Noc patří nám

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

,,Je lepší být souzen dvanácti, nežli být nesen šesti! '' --- Moc jsem si pochutnal. Hvězdné obsazení a zajímavý vcelku uvěřitelný příběh z NY osmdesátých let udělalo z toho snímku velmi dobře koukatelnou zábavu. Wahlberg a Phoenix jako dva synové Duvalla,..to slibovalo dost! A Každý ze synů je jiný. Jeden se potatil a je stejně jako otec úspěšným policejním důstojníkem, druhý pak vede klub patřící ruskému milionáři kde si za nocí lebedí dealeři drog, pasáci a další kriminální havěť. Přiznávám, že jsem tak trochu nevěřil oné čistotě Phoenixe. Přeci jen vést velký noční klub asi vyžaduje jiné nároky a um a chce to asi víc než umět před spaním odříkat desatero. Do těchto hnízd leze mafie a s mafií se musí umět jednat. Obzvláště pokud majitel je Rus, takový ten typický děduška co milovaným vnoučatům tiskne do ruky čokoládové bonbony a pak za zavřenými dveřmi zašeptá svým gorilám aby tomu a tomu ještě než vykrvácí pořádně pro výstrahu ostatním rozřezali obličej... Tak trochu mi to připomnělo Východní přísliby. Už ten dobovej úvod uměl skvěle naladit na to co bude následovat (ne nemyslím ty Phoenixovi husté erotické hrátky s jeho karibskou kočičkou Evou Mendes :-), ale ty černobílé fotky s muži zákona a odznaky policie na plackách a uniformách... Honička aut v dešti dokreslená jen monotónním zvukem motorku stěračů byla také super! Ten závěrečný ,, maturák'' si ale mohli tvůrci odpustit. Dávám tedy za 4 balíky super matroše. * * * * (12.05.2017)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

Dva bratři, každý jiný. Jeden je vzorný policista, který bojoval s dyslexií a splnil všechna otcova očekávání. Druhý je (jak jinak) jeho pravým opakem. Užívá si života, bere drogy, vede klub, kde se s drogami kšeftuje. Vše se změní ve chvíli, když jeho bráchu (Marka Wahlberga), postřelí někdo z mafie, s kterou má právě on (Joaquin Phoenix) dobré vztahy. Takhle by se dal shrnout film. Ten film, který mě překvapil stylovými scénami (honička + přestřelka v autech, konec na poli). Film, který mě utvrdil v tom, že Mark a Joaquin jsou výborní herci a Eva Mendes je extra třída, co se krásy a pravé ženskosti týče (rozuměj, je to ženská, která má tvary a ne žebra). Za mě mohu jen doporučit s tím, že kdyby občas byl nějaký zvrat, který bych fakt netušil, tak bych byl spokojenější. Hodně solidní a silné 4 * s tím, že po druhé projekci (v originálním znění s titulky) možná dám full house. (07.07.2009)