Strážci - Watchmen

Nejsem nějaký velký fanda komixů ani komixových filmů a už vůbec ne jejich znalec. Ale hned po úvodní akční scéně (podbarvené nádhernou poetickou písní Unforgettable) a následující velmi netradiční titulkové sekvenci, která nás provede (lehce upravenými) novodobými dějinami USA a jejich Strážců (podbarvené Dylanovým Times They Are A-Changing) mi bylo jasné, že se dívám na něco výjimečného. Kromě velmi netradiční (na komixový nebo akční film) dějové struktury a hudebního doprovodu (kromě dobových písní mě ohromě zaujala sekvence podbarvená Philipem Glassem) mě zaujalo celkové zpracování a kamera, používání zpomalených sekvencí tak, že mi to vůbec nevadilo, celá vizuální atmosféra a zvuk, syrovost ale i poetika... A po asi dvou hodinách užívání si Strážců mi došlo, proč se mi to vlastně tak líbí - vlastně po celý film chybí záporak, velkej padouch, prostě někdo, komu by hrdinové chtěli nakopat zadek, ale ona chybí vlastně i nějaká ta "krásně" kladná postava. Všichni Strážci mají svou minulost, která opravdu není zrovna zářivá, takže to do toho, co si obvykle představíme pod pojmem "komix" má opravdu hodně daleko. Takže přestože jsem komix nečetla (a řadím se tím do potenciálně velmi špatné cílové skupina, podle Tetsua), film mě nadchnul. Je jiný, složitý, filozofický, přitom akční ale pořád zábavný! (11.03.2009)

Scénář: David Hayter, Alex Tse .. XII. Perfektní po mnoha stránkách. Listujme. Už během úvodních „Minutemen titulků“ jsem byl na pokraji blaha. Co přišlo dále bylo neméně poutavé - notně nekorektní, co se obsahu týče (nadčasová kritika politiky, tahanic o energetické zdroje, studené/jaderné války, odpadlých maškarádů a s tím celý alternativní vývoj druhé poloviny dvacátého století), omamné co do výtvarné stránky plné nekompromisních scén s místy hodně brutální akcí. Neznámé herecké tváře neruší, ale to už je Snyderova oblíbená a vydařená castingová záležitost. Sám Zack Snyder se opět, co do stylových hrátek, vyžívá. Předvádí (přepisuje či vylepšuje) jeden perfektní obraz za druhým a polevuje jen lehce v kvalitě při konverzačních scénách. Velice dobrá je taktéž použitá hudba, zvláště několik dobových fláků totálně potěšilo a umocnilo dané scény. Jako audiovizuální pochutina bezchybně hutné, kdy krmi dostane každý receptor. Délka filmu vůbec není na škodu, Rorschach má detektivní zápisky skromnější, ale potřebné flashbackové rozkrývání pozadí postav mohlo být klidně ještě obsáhlejší. Jen je se třeba připravit na pozvolnější druhou polovinu, která se k odstrašující jaderné válce dostává pozvolna a ne zrovna strhující cestou. Každopádně je výborné, že se moc neškrtalo a obsah není nijak výrazně plochý. Jelikož jsou však Watchmen tak obrovským dílem, jdou cítit v jistých místech rezervy a nedostatečný důraz na tohle či tamto. Vyberte si, rozporů si zde každý najde hodně. Přesto jsem z kina odcházel dostatečně ba nad roky očekávanou míru spokojený. ___ Druhá, čistě vychutnávací, projekce nekompromisní kvality jednoho z nejlepších comicsových snímků nejen letošního roku pouze upevnila - nyní nezbývá, než jen vyhlížet várku modrých HD kotoučů s kompletní DC verzí. Watchmen vstupují do učebnic. (05.03.2009)

Po většinu filmu jsem se pekelně nudila, poposedávala a vlastně čekala na pár světlejších minut. Ty světlé minuty ale rozhodně nestály za to, takže jsem z kina odcházela docela naštvaná a unuděná. Horší ale bylo, že člověk, který mě na tenhle "velkofilm" (velký pouze svojí délkou) přemluvil, byl ještě naštvanější než já. 2,5* (12.06.2011)

Komplexní, eRková a inteligentní komiksová bomba. Docela se divím těm řečem o složitosti filmu, dokonce jsem měl strach, že se v tom budu ztrácet, protože Mooreovou předlohou jsem netknutý. No ale nakonec jsem žádné problémy neměl, a nebude je mít nikdo, kdo je schopen film pozorně sledovat. Strážci mě zaujali hned v několika ohledech (myšlenkový přesah, vizuální stránka, brutalita, nekompromisnost). Nářez! (08.03.2009)

Z komiksu jsem četl zhruba první třetinu, díky které jsem neměl problém se ze začátku orientovat a mohl ocenit Snyderovu přesnost při převedení na plátno, ale jinak selhal přesně tam, kde jsem to čekal. Jeho optika je totiž na krušnou atmosféru filmu příliš vyleštěná a feeling osmdesátek (a ostatních období) musí obstarávat chytře vybrané písničky, což bolí o to víc, když víte, že by to bez nich moc nefungovalo (bolestivou výjimkou je sexuální scéna, kterou použitý song spolehlivě pošle do kopru). Snyder ale především nezvládá práci s postavami, které jsou (kromě Roschacha) celkem unylé, a postupně tak začnou padat do škatulek divně oblečených lidí, kteří vás vlastně moc nezajímají (hlavně Ozymandias je zoufalost sama). Přes to všechno mě Watchmeni víc než půlku stopáže celkem bavili, jenže pak nastoupil roztahaný závěr, který vymetá jedno klišé za druhým, a přestože je slušně napsaný (hádám, že z velké části dědictví předlohy), Snyder ho dokázal proměnit v otravnou okecávací čtyřicetiminutovku, která vás utvrdí v tom, že mimo akční scény dokáže zabít cokoliv. Co mi tedy z filmu utkvělo? Dvě hodně vydařené bitky (ulička a vězení), překvapivě snesitelný výkon Patricka Wilsona a hořká příchuť velké propálené šance, protože filmu všechny ty dobové a politické podtexty nechybí, jen cítíte, že je šlo podat mnohem lépe. Takhle se nakonec člověk diví tomu, že ho tak osudově vystavěný film nechal chladným. 6/10 (27.02.2009)