Noc patří nám

Staromódně pojatý snímek postavený na hercích a scénáři, natočený ale poněkud suše a bez jiskry. Střihač rozhodně mohl víc střihat, potože třeba scéna, kde otec pošla syna do háje a místo střihu následuje další minuta sledující syna, kterak se pozvolna šourá napříč místnosti o rozloze 2 x 2 metry, to je vážně utrpení. Za výborně zvolenou hudbu a famózní automobilovou přestřelku 7/10, jinak bych zůstal na čistých 3 hvězdách. Duvall je každopádně Oscarový. P.S. S časovým odstupem zvedám hodnocení na 4 hvězdy. Film dozrává. Pomalu, ale jistě... (25.01.2008)

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)

Čtyři hvězdičky za čtyři naprosto fascinující scény. Vezmu to pěkně popořadě. (1) Masturbující a kozenky vystavující Eva Mendes, svíjející se na gauči za zvuků Blondie, pořádně nažhavila na nadcházející old school policejní drama s vydatnou porcí atmosféry, která vrcholí (2) někde uprostřed filmu během naprosto realistické a na zádech husí kůži tvořící automobilové honičky za vydatného deště, zvukově zvýrazněných pohybů stěračů a téměř ikonického záběru zevnitř auta střílejícího Roberta Duvalla. (3) Absolutním dusnem pak zavání scéna příjezdu Joaquina Phoenixe na místo, kde se všechno to ruské svinstvo vaří. Krve by se ve mě během sledování nedořezal a pomalu i já, nejen Phoenix, potřeboval alespoň roušku, nebo rovnou respirátor. (4) Nesmím samozřejmě zapomenout na závěrečnou přestřelku a následnou katarzi při Phoenixově postavě nořící se z kouřem zahalené obrazovky. Všechny tyto scény jsou propojeny dějem, který postrádá nějaká větší překvapení a směle kráčí v již dávno vytyčených kolejích, tento jednoduchý příběh ale vyprávějí bezchybné herecké výkony (škoda končícího Phoenixe) a atmosférická hudba. Velké překvapení a málem maximální hodnocení, jen tak dále Jamesi. (11.03.2009)

Velmi kvalitní thriller s perfektním hereckým cástingem, dusnou atmosférou a zajímavou zápletkou. Od začátku do konce film doprovází styl, brutalita, ruská mafie, drogy a spousta skvělých scén, obzvlášť skvěle vygradovaná scéna v drogovém doupěti či naháněčka v dešti. Kdo neviděl ihned dohnat. Za mě hodně velká spokojenost. 80% (12.05.2014)

Už úvodná pomalým jazzom nabitá scéna čiernobielych policajných fotografií z New Yorku a nasledujúca, v ktorej si Eva Méndez užíva život, napovedá, že We Own the Night nebude len takou obyčajnou policajti vs banditi drámou a tak sa aj stalo. James Gray naservíroval impozantne natočenú snímku o rivalite dvoch bratov z opozitných barikád zákona, s vymaznanou kamerou, scénografiou a s hudobnou zložkou naloženou až po okraj. Ruská mafia v New Yorku, respektíve v Brighton Beach, je vďačnou témou am. filmov a tu je utilizovaná priam perfektne, podobne ako o rok neskôr v GTA IV, inšpirovanou Balabanovým opusom Brat 2, alebo rovno práve debutovým majsterštikom J. Graya Malá Odessa. Áno, WOtN v logike párkrát fatálne zakopáva a o dejovej komplexnosti kalibru napr. s týmto totálne nezmyselne porovnávaného filmu Skrytá identita nemôže byť ani reč (hoci bolo načrtnutých mnoho zaujímavých charakterových vlastností, žiadne nešli moc do hĺbky), ku tomu lepšiemu z krimi žánru určite patrí a po stránke štylizácie k tomu najlepšiemu. Odporúčania rozhodne namieste a celá sekvencia z drogovej nory & daždivá naháňačka patria bez ťažkého váhania do vitrínky kinematografie... ♪♫ (23.3.2017) (x) (23.9.2023) (23.09.2023)