Východní přísliby

Syrové, drsné a dokonale vygradovné, přestože chybí hranice, kde gradace začíná a kde končí. Cronenberg rozplétá a zaplétá až příliš snadno, vše ale překrývá neskonalým režijním umem. Mimochodem, poprvé od Pána prstenů mám pocit, že Aragornův Mýtus padl a nastupuje Mortensenovo očištěné herecké Ultimátum. (18.01.2008)

Jak jsem psala již v komentáři k Americkému gangsterovi, ze srovnání těchto dvou nejnovějších mafiánských filmů, vycházejí pro mě Přísliby o něco vítězněji. Je to hlavně díky tomu feelingu :-) Starší Cronenbergovy filmy mě nikdy zvlášť nezasáhly, ale ty poslední dva (společně s Východními přísliby i Dějiny násilí, také v hlavní roli s Viggo Mortensenem) mi to stonásobně vynahradily. Myslím, že tohle spojení herce a režiséra nám bude mít ještě co říct. (24.02.2008)

Cronenberg ve šlépjejích Dějin násilí opět konfrontuje postavy s násilím a buduje vnitřně vypjaté, působivé a plynule gradující drama. Je sympatické sledovat, jak můj oblíbený režisérský velikán vytváří precizní a de facto mainstreamový film, do kterého dokáže nenásilnou formou propašovat několik svých poznávacích znamení (pár krátkých scén s otevřenou brutalitou, které jsou natočeny stejně jako v jeho starších béčkových filmech)... PS: Fantastický výkon Vigga představuje sladkou třešničku na dortu. 9/10 (07.08.2009)

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)

Je přirozené, že lidé jedí. Je přirozené, že lidé jedí také ve filmech? Neřekl bych. Pokud nejde vyloženě o „žrací“ film, zřídkakdy narazíte na scénu s jídlem, která vám utkví v paměti. Do zhlédnutí Východních příslibů pro mne takovou scénou byl recept na delikátní omáčku na špagety z Kmotra. A nyní? Anna vchází společně s majitelem do kuchyně útulného rodinného podniku a je jí nabídnuta ochutnávka z velkého hrnce, v němž probublávají kusy čehosi červeného, co s jistou obezřetností snímá také kamera. "Lidské ostatky!", napadlo mě jako první. Jak následně vyjde najevo, režisér s námi hraje hru – šlo o pravý ruský boršč. Co oceňuji s každým dalším Cronenbergovým filmem více - tu hru může hrát každý. (více) 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Visáč, Vitason, m.zub (15.01.2008)