Saw 4

Darren Lynn Bousman sice původně pokládal Saw 3 za svou tečku u série, nakonec se ovšem přesto vrátil i k režii čtvrtého dílu série Saw. Noví scenáristé Patrick Melton a Marcus Dunstan původně měli plán, že by Saw 4 sloužit jako prequel celé série a odehrávat se ještě před událostmi prvního dílu. Producenti série Oren Koules a Mark Burg sice myšlenka na prequel nevoněla, přesto se tato dvojice ujala nejen čtvrtého dílu, ale i scénáře k dalším třem dílům. Saw 4 tak odstartovalo novou kapitolu série, která se tentokrát musela spokojit se scenáristou původních třech dílů Leighem Whannelem pouze na pozici exkluzivního producenta a do jisté míry navedla sérii do vln, kdy už bylo všeho akorát dost.   Saw 4 sice ve finále prequelem série není, přesto v něm ovšem jsou představeny scény, které poodhalují více z minulosti Skládačkového vraha Johna Kramera. Ukáže se, že kromě rakoviny a nenávisti vůči lidem, kteří si neváží života má John ještě tak trochu jiný důvod, který odstartoval jeho řádění a i když se dá polemizovat nad tím, zda už jeho motivace nemá až příliš důvodů, tyto scény z minulosti fungují. Ještě více prokreslují Kramerův charakter, mozaika jeho minulosti najednou dává ještě větší smysl a především se skutečně ukáže, že právě nepříjemná událost v Kramerově životě ho přivedla k zásadní změně v Skládačkového vraha, kterého divák zná z předchozích tří dílů. Do Kramerova života je navíc smysluplným životem zapojena jeho vyvolená Jill v podání Betsy Russell a celkově zamrzí, že těchto scén ve filmu není víc, film skutečně není prequelem a Tobin Bell nemá jako tak trochu jiný John Kramer ve filmu více prostoru. Pár těch scén totiž naznačí, že prequel mohl obstát sám o sobě.   Hlavní zápletka se nicméně odehrává už v době, kdy jsou hry Skládačkového vraha prakticky na denním pořádku. Už samotný úvod naváže na závěr Saw 3 a naznačí, že i přes jisté zakončení na konci první trilogie se bude pokračovat. A potvrdí se to i pár minut po úvodu, kdy se naznačí, že kromě Amandy Youngové měl Kramer dost pravděpodobně ještě jednoho učedníka. O poznání fyzicky zdatnějšího. Saw 4 tak už v samotném úvodu naznačí, že hry Skládačkového vraha mohou i přes závěr předchozího dílu nadále v pořádku probíhat. Jenže právě v rámci Saw 4 je už status nastavované kaše cítit ještě o poznání silněji než v rámci druhého či třetího dílu. V rámci Saw IV se už tak trochu vaří z vody ještě o poznání více, přesto to alespoň zachraňuje Bousmanův vizuální styl, rychlé tempo a především fakt, že se se podaří přijít s minimálně zajímavou zápletkou. Jen se s ní možná nepracuje zase tak vítězně.   Hlavním hrdinou Saw IV je Daniel Rigg, který tak po předchozích dvou dílech zažil povýšení z vedlejší postavy. Právě Rigg se stává dalším terčem Skládačkového vraha. Proč vlastně? Jeho obsese s ochraňováním všech kolem! Saw 4 tak dokazuje, že dostat se na seznam Johna Kramera je prakticky velmi snadné a to i přes to, že kdyby Rigg změnil svůj přístup k životu a začal na všechny kolem sebe kašlat, na Skládačkově seznamu by pravděpodobně skončil stejně. Pravděpodobnější je tak možnost, že si Skládačkový vrah hledá výmluvy proto, aby zastavil policistu s výraznou pověstí, aby po Skládačkovém vrahovi šel. I když jde samozřejmě o pouhou teorii. Pravdou nicméně zůstává, že hlavním cílem Riggových testů je snaha ukázat mu, že prostě nemůže zachránit všechny. A v rámci děje Saw 4 dokonce přichází moment, kdy si to Rigg do jisté míry uvědomuje. Právě tato snaha o character development ovšem tak trochu selhává v závěru, přesto ovšem Lyriq Bent předvádí jako hlavní hrdina solidní práci a tak trochu nevýrazná postava dostává větší prostor. Jen je možná škoda, že ho v budoucnu nedostane ještě o poznání více.   Pochopitelně přichází další řada snah. Snaha o brutálnější pasti, rafinovanější a překvapující zvraty a přitom všem též snaha přijít s něčím tak trochu novým. Přesto už Saw 4 do jisté míry smrdí repetitivním způsobem, i když se dá snadno argumentovat nad tím, že jinak to nejspíš ani nešlo. Kromě hlavní zápletky se ovšem o poznání více sází na flashbacky, které více či méně odůvodňují zápletku všech čtyř dílů. Působí to dojmem, že si někdo na papíře uvědomil, že samotná zápletka s Riggovým testem celovečerní film prostě neutáhne a proto muselo přijít na řadu vysvětlovacích scén, které délku natáhnou. Přesto to díky tempu stejně rychle utíká, diváci se silným žaludkem u Saw IV zažijí velmi zajímavé momenty, kdy mimo jiné dojde i na pitvu a do toho nadále přichází fajn vizuál podpořený kamerou Davida A. Armstronga a mimo jiné soundtrack Charlieho Clousera nadále funguje.   