Noc patří nám

Bodnul by nějaký čas navíc k ještě hlubšímu vztahu postav a diváka, uvěřitelnosti proměny té hlavní, co ale naplat, když má tady ta "rodinná" NYPD story tak hezky sychravou atmosféru, poutavý děj a Phoenixe v super roli člověka, co podlehne rozhodující zkoušce charakteru, kde buď promítne hrdinství, smysl pro čest a povinnost, nebo že je slabá troska. Témata co můžu, prostředí jakbysmet, všeho všudy překvápko a jeden z lepších policejních thrillerů. (03.02.2019)

,,A já mám dělat donašeče“? ,,Kromě tebe tam nikoho nemáme“….“. Silnou stránkou příběhu je, že se odehrává mezi lidmi, kteří k sobě mají nějaký blízký vztah. Rodina a ,,rodina“. Nečekají se podrazy. A když Bobbymu říkají: ,,Jsou na našem seznamu všichni. Teď prej převezme velení jeho fotr. Toho taky sejmem.“…nedokáži si představit svoji reakci na jeho místě. Zajímavý příběh drží tempo cca ¾ snímku. Pak už to asi scénáristu přestalo bavit a usoudil, že je potřeba vše hned ukončit. Opustí dramatickou linii, přerod J.Phoenixe z floutka na drsnýho a zkušenýho poldu je k smíchu. Vše se řítí rychle a tupě k vyvrcholení, ve kterém z oblak dýmu vychází J.Phoenix. Horší to snad být nemohlo! (13.09.2008)

Čomu tak dať prednosť? Krásnej frajerke, kamarátom z baru, zamestnávateľovi, objímajúcemu Vás temer ako syna, alebo rodine? Upätému, zákony ctiacemu, občas cholericky vybuchujúcemu bratovi a rovnako koženému tatkovi, obom navlečeným v uniforme ozbrojeného zboru? Ono to je ťažké a bez ohľadu na to, že tento film môže vyznieť aj ako agitka na nábor do policajného zboru mesta New York, dôležitejšou pre mňa bola rozhodne rodinná dilema a jej riešenie. Na jej pozadí ma až tak netrápili do očí bijúce logické kotrmelce (hoci napríklad tie s nedôsledným zabezpečením chránených svedkov kľudne môžu zodpovedať skutočnosti - pretože polícii často pramálo záleží na ochrane lumpov, dôležitých len preto aby iní lumpovia mohli sedieť) a dávka amerického patriotizmu pod ochranou Všemohúceho, pri velebení ktorého skladajú sľub noví absolventi policajnej akadémie. (26.07.2013)

Už úvodná pomalým jazzom nabitá scéna čiernobielych policajných fotografií z New Yorku a nasledujúca, v ktorej si Eva Méndez užíva život, napovedá, že We Own the Night nebude len takou obyčajnou policajti vs banditi drámou a tak sa aj stalo. James Gray naservíroval impozantne natočenú snímku o rivalite dvoch bratov z opozitných barikád zákona, s vymaznanou kamerou, scénografiou a s hudobnou zložkou naloženou až po okraj. Ruská mafia v New Yorku, respektíve v Brighton Beach, je vďačnou témou am. filmov a tu je utilizovaná priam perfektne, podobne ako o rok neskôr v GTA IV, inšpirovanou Balabanovým opusom Brat 2, alebo rovno práve debutovým majsterštikom J. Graya Malá Odessa. Áno, WOtN v logike párkrát fatálne zakopáva a o dejovej komplexnosti kalibru napr. s týmto totálne nezmyselne porovnávaného filmu Skrytá identita nemôže byť ani reč (hoci bolo načrtnutých mnoho zaujímavých charakterových vlastností, žiadne nešli moc do hĺbky), ku tomu lepšiemu z krimi žánru určite patrí a po stránke štylizácie k tomu najlepšiemu. Odporúčania rozhodne namieste a celá sekvencia z drogovej nory & daždivá naháňačka patria bez ťažkého váhania do vitrínky kinematografie... ♪♫ (23.3.2017) (x) (23.9.2023) (23.09.2023)

Nekompromisní a zdravě přímočará cesta přerodu osobnosti (asi jediný styčný bod s Departed, stokrát zmiňovanou podobnost prostě nevidím), kterou James Gray dovádí do emočně dokonale vyhroceného závěru a kterou ukazuje, že gangsterky nejsou a ještě dlouho nebudou mrtvé. Perfektní atmosféra dává na vlastní kůži pocítit, jaké to je stát jednou nohou na správné straně zákona a zároveň tou druhou drhnout o dno jámy plné bahna. (25.04.2008)