Vyšetřování skončilo, zapomeňte!

Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o) (17.06.2012)

Ze začátku to vypadalo jako ,,celkem normální, ale poctivý film z vězeňského prostředí.´´ Ve druhé polovině jsem se do něho, ale ponořil jako už dlouho do žádného jiného. Je totiž velmi plastický. V ničem si nezanechává od diváka odstup. Šokuje v každé minutě. Jestli to takhle tehdy chodilo v italských věznících tak potěš pánbůh. Od (Pozor Spoiler!) vraždy Pesentiho by mě nenapadlo, že se může stát ještě něco horšího. Ale stalo se. Ze závěrečné pointy člověku až mrazí. Musím dát pět. Už dlouho mě žádný jiný film tak nevtáhl. Lví podíl na tom má i starý dabing studia Barandov. Jeden z nejlepších dabingů, které jsem kdy slyšel. (20.08.2018)

I legendární Vykoupení z věznice Shawshank mělo své předchůdce, a za jeden z nich bychom mohli považovat právě tento italský krimi thriller ze staré "mafiánské" školy, skvěle vylepšený dokonalým českým dabingem (Filmové studio Barrandov dabing 1974, především Miloš Kopecký, František Němec, Soběslav Sejk a další). Nesouhlasím s Karlosem, není to mdlé ani nezáživné, jen hodně hodně tvrdé. Všimněte si, že co se za Vanzim zavřou vrata věznice, nemá snad pět minut klidu, pořád se kolem něj něco děje. Krutý konec je opravdu jen pro silnější nátury. Můj 600. obsah! (22.03.2012)

Spočátku jsem měl dost dlouho pocit žánrové neujasnosti. Scény typické pro krimi thriller střídaly hlášky (zejména od postavy dabované Milošem Kopeckým) plus takové to uvolněné chování vězňů jako z čiré komedie. Od počátku mne sice zaujala hlavní linka trpkých zážitků neprávem uvězněného architekta, ale tu na čas výrazně upozadily rozvláčné náhledy do prostředí a života vězňů, kde vedle hlavní postavy skoro všechny ostatní vzájemně splývají (což mne příliš nebavilo ani v Pahorku či Frajeru Lukeovi). Co naplat, režisér si tahá svého diváka hodně dlouho, stejně jako vězeňský systém hlavní postavu, než se odkryje jeho pravá tvář v plném světle a a nakonec rozjede každou chvíli brutálnější kolotoč událostí, během nějž uvnitř lidské duše zůstala jenom tísnivá bezmocnost. Druhou polovinu rozhodně hodnotím jako lepší, jako kritika společenských poměrů a ukázka bezmocnosti v boji proti systému má to rozhodně velice působivý nádech. Byť jsem se především ve scéně s klíčovou brutální vraždou nemohl zbavit dojmu, že zde se tvůrci snaží především za každou cenu a co nejvíc šokovat diváka. 65% (19.07.2020)

S filmografií Franca Nera se to má jako s jízdou na horské dráze. Charismatický a schopný herec jeho formátu by si teoreticky mohl vybírat, ale Nero kýval na všechno, co mu přišlo pod ruku, nejen na začátku své kariéry. Spolupráce s Damianim nicméně patří k těm projektům, na které může být při zpětném pohledu pyšný. Vězeňské drama o návštěvníkovi z jiného společenského "vesmíru", který je postavený pod závažné morální dilema - pomoci spoluvězni a přivolat na sebe pomstu organizovaného zločinu, nebo být svině - a vrátit se rychle a beze šrámů do bezpečí exkluzivního postavení příslušníka vyšší střední třídy, šlape i po několika dekádách jako hodinky a nechává za sebou řadu na efekt vystavených rychlokvašených žánrovek. Snad jen míra naivity architekta, který má neodolatelnou schopnost chovat se v klíčových momentech jako slon v porcelánu, je poněkud vyšší než by se slušelo. A to stojí snímek jednu hvězdičku. Celkový dojem: 85 %. (18.02.2019)