Zamrzí ve finále nevyužití některých postav. Takový Donnie Wahlberg se sice vrací, z jeho Erica Matthewse ovšem už tahle série moc nevymáčkne. Zároveň přichází některé nové postavy, které si ovšem vyloženou pozornost nezaslouží (takový agent Strahm si jí získá až v následujícím díle) a v samotném závěru přijdou hned dva zvraty. Jeden z nich přitom smrdí tou vyloženou snahou o rafinovanost a ten druhý..... dost možná není zase tak pravděpodobný a naznačí, že by se i v následujících dílech dalo se sérii slušně pracovat. Jen už v samotném závěru si jde snadno říct, že nadále natahovaná hra Skládačkového vraha je natahovaná už příliš a to ani nemusí zapnout mozek a uvědomit si, že dojde na spoustu dalších dílů. Bousman přesto ve čtvrtém dílu opustil sérii se ctí (a vrátil se až o několik let později u Saw IX AKA Spirály strachu) a přenechal jí svému nástupci v relativně slušné formě...... (16.10.2017) (méně) (více)

Mám rád jedničku. Docela dobře snáším i dvojku. Upřímně nesnáším trojku. Čtyřka se mi dostala do rukou až teď, před premiérou pětky... mno. Začneme pitvou Jigsawa, která je kromě své nevěrohodnosti především zbytečná/samoúčelná. Obsah kazety vyloudí úsměv (ano, ono opravdu zazní, že Jigsaw nedá pokoj ani po smrti!) a následně nás vrhne do první "pastičkové scény". Protože tvůrci už sami pravděpodobně spoléhají na zdegenerovanost svého obecenstva, nenásleduje klasický prolog v podobě důvodů uvěznění a principu pasti, nýbrž jen krátká krvavá šou mezi chlápkama, která není preventivně ani zakončená (mami, on ho bouchal kladivem do hlavy!) Opět střih, a jsme na místě pastičky z dílu předchozího, koukajíc na zbytky fízlačky, které mašina vyrvala žebra z těla. A taky smutně zoufalou tupost scenáristů, rvoucím přítomným postavám do úst sračkovitá klišé kalibru protipancéřového. To je ale nářez, že jo? (Mami, proč nám ukazujou tu paní?) Pokud pomineme samozřejmost, s jakou Jigsaw a spol. dokáží vždy budovat složitá zařízení, fungující přesně a nezastavitelně, a s jakou vždy ví i ty nejjemnější detaily o životech svých obětí, včetně natolik vymakaných psychologických profilů, aby odhadli každičký jejich krůček i v extrémně stresových, nepřehledných situacích, zůstávají důvody na tom samém bodě - Jigsaw je prostě magor, s touhou činit se bohem pokory, bolesti a vykoupení jiných. A má nudný, opatrně v průběhu pokračování odhalovaný, ryze schematický životopis. Flashbackovitá přehlídka mordů, dokreslující věci z dílů minulých a neustále něco/někoho/někomu vysvětlující, snažící se dát všemu jakousi pochybnou logiku, z něj opravdu charismatickou, nebo nedej bože zajímavou thrillerovou postavu neudělají. Jen spolehlivě rozmělňují tehdy čerstvou krev moderního thrilleru. Ono vůbec pro všechny další díly Saw platí pravidlo, že nejsou samostatně obstojnými produkty. Promlouvají formou updatu, něco jako "stáhněte si ke svému Saw nejnovější pack přídavných služeb, dostanete pár nových pastiček, uvidíte pár scének z dílů předchozích, přihodíme i pár screenshotů mrtvol a jako bonus vám dáme ruční pilku s Jigsawovým podpisem!!!" (Mami, proč teď říkají, že je to takhle, když ten pán minule říkal, že je to takhle?) Zpět ke čtyřce. Trošku předběhnu a rovnou vybalím její klady - netrvá dlouho a její zápletka je natolik překombinovaná, že nestihne výrazněji nudit. To je vše. Postavy jsou zajímavé asi jako smrk po ročním pobytu v lesích, což spočívá především v jejich bleskurychlém představení a instantní likvidaci (nepoznáš a zapomeneš). Ano, oběti strašlivě řvou a strašlivě umírají. Krev cáká na všechny strany, končetiny létají, kovové nástroje trhají, řezají, bodají a drtí ostošest. Fatálně bezvýznamné "hlavní" postavičky běhají a v lepším případě tápou, aby mohli diváka potěšit svými tuctovými domněnkami, v horším případě rovněž umírají. Bolestivou smrt tudíž mohu nazvat jediným magnetem série, jelikož u některých scén se pořád dají přivírat oči... technicky fungují, působí naturalisticky. Ve výsledné ultrakombinatorice smrti a utrpení se člověk naštěstí nevěnuje faktu, že celému zdejšímu univerzu chybí logika. Rozstřílí diváka další dávkou množin, rovnic a souvislostí a uhání k dalšímu dílu. Technická stránka je OK. Sice už jsme ty cool tmavé filtry, videoklipovitý střih, skákající kameru a všeobecné pošmourno viděli asi tisíckrát, ale nasnímáno je to řemeslně slušně. Pokud to shrnu, čtvrtý Saw je překombinovaný, brutální, pod povrchem (byť jen kousíček!) prázdný a tupý, hezky vypadající a zcela zbytečný. A očekávatelné kroky tvůrců beze zbytku přišly. Saw je průser. Nicméně, komu se líbila trojka, bude se mu asi líbit i čtyřka, stejně jako tomu, kdo čeká jen klipovitou přehlídku drastických mordů. (19.06.2008) (méně) (více)