Noc patří nám

Mohl to být nejkrásnější zážitek v mém životě, kdyby přišla Evča za mnou a kdyby špitla do ouška mně "noc patří nám!" Takhle je to ale vcelku průměrná gangsterka, ze které jsem cítil, že se svou průměrnost snaží maskovat hustou mlhou, hustým deštěm, hustými dealery a hustou kšticí královny mezi kočkami s pihou na tváři. (25.07.2013)

Už úvodná jemne erotická scéna podfarbená hitom Heart of Glass od skupiny Blondie nastavuje kurz filmu priamo do osídiel uvoľnenej atmosféry nočných klubov. Dá sa povedať, že scenár pôsobí trocha predvídateľne, a to najmä v jeho druhej časti, keď sa znepriatelené strany dostávajú do priamej konfrontácie. Prvú časť vypĺňa ortodoxne opojná atmosféra, ktorú Gray podfarbil jednak dobovou hudbou, jednak množstvom citlivo použitých spomalených záberov, či režisérsky výborne zvládnutými scénami, z ktorých vyniká najmä skľučujúca naháňačka v lejaku. (10.12.2012)

Nekompromisní syrová oldschoolová pecka s tááákhle skvělou atmosférou a ještě lepším obsazením. Dějově překvapivě nepříliš předvídatelné + vymazlená honička + můj velký oblíbenec Wojciech Kilar. Naprostá spokojenost a jeden z nejzajímavějších filmů letošního roku. P.S. Plytká Skrytá identita se může jít definitivně zahrabat. (01.10.2008)

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)

Režisér Gray nevěděl, zda natočit drsný thriller, drama nebo akční film. Přičemž tu není dostatečně zastoupen ani jeden zmíněný žánr. Velkým tahounem je Joaquin Phoenix a zbytek hereckého ansámblu zůstává beznadějně v jeho stínu. Řídké akční scény filmu nepomáhají, ale v dialozích se filmu daří lépe. Snímek vyznívá dost rozpačitě a rozvláčně, ale jednou se to vidět dá, i když žádná scéna neutkví v hlavě na delší dobu. (01.10.2009)