Saxána a Lexikon kouzel

Smutný (ba příšerný) doklad o tom, že jeden z kdysi nejoceňovanějších a nejuznávanějších českých tvůrců ztratil nejen renomé, ale i soudnost. Vorlíček s Macourkem byli kdysi synonymem až nepochopitelného gejzíru imaginace, vtipu a originálních trikových řešení, osamělý Václav Vorlíček na stará kolena spadl do pasti bezduchého zajetí technologiemi. Legendární režisér tak nevědomě a bohužel spíše nechtěně na Saxáně a Lexikonu kouzel symbolicky demonstroval fakt pomíjivosti dnešní doby, neboť všechno, co udělalo před více než 40-ti lety z jeho Dívky na koštěti nadčasovou podívanou, tedy originalitu, poctivou ruční trikovou práci a především humor a osobité propojení pohádkového světa a reality, plus ony správné pohádkové hodnoty, to v novodobém volném pokračování nahradil konvenčností, v dnešní zrychlené době doslova před očima stárnoucí počítačovou animací, upocenou trapností a hlavně pak, což je ve filmu primárně určeném tomu nejmenšímu dětskému publiku, amorálně jednajícími hrdiny a zvláště pak hrdinkami, neboť fakt, že se mu do pohádky zatoulala jedna z Vejdělkových Žen v pokušení (a dokonce nebyla ani po zásluze potrestána), je konsternující a opravdu ho nepochopím... (26.12.2012)

Je vlastně jedno, jak tohle (zlo)volné pokračování vypadalo před svou modernizací, tvůrci oprávněně cítili průser na sto honů a tak premiéru vytrvale odkládali. "Když bude Lexikon, tak to bude všechno dobrý! A když nebude, tak to bude všechno špatný." Touhle větou jako by čert vystihl celý projekt, ve kterém senilní Vorlíček vykrádá kromě Harryho Pottera mohutně i sám sebe. Nějak se mu to celé chudákovi popletlo s Arabelou. Pana Somra si moc vážím, ale když za ním přišli, měl prostě říct, že roli po Josefu Bláhovi hrát nebude. Film s hroznými efekty, totálně ubitý nevhodně použitým playbackem (natáčení zřejmě trvalo tak dlouho, až Poloczek musel být předabován Vlachem). Co dřív mistrně zahráli čeští herci (učitelka Ludmila Píchová, učitel zmenšování), teď totálně zmršilo 40 specialistů trikové výroby z celého světa. Už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak mimo. První pohádka, ve které si postavy nadávají do debilů! (29.09.2012)

Hvězdička za to, že scénář nebyl AŽ TAK blbý, a držel dokonce jakous takous linii. Ale mankote - humor se vytratil, příběh je laciný jak z papundeklových kulis, a to urážím pohádky z papundeklových kulis, postavy mají dialogy jak z první obecné, každý po tom druhém opakuje jeho větu, čtený komiks nám vždy někdo předříká mimo obraz, o nelogických nesmyslech nemluvím, nu a nadržená 60letá tetička, ta tomu dodala korunu. Navíc mizerné postsynchrony, kolovrátková hudba bez jakéhokoliv nápaditého motivu, a děj časem začne připomínat spíše počítačovou hru z levelu do levelu po vyřešení úkolu. Postava tetičky má být ztřeštěná, ale o tom se mluví, že je ztřeštěná, jinak prostě vidíme dámu v kostýmku dělat divné věci, ale to může svědčit i o Alzheimerovi, ne ztřeštěnosti. Že přijde na probíhající soud za bratrem? No a co? To má být ztřeštěné? A co mi vadilo, cigareta, kdy tetička kouří. V dětském filmu v době boje proti kouření to je faux pas jak sviň. Poetiku to nemá žádnou, potvory počítačem animované jsou nijaké (vše vypadá jak chechtací pytlík s očima), o nějaké náladě nebo vtažení do příběhu se nedá mluvit. Ani děti na to nekoukaly, nevydržely tu nudu. (13.12.2012)

