Muž z oceli

Patlanice. Goyer vzal ústřední zápletku Lesterova druhého Supermana, zalil jí fantaskní omáčkou z pytlíku a doladil značně vyvanutou dramatickou vegetou, a tuhle míchanici předhodil Snyderovi, který se za kamerou chová jako Jirka Babica na tripu. Rychle, aby bylo uvařeno a hladový dav nenáročných strávníků dostal kotel žrádla, přičemž chuťový ocas, cit pro detail a vyváženost ingrediencí chybí. Je to místy hodně smutné pokoukání, protože na mnoha místech JE vidět zajímavý nápad či myšlenka. Jenže ani scenárista, ani režisér ji neumí vytěžit úplně na dřeň. Clark tak sice hledá sám sebe, jenže se to odbude scénami z trailerů (víc psychologie ve filmu NENÍ), naznačené téma dvou otců a matek se vždy jen tiše překročí, stejně jako naťuknutá politicko-mediální rovina, která působí neskutečně lokálně. Jako by existoval jenom Smallville a Metropolis, přičemž z ani jednoho neuvidíte víc než dvě tři ulice, které v druhé polovině lehnou popelem. A bohužel ne v bůhvíjak kulervoucím balení. Ano, je to velkolepé a digitální panďuláci létají ode zdi ke zdi a dávají si pořádnou čočku. Avšak Snyder příliš často opakuje viděné, stříhá často nesnesitelně rychle a i přes dynamiku záběrů postrádá jeho akce pořádnou gradaci, šťávu a jakýkoli emocionální dopad. Ono se ale není čemu divit, když se z Clarka stane Superman po jedné Jor-Elově brutálně tlačené expozici (těch je ve filmu několik a zaberou tak 25 minut, což je totální peklo) a žádné z postav se člověk nedostane pod kůži. Jak se máme bát o Perryho Whitea, jeho stážistku a redaktora, když za celý film řeknou 15 vět a jinak pouze statují? Jak se máme ztotožnit s mimozemšťanem, který je celý film pasivní a pak začne likvidovat budovy, ve kterých musí zákonitě zařvat stovky nevinných? Snyder na postavy tradičně dlabe a tlačí dvouapůlhodinový (a paradoxně velmi řídký) kolos k akčnímu závěru, aniž by na moment zvolnil, vychutnal si určitou scénu, anebo naservíroval ikonický záběr, jichž měli Donner se Singerem hned několik.Trpí tím nejen ústřední střet se Zodem, ale i vedlejší linka s tátou Kentem a silně podtaktovaná romance s Lois, ze kterých je místy cítit "amazing spider-manovský" syndrom parafrázovat jednou viděné s tím rozdílem, že nová verze působí značně stupidněji a vyžaduje skoro až nesnesitelně hloupé oslí můstky (severní pól a scéna s foťákem v tomhle směru vede). Můstky, které ani sympatický Cavill a hlavně brilantní Costner s Crowem nedokáží dostatečně zastřít. Posmutnělých 5/10 pro film, který chtěl být tak strašně supervážný, superrealistický a superinovativní, až je v konečném součtu nechtěně supersměšný a mnohdy i supernudný. P.S.: 3D vzhledem k četnému užití out-of-focus záběrů, zoomů a rychlých střihů často osina v zadnici. Prostorovost minimální. (13.06.2013)

No, čekal jsem větší šlehu. Chvílemi jsem si až říkal, že je celkem škoda, že se to celé neodehrává na Kryptonu. Úvod je totiž bravurní, Russell Crowe zde hraje nejlépe za několik let a funguje to i po emocionální stránce. Jenže, pak se to celé přesune na Zemi a tempo a nadšení značně upadá. Celé je to až příliš rozkouskované, chladné a flashbacky zde vůbec nefungují. Jednotlivé zajímavé motivy jsou zde vlastně jen povrchně načrtnuty, žádný není dotažen do konce a opět se potvrzuje, že Superman toho nemá divákům zas tolik co nabídnout. Jeho postava prostě není pořád dostatečně zajímavá, i když se Snyder a Cavill snaží sebevíc. Místy je to tak spíše nuda a postava Clarka Kenta mi byla celkem šumák. Pak ale přijde generál Zod a Snyder dokazuje, že aspoň v akčních pasážích ví, co dělá. Je to epické do morku kostí, padají zde mrakodrapy, satelity, prostě všechno. Konečně někdo dokázal Supermanovi schopnosti na plátně využít naplno a já si u některých záběrů skoro tetelil blahem. Ani kulervoucí závěr ovšem ve mně nedokázal vyvolat žádné emoce a už jen fakt, že jsem celou dobu fandil Zodovi, asi o něčem svědčí. Určité zklamání zde tedy bohužel je, ovšem za bezchybnou akci a výtečného Shannona, jenž ztvárnil jednoho z nejlepších záporáků posledních let, si Muž z oceli čtvrtou hvězdu zaslouží. 70% (20.06.2013)

Byť na Manhattane viacej mrakodrapov, trvá to tri hodiny. Megafilm, ktorý do diváckeho nadšenia a údivu prebíja, prehlušuje a zadymuje všetky svoje nedostatky. Poetický i epický, chvíľu komorne citlivý, inokedy fetišisticky deštrukčný kolos, ktorý ide proti sebe, keď predigitalizovaným mrakodrapovým finále zabíja dovtedy tak dôkladne budovaný krehký realistický feeling osudového stretu dvoch svetov. Ale dá sa nemať rád film, v ktorom sú otcami hlavného hrdinu Russell Crowe a Kevin Costner? K tomu sympaťák Cavil a voči ľudskej rase silne nadradení a mocní záporáci na čele s Michaelom Shannonom, ich perfektné kostýmy, gigerovsky-vaginálne interiéry vesmírnych ľodí a hudobná rozbuška Hansa Zimmera, po ktorej sa vám bude zaspávať ako po piatich redbuloch. Osobne ma potešila tiež snaživo prepracovaná mytológia Kryptonu, a rozčarovanie nad nevhodne obsadenou Lois Lane vyžehlila newcomerka Antje Traue v sexy helme. (20.06.2013)

Kal-el se v regulérním restartu pro nové tisíciletí vydal po