Muž z oceli

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)

Novej Superman je tak epickej, že když někdo spadne do moře, tak tam plavou obří kosatky, když se letí do vesmíru, tak se naráží do Hubbleova teleskopu, když bojujou tři postavy v Kansasu, tak udělají z Kansasu díru v pravym slova smyslu a když se dávkujou emoce, tak je to taková darda, že Henrymu Cavillovi vzplanou i chlupy na hrudi. Jo, je to super. (A má to vlastně strašně nedostatků, v čele s roztříštěností první hodiny, nepodlehnout takovýmu kolosu ale dost dobře nejde, při akčních scénách mi čelist regulérně padala hluboko pod IMAXovské plátno, tady se nechytaj ani Avengers) 90% (13.06.2013)

Supermanský mýtus optikou toho křesťanského, přičemž snahu o ozvláštňování hlavního hrdiny dalece přesahují ozvláštnění vedlejších postav - a naopak žel poněkud shazuje trikově opulentní dvojité finále. Více na Douglasových poznámkách. (22.06.2013)

Patlanice. Goyer vzal ústřední zápletku Lesterova druhého Supermana, zalil jí fantaskní omáčkou z pytlíku a doladil značně vyvanutou dramatickou vegetou, a tuhle míchanici předhodil Snyderovi, který se za kamerou chová jako Jirka Babica na tripu. Rychle, aby bylo uvařeno a hladový dav nenáročných strávníků dostal kotel žrádla, přičemž chuťový ocas, cit pro detail a vyváženost ingrediencí chybí. Je to místy hodně smutné pokoukání, protože na mnoha místech JE vidět zajímavý nápad či myšlenka. Jenže ani scenárista, ani režisér ji neumí vytěžit úplně na dřeň. Clark tak sice hledá sám sebe, jenže se to odbude scénami z trailerů (víc psychologie ve filmu NENÍ), naznačené téma dvou otců a matek se vždy jen tiše překročí, stejně jako naťuknutá politicko-mediální rovina, která působí neskutečně lokálně. Jako by existoval jenom Smallville a Metropolis, přičemž z ani jednoho neuvidíte víc než dvě tři ulice, které v druhé polovině lehnou popelem. A bohužel ne v bůhvíjak kulervoucím balení. Ano, je to velkolepé a digitální panďuláci létají ode zdi ke zdi a dávají si pořádnou čočku. Avšak Snyder příliš často opakuje viděné, stříhá často nesnesitelně rychle a i přes dynamiku záběrů postrádá jeho akce pořádnou gradaci, šťávu a jakýkoli emocionální dopad. Ono se ale není čemu divit, když se z Clarka stane Superman po jedné Jor-Elově brutálně tlačené expozici (těch je ve filmu několik a zaberou tak 25 minut, což je totální peklo) a žádné z postav se člověk nedostane pod kůži. Jak se máme bát o Perryho Whitea, jeho stážistku a redaktora, když za celý film řeknou 15 vět a jinak pouze statují? Jak se máme ztotožnit s mimozemšťanem, který je celý film pasivní a pak začne likvidovat budovy, ve kterých musí zákonitě zařvat stovky nevinných? Snyder na postavy tradičně dlabe a tlačí dvouapůlhodinový (a paradoxně velmi řídký) kolos k akčnímu závěru, aniž by na moment zvolnil, vychutnal si určitou scénu, anebo naservíroval ikonický záběr, jichž měli Donner se Singerem hned několik.Trpí tím nejen ústřední střet se Zodem, ale i vedlejší linka s tátou Kentem a silně podtaktovaná romance s Lois, ze kterých je místy cítit "amazing spider-manovský" syndrom parafrázovat jednou viděné s tím rozdílem, že nová verze působí značně stupidněji a vyžaduje skoro až nesnesitelně hloupé oslí můstky (severní pól a scéna s foťákem v tomhle směru vede). Můstky, které ani sympatický Cavill a hlavně brilantní Costner s Crowem nedokáží dostatečně zastřít. Posmutnělých 5/10 pro film, který chtěl být tak strašně supervážný, superrealistický a superinovativní, až je v konečném součtu nechtěně supersměšný a mnohdy i supernudný. P.S.: 3D vzhledem k četnému užití out-of-focus záběrů, zoomů a rychlých střihů často osina v zadnici. Prostorovost minimální. (13.06.2013)

Scénář je jako ne první blockbuster poslední doby založený na vysušení nolanovských prvků o všechnu skutečnou hloubku a hodnotu, aby už sloužily pouze jako atrakce. Uchopení co do stavby mě nebavilo až iritovalo - první hodinu jde o koláž nenavazujících scén pokoušejících se o promluvy a chytře skládané flashbacky, kterou drží pohromadě jen naše znalosti z dřívějších supermanovských filmů. Shyamalanovské lapsy v logice (ať se na orbitě bojuje jakkoliv dlouho a kdekoliv, trosky padají výhradně před Kentovic farmu etc.) sice občas vyvstávají na povrch, ale to v rámci žánru ani tak nevadí. Když se vrátím na začátek k oné "atrakci", tak musím Snyderovi uznat, že v tomto ohledu Muž z oceli svým způsobem nezklamal. Problém nastává až ke konci, kdy už je bayovsky monotónní a finální duel, během nějž musí nutně zemřít několik desítek až stovek tisíc lidí, ale nakonec se rozhodne nad tříčlennou rodinnou, už je jen nadbytečným epilogem vysávajícím z konce i ten náznak emocí (a opět naprosto zbytečně prodlužuje film přes dvě hodiny). Přes všechny výhrady musím uznat, že ty 3 a 1/2 hvězdy jsem měl zpočátku (a stále mám) tendenci zaokrouhlit nahoru, protože coby třeskutý blockbuster to nepochybně má jistý drive. I z pohledu prázdné akce bych ale krom oné ztráty zájmu ke konci vytknul ještě pro Snydera typické nekonečné opakování (ve stylu padající Lois, jež je zachráněna asi pětkrát za film), neexistující romanci a vůbec emocionální účast. Na druhou stranu, strachovat se o nezranitelného hrdinu, to je oříšek a vím, že Snyder není vypravěč dost schopný na to, aby si s tím poradil, takže jsem to ani neočekával. Především ale chybí nadhled, to je zcela zásadní! Zkrátka když doma necháte mozek, ale pro jistotu i míchu a celou nervovou soustavu, pak se s tím dá docela přežít. Asi záleží na tom, jestli ve vás Snyder najde to malé dítě, které rádo blikající světýlka, protože ničím jiným ten film není. Na tom není nic špatného, ale ze mě to vyšumělo hrozně rychle. Proč to produkoval Nolan, nebo spíš proč se o tom tolik mluví, nevím, není to poznat a jen to vyvolává zbytečné nároky, které tenhle film nedokáže splnit a ani se o to (snad?) nepokouší. Samozřejmě se snaží o pouťovou hlubokomyslnost a jak jsem uváděl, bere se smrtelně vážně, ale to dneska dělá každý blockbuster, takže už mě to moc neohromuje, spíš nudí. PS: Zaručeně nejzbytečnější 3D sezóny... opravdu. Rád ohledně tohohle přeháním, ale ten film není ve 3D! PPS: Likvidátor originality ve filmové hudbě Hans Zimmer mě opět štve. Jeho hudba zní jako vždy zaměnitelně a "jako cokoliv", přesto film skvěle doplňuje. Podobnou instantní spokojenost/nespokojenost vzbuzuje celý film. Kdybych zaokrouhlil nahoru, byl bych na Snydera naštvaný. Takhle nemusím. 65 % (13.06.2013)