Hraniční hlídka

Navzodry tomu, že je Rajko Grlič už velmi zkušeným režisérem, natočil tento film s až překvapivě mladicky lehkou rukou. Snímek, odehrávající se na chorvatsko-albánké hranici je totiž dlouho především velmi vtipnou komedií, ve které září především Emir Hadzihafizbegovič v roli poručíka Pašiče. Jak to už však v balkánských filmech bývá, radost a rozvernost musí být zákonitě narušena dávkou co nejabsurdněji prolité krve. A opravdu se tak stane, tragický konec, opět poukazuje na nesmyslnost války či vojenství obecně a divákovi tak poněkud ztuhne úsměv na rtech a připomene mu, že to hlavní se v roce 1987 teprve chystalo. (18.05.2013)

Hra na válku. Nejprve velmi vtipná. V našich podmínkách by u srandy patrně zůstalo, ale tady s ubíhajícími minutami úsměv postupně zamrzá. Divák i tvůrci filmu samozřejmě ví, že skutečná válka za pár let přišla. Kdo ze záklaďáků, sloužících v roce 1987 nad Ochridským jezerem, by to ale řekl? Pro toho, kdo se ptá proč k válce došlo je Karaula další skvělý střípek zapadající do mozaiky....... Mimochodem Ochrid je nádherné místo pro život (tedy minimálně pro rekreaci.....). (20.04.2011)

5/10 Predznamenani roztrzky v Jugoslavii, kterou uz ani Tituv odkaz nezachranil, hodne pripomina Tankovy prapor, i kdyz neni tak jednoduse vulgarni, ale podobne mu s pribyvajici stopazi mu dochazi dech. Stejne jako chalpcum a chlapum. Vojenske filmy maji zkratka omezene publikum, takze nekterym vecem se zeny smat nebudou. (03.02.2009)

Pro mě silný zážitek a další důkaz, že moje slabost pro balkánský film je opodstatněná. Film postupně přechází z žánru lehké komedie, černé komedie a až po seriózní drama. Hlavní část filmu se odvíjí v pomalém, pohodovém tempu korespondujícím s jistým „klidem před bouří“, sedm let po Titově smrti, kdy je Jugoslávie oficiálně ještě soudržná, ovšem už se vnitřně hroutí a vše směřuje k nevyhnutelnému konfliktu. Zmar této doby symbolizuje strach z vnějšího nepřítele, Albánie, a zavírání očí před vnitřními hrozbami. Závěr filmu graduje v dramatické tragédii, která jakoby předznamenává tragédii mnohem větších rozměrů, která postihne Jugoslávii již za čtyři roky. 4,5* (21.09.2009)

Tohle je vlastně takovej Tankovej prapor nebo Černí baroni v balkánskym podání. Tématem je klasicky válka, ale tentokrát o ní moc nejde. Bizarní postavy se propletou celym filmem a vy se tomu celkem smějete, soucítíte s mladym vojákem co přebere nadřízenýmu manželku, ale ten konec vás celkem rozseká. Od plnýho hodnocení to nebylo daleko. A Vericu Nedeskou chci domu do vany na hraní! (30.08.2010)