Moje borůvkové noci

Toto se mi doma válelo příliš dlouho, než jsem se to odhodlal pustit. Vizuálně je to starý dobrý WKW, bohužel s hollywoodským koncem. Dále mi moc neseděly některé věty, jež vypouštěny z úst amerických herců zněly jaksi nepatřičně a jež by jejich asijští kolegové (namísto Jude Lawa takový Tony Leung a místo Norah Jones třeba Ziyi Zhang) jistě dovedli podat s větší dávkou citu. 70 %. Poučení pro příště: když se nějaký film nelíbí Pomovi, musím jít do něj. ;) (10.08.2013)

Tak tohle bylo pro mě zklamání jak hrom, tak nudnou podívanou s hvězdným obsazením jsem nečekal. Celou dobu jsem čekal něco, ale to něco bohužel nepřišlo. Nejsvětlejší okamžik filmu se nachází v době, kdy se na scéně objeví Natalie Portman, jinak je to celé nemastné a neslané. Mé hodnocení 1,5 hvězdičky... (01.02.2009)

Nevím, proč tohle někdo vydává za artový snímek (asi kvůli asijskému jménu a původu režiséra...exotika je sama o sobě vnímána jako art), coby zástupce žánru romantický film je to však snímek nadprůměrný a hodně povedený. Jde o ten progresivní přístup, neortodoxní rámec, který Kar-wai Wong i coby scénárista, svému romantickému dramatu dává. Dva se sice na začátku potkají a na konci to skončí podle očekávání, ale vše mezitím je dosti osobité - narativní složka si chytře pohrává s osudovostí, konec předznamenává začátek druhého, nově vznikající vztah je potřeba konfrontovat se vztahem právě dohořivším (výtečná dějová odbočka v podobě rozpadu manželství notorického alkoholika-policisty a alkoholičky), sama sebe je hrdinka nucena konfrontovat se svým charakterovým opakem, aby došla k racionální sebereflexi... Dějová linka je koncipována jako několik až přízračných barových zastavení (epizodičnost je pro tenhle styl zřejmě dogma...), opojný trip (road-movie) po barech amerického středozápadu, odér barové ospalosti a malátnosti (symbolizující i těkání hlavní hrdinky) je formálně tvořen zpomalenými záběry, které v tomhle snímku jednoznačně dominují. Zpomalení a detaily evokuje neustále příchod čehosi stěžejního, možná osudového...celé to barové bloudění je vlastně osudová cesta k nejmenovanému baru newyorskému... Do toho Kar-wai Wong přimíchal několik klipových sekvencí, dění v baru většinou snímal zpoza výkladního skla skrze sofistikované nápisy (symbolický ,,ključ" v azbuce), nádherně si vyhrál s obrazem a ozdobil Moje borůvkové noci silnou vizuální stránkou... Příjemný, neprávem podceňovaný romantický snímek... (12.04.2008)

Velice nudná a nedomyšlená záležitost, kterou rozhodně nespasilo trhané snímání obrazů napříč neony výkladů, naopak, stále se opakující motiv, který tak zafungoval ve "Stvořeni pro lásku", se po chvíli stával otravným a asocioval dojem znělky z baru "Krásný ztráty", už scházel jen Michal Prokop. Rozbředlost dialogů bez opěrného bodu, od kterého by se mohly odvíjet a který by jednotlivé příběhy zajímavě spojoval, nezachránila pouhá přítomnost hvězd, neboť nebylo co hrát - Jude, mimo pokuřování před kšeftem, mohl předvést nanejvýš olizování pobryndané Norah, která, doufám, odbočila z dráhy zpěvačky naposledy, Rachel obdržela nevděčnou roli trapné hysterky bez příčiny, David zase patetického opilce - vše plytké, bez hloubky, bez sdělení a unyle utahané popěvky Jonesové pouze podtrhovaly tu nesdělitelnou prázdnotu. (27.09.2009)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)