Pokračování po 40 letech. To tu ještě nebylo. Film Saxana a Lexikon kouzel si prožil svůj příběh už během dvou produkčních etap, které zahrnují celou poslední dekádu. Ačkoli námět je mnohem starší a nejlépe by se realizačně hodil do doby doznívajícího fenoménu Oty Hofmana, tedy do doby dvojdílné Kačenky a strašidel (1992). A výsledek? Příjemná kombinace Kozího příběhu – Pověstí staré prahy (2008) a Kdo chce zabít Jessii? (1966). Z původní Dívky na koštěti (1971), která čerpala scénář trojice Franková, Macourek & Vorlíček, si vypůjčuje staré postavy a podzemní říši. Humor se proměnil a poetika se celkově přizpůsobila dobrodružství se žákyní 2. B v hlavní roli, která se jmenuje stejně jako maminka. Mladá láska Saxany a Honzy Bláhy byla nahrazena nestárnoucím diblíkem v podání Jiřiny Bohdalové, která hraje tetu Irmu a věnuje se stejně intenzivně své spisovatelské kariéře, jako novým nápadníkům. Mezi další nové postavy patří Nárožného strýček Evžen nebo Lábusův nakladatel Pleskot. Tito všichni jsou na svém místě, dětem jejich projev bude asociovat pohádky, které v minulosti namluvili. Dulavův labužnicky zločinný Crashman z comicslandu zastupuje comicsovou vložku z pera Grusse, který vyrostl na magazínu Crew a dnes patří mezi současné špičky ve svém oboru. Samozřejmě došlo k dílčím recastům - Somr nahradil Bláhu, původního ředitele podzemní školy a Kluková Píchovou, učitelku, kvůli které Saxana dostala 300 let po škole. Jirák a Hrubešová variují Libíčka a Obermaierovou jako nemocniční personál a například Konvalinková jako paní Laštovková supluje především pacientu z blázince Růžičkové. V momentě, kdy přistoupíme na fakt, že ze čtyřicetiletého manželství Saxana a Honza mají dnes teprve osmiletou holku, a uvědomíme si, že naprostá většina herecká akce byla natočena jiným týmem lidí, než těmi, kteří převzali ono torzo a celý mostrprojekt dokončili, máme vlastně vyhráno. Na české poměry jde o výsledek nevídaný, atmosférický a veskrze hravý. Množství animovaných postav a celých sekvencí dává zapomenout na určitý strop hereckých schopností, které předvedla hlavní hrdinka, mezi nejpůvabnější určitě patří Chlupáček, který jakoby vypadl ze středověké Prahy, nebo drak, po kterém není radno chodit na WC. Nejrůznější dílčí vtipy odkazují na tradiční české vidění fikčních světů mnoha žánrů, především pak pohádková knajpa by se hodila do nejedné adventury, jakých bývalo v době povedené Gooky mnoho. Kuloáry se obávaly nejhoršího, jim tedy nechme obavy, my ostatní se můžeme pobavit a potěšit se finální podobou Vorlíčkova vysněného projektu. (Viděno 26. 8. 2011) (14.09.2011)

Šel jsem na film s čistou hlavou, naprosto neposkvrněn zdejším diletantským hodnocením. Od Vorlíčkovy tvorby vždy očekávám jen to nejlepší a musím říct, že ani tento film mě nezklamal, ba naopak, mě dokonce mile překvapil. Hlavním atributem filmu je bezesporu animace. Musím říct, že společná práce všech špičkových animátorů z celého světa přinesla své ovoce. Nejlépe se tato dřina pozná na životnosti ústředních postav. JInými slovy, měl jsem co dělat, abych si počítačového kamaráda malé Saxanky nespletl s živým hercem. Dalším vrcholem filmu je otočení vlaku ve vzduchu. Efekty tohoto typu se sice už pravidelně vyskytují v mnoha hollywoodských filmech (Harry Potter), ale v tuzemském filmovém prostředí se jedná o skoro šokující záběr. Moje nejoblíbenější animovaná postava je jinak roztomilý chlupáček. Jak jsem ho viděl poprvé, hned mi bylo jasný, že tahle postavička mě bude bavit. A taky že bavila, navíc se postarala o asi nejvtipnější scénu v celém filmu, když jí zločinec Crashman.....ale ne, nebudu vyzrazovat vtip. V tomto filmu vystupuje doslova soumrak hereckých hvězd. Zatímco herecký pár Černocká + Hrušinský se dokonale ujali svých rolí rodičů, zbylí herci na nás doslova spustí kanonádu geniálního humoru. Ještě jsem nezažil, aby se tolikrát za sebou smálo kino a nijak nebudu tajit, že jsem byl jedním z nich. Nejvtipnější je asi scéna z blázince. Ono to tady už sice bylo dvakrát, ale sám Vorlíček ví, že tahle scéna funguje i na potřetí. Největším překvapením je však pro mě malá Helena Nováčková, která se po právu zařadila mezi dětské herecké hvězdy typu Tomáše Holého. Zaujalo mě také přeobsazení zesnulých herců. U Josefa Somra jsem chvíli pochyboval, zda ví, koho hraje, ale jakmile vytasil všechny čtyři ruce, bylo mi jasné, že on tu postavu nejen hraje, ale že jí i žije! Příjemným překvapením pro mě byl i čaroděj Vigo, který KONEČNĚ neměl toho odpornýho netopýra na hlavě. To mi přišlo trochu morbidní už v prvních dvouch Arabelách, ale tady konečně i sám Vorlíček uznal, že to té postavě jen škodí. Uršula Kluková pro mě ale žádné překvapení nebylo. Musím říct, že už když jsem se koukal na Dívku na koštěti, tak jsem si říkal:"Sakra, tu čarodejnici by mohla hrát Uršula Kluková!" A nakonec jí opravdu hraje! Nakonec přejdu k tomu nejlepšímu a to je záporák Crashman v podání Jarommíra Dulavy. Ten ztvárnil bezesporu výjimečně démonického padoucha, který může zdatně konkurovat Jokerovi z Temného rytíře. (05.11.2011)