Venuše

Snímek se zvláští náladou, který chvíli baví a chvíli dohání k slzám. Jistě, takových tu bylo spousta, ale v takovém složení postav prozatím ne: Starý (ne starší) muž a mladá dívka (ale ne pod zákonem) - tudíž žádná variace a lá Lolita. Spíše o hledání a nacházení různých cest k druhým, o touze nepodlehnout odevzdaně nevyhnutelnosti, o radosti a bolesti života. A že na velký cit netřeba rezignovat v jakékoliv fázi života. (17.08.2007)

Filmů s podobným tématem byly už natočeny snad veletucty, nicméně žádný z těch, které jsem já viděl, nebyl hlavním představitelem zahrán tak fantasticky, jako tento snímek, jehož ozdobou je herectví Petera O'Toolea. Málokterý film byl též tak výborně napsaný. Kdepak, neodvažoval bych se srovnávat tento skvěle vystavěný příběh s nádechem romantiky s Babími léty či Vratnými lahvemi, toto je jiná liga. Venuše je příběh nejen o vztahu starého muže a mladé dívky, je současně příběhem dvou různých (vlastně neskutečně diametrálně odlišných) světů, kde na jedné straně stojí vzdělání, kulturnost, přirozenost, zkušenost, charisma... a na straně druhé jednoduchost, povrchnost, křečovitost. Za vše hovoří scéna, v níž Maurice recituje Venuši Shakespearův sonet a ona jemu na oplátku text nějaké stupidní slátaniny "moderní" popmusic. Příběh starého herce a mladé ošetřovatelky má nádech romantiky, která však naštěstí nesklouzne v plytkost banálních příběhů červené knihovny, čehož jsem se coby největší katastrofy obával v první půlce filmu. Naopak jde o jemnou pygmalionskou variaci, která je duchaplná a skvěle vygradovaná. Venuše je film vtipný, plný krásné ironie, nadhledu, je to též emocionální lahůdka, která se nevyžívá v primitivních popisech mezilidských vztahů, jichž jsou plné televize, nýbrž do hloubky proniká pod povrch všech zůčasněných postav. Zkrátka vynikající film! (30.07.2007)

Úžasně poetický snímek o ambivalenci stáří. Občas je krásné, občas samotářsky depresivní, občas hřejivé, občas mrazivě kruté. Ale hlavně je to součást života a ne jen čekání na smrt. A přesně v tomto duchu Roger Michell natočil svou Venuši. Nálada střídá náladu nepostřehnutelně lehce, zčásti díky mistrovskému výkonu Petera O'Toolea a Leslieho Phillipse, z části díky morbidnímu, ale přesto laskavému humoru. Humor je to co drží postavy svěží a plné života, a stejnou službu odvádí i pro film. Tohle se režisérovi opravdu povedlo, takhle vyvážit pocitovou složku je opravdu kumšt. Herci jsou, jak už jsem naznačil, perfektní, přirození a své role zvládají hravě a s nadhledem. To platí i o mladičké Jodie Whittaker která si zde užila svůj debut. Je to druhé nenápadné drama ve kterém jsem ji měl možnost vidět, a už si hlasitě řekla o zařazení do seznamu mých oblíbených hereček. (15.01.2012)

Vydestilovaná nuda - nevýrazná, otravná a trochu trapná historka, jejíž "humor“ mě vůbec neoslovil … Milé slečny, mějte se na pozoru před neškodně vyhlížejícími staříky - totéž platí i naopak: Je vysoce pravděpodobné, že váš protějšek vás chce především využít. Nepopírám, že takové cynické ponaučení ani v nejmenším není hlavní myšlenkou a poselstvím snímku, ale nechtějte po mně seriózní a hlubokomyslné rozebírání příběhu, jehož ústřední dvojice mně byla po celou stopáž poměrně dost nesympatická - přičemž DALEKO větší díl negativních emocí patří bezesporu vysloužilému Donu Juanovi jménem Maurice. Silně mě nebavilo sledovat, kterak se pokouší dvořit mladé, nikoli nevinné dívce, aby mohl pozorovat její lepé tvary - a pokud možno si taky sáhnout. Ona projevy jeho náklonnosti blahosklonně trpí a přitom přemýšlí, jak by z jeho zájmu o svou osobu něco vytřískala - a jelikož se nacházíme ve světě filmu, pochopitelně se v jejich vztahu najde i cosi hlubšího. Jsem nemístně krutá a jízlivá, ale nedá mi to, abych nedodala, že on v podstatě dostane, oč si koleduje … Vím, že moje hodnocení není zcela a úplně nestranné a objektivní, ale nejsem žádný profesionál - a tak si to můžu dovolit ... 2,5* (02.02.2011)

Na tomto filme je nadherne to, ze sa neviete rozhodnut, ci citite k hlavnym hrdinom lutost, hnus alebo obdiv. Kedze som v Anglicku pobudla nejaky ten tyzden, tak mi je prizvuk a konanie mladej britskej mladeze uplne zname a zaroven neskutocne odpudive...Ale to nic nemeni na skutocnosti, ze tento film je nadherny...Krasny epos o priatelstve, tuzbe a neskuocnej vypocitavosti... (09.08.2007)