Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Že nepůjde o nějakou klasickou romanci, jsem pochopil asi po deseti minutách, po třiceti jsem věděl, že půjde o netradiční zážitek. Úžasná hra se slovy, náročná pro tvůrce titulků i pro samotného diváka, ať už frankofila či nikoli. Nejsem žádný odborník ani kritik, ale připadalo mi to částečně surrealistické, kapku futuristické a mnohdy jako střižené z absurdního dramatu. Ať žije Ionesco, krásná kamera, příjemná hudba a polští režiséři točící s francouzskými herci! (24.07.2011)

Absurdná dráma, surreálno, originalita a nezmyselné a alogické dialógy. Ľúbostný, neobyčajne spracovaný príbeh. Zvodná a vždy atraktívna Sophia ktorá ale v tomto diele je hypersenzitívná, kapriciózná a neustále trúchliaca. Okrem svojej žiarivej krásy predviedla aj eklatantný herecký výkon. Na druhej strane smrteľné chorý Dutronc ktorý ju skvele doplnil. Symptomatické scény pre Zulawske teda vášnivé milovanie, neodetých hlavných protagonistov nemôže chýbať Hudba vo filme je menej výrazná a nevtieravá. Najlepšie momenty filmu sú lascívne vystúpenia alebo pitoreskné, bizarné postavy( lilipután). Zulawského jednoznačne najlepší počin. (08.07.2012)

Opravdu tak bizarní podívanou, která je svou formou předložení těžko srozumitelná a zřejmě musí být na takové snímky ta správná nálada. I přestože byla Sophie Marceau nesmírně krásná, tak já jsem až příliš často tápala a moje pocity jsou tudíž hodně smíšené. Velmi nezvyklé zpracování a oproti To The Wonder, které bylo také originálně zpracované, tak tady nesdílím takové nadšení. Asi si to budu muset pustit někdy ještě jednou, ale dnes je to pouze slabší trojka. (10.02.2014)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)

Láska na hrane, ak sa vôbec dá to, čo predvádza ústredné duo, ešte láskou nazvať. Ale, čo je to vlastne láska, no že? Sympatický je nestranný Zulawského postoj čoby scenáristu a režiséra v jednej osobe, ktorý sa rozhodol túto krajnú polohu iba reflektovať, stvárniť bez toho, aby sa k nej akokoľvek vyjadril. Napriek poetickému tónu neprikrášľuje, nejde v ústrety ani svojim hrdinom ani divákovi a je to práve vďaka tomu, nech už sú váš názor a pocity akékoľvek, pohlcujúce. Nemusíte im rozumieť, rukou ale nemávnete. (21.10.2013)