. (06.11.2009)

Velké překvapení vůči prvnímu dílu. Říká se, že pokračování bývají většinou horší, ale v tomto případě to není zdaleka pravda. Děj je vyvážený, efekty výborné a atmosféra by se dala krájet jak je hustá. A scény, kdy se z ničeho nic objeví duchové jsou opravdu famózní. Z těch jsem kolikrát ulítával, páč sem se lekl a to se mě u hororu/thrrileru stane opravdu jen zřídka. (09.06.2008)

Ale jo, na horor to byla překvapivě dost slušná práce. Je to napínavé po většinu filmu, má to podmanivou atmosféru, sympatické postavy, zajímavý děj s pár neméně zajímavými zvraty, skvělou kameru a herecké výkony a celkově jsem si to prostě dost užil. I ty lekačky se ve většině případů povedly docela solidně. Dokonce bych se na to neměl problém někdy podívat znova, protože to něco do sebe prostě mělo. Jinak z toho mám dost podobné dojmy jako z jedničky (která je ale dějově jinde, jen má podobné téma), ale tady musím říct, že se mi dvojka líbila o něco málo víc - i když na tom asi má největší podíl Starbuck :-) Slabé 4* (26.11.2021)

Poněkud odvarové pokračování příjemného horůrku s Michaelem Keatonem, který na konci jedničky zemřel. Ke škodě druhého pokračování. Dvojka mění hlavního představitele, režiséra a nenavazuje na svého předchůdce, vyjma prvku zrnících televizorů, který tady už ani zajímavě nefunguje. Ani v jednom ohledu se však nestává důstojným nástupcem, neboť režisér Patrick Lussier používá citelně béčkové režijní postupy filmů určených rovnou na dvd, které vydává za víc, než ve skutečnosti jsou a stejné předpoklady v tom negativním slova smyslu plní i představitel hlavní role Nathan Fillion, který je jen nevýrazným stínem Michaela Keatona. Volné pokračování postrádá nejen atmosféru a určitou sevřenost jedničky, ale ani se o něco takového nepokusí, a když ano, tak to už není ono. Po většinou nesmyslný a zmatený děj dokáže otrávit už jen svým neinvenčním a nezáživným pojetím. Námět muže, který po klinické smrti poznává přítomnost smrti u jednotlivých osob, je námět, který nestál za promrhání a pro dobrého režiséra skýtal nejednu možnost, jak diváka přikovat před obrazovku, ale Lussier se trápil víc než hlavní hrdina a film zazdil. Je s podivem, že s takovým zajímavým tématem nepřišel sled dynamických událostí nebo něco strašidelného, ale místo toho se dostavily jen jakési chaotické a nezajímavé výjevy, jejichž zprostředkovatelem se hlavní hrdina stal. Na filmu se mně líbil snad jen vizuál, který na film s hvězdami nižší svítivosti ostudu neudělal, ale ostatní citelně zaostávalo. Film plynul vláčně, nevzrušivě a ještě v prostředku jsem mu stále dával možnost na zlepšení, ale byly to plané naděje. Lussier & Fillion nebyla dobrá volba. Film v ničem nepřekvapí, občas u nějaké scény to bylo rozjeté dobře, ale vzápětí opět jen matný dojem, což v globálu vytvořilo divácky nesympatické pokračování, na které si za pár dnů nevzpomenete. Asi klinická smrt pro celý filmový štáb. Za občasné vzdálené záblesky kvality se film neporoučel do odpadu, ale jinak docela zbytečnost, která jedničce kazí renomé. 40% (03.07.2014)

Pokračování již tak průměrného snímku dopadlo, tak jak asi každý očekával. Tedy béčkově až to pěkné není. Scénář má sice své světlé momenty, ale to neplatí o režisérovi a střihu. O Lussierových kvalitách nejlépe vypovídá jeho utkvělá představa, že když je nějaká scéna dražší, tak je škoda pustit ji jen jednou. Obvzláště padající piano je "zážitek". Obsazení je děsné a nic na tom nemění ani zoufale se snažící Fillion. Mohl to být solidní průměr, jenže to by tam nesměla být závěrečná čtvrthodina, která je těžce mimo. (23.07.2007)