Moje borůvkové noci

Ach! Nevím čím začít. Tento film se mi líbí, svým poetickým názvem počínaje a tím nejkrásnějším filmových polibkem konče. Sledovat Elizabeth při její malé cestě životem a po státech, se mi tolik líbilo, že slovy to říci prostě neumím. V každém kousku tohoto filmu na mě dýchala jakási hřejivost a laskavost. Doplňovala to neskutečně nádherná hudba Norah Jones a Cat power. Na scénu, kdy mává Natalie ze svého auta Norah a hraje k tomu píseň Gustava Santaolalla se mi vtiskla, pokud ne na celý život, tak na hodně dlouho rozhodně ano (po dvanácti letech apdejtuji a můžu s čistým svědomím říct, že tuto scénu si pořád pamatuji, jako kdybych film poprvé viděla včera). Dear Jeremy, in the last few days, I´ve been learning to not trust people and I´m glad I failed. Sometimes we depend on other people as mirror to define us and tell us who we are. And each reflection makes me like myself a little more. Elizabeth (10.05.2009)

Príbeh o láske, ktorý je takpovediac podaný úplne inak ako obyčajne... prielom sa nekoná a aj keď mená hercov, ktorý plnia záverečné titulky sú svetoznáme a sľubujú kvalitu, opak je pravdou. Zišli sme sa tu dnes aby som Vám s poľutovaním a patričným sklamaním oznámil, že tu sa niekto sekol! Myšlienkové pochody, vnímanie lásky a následne prevedenie ma neoslovilo a v celku mi nič nedalo... Čučoriedkový koláč taktiež nemusím! 4/10 (26.12.2008)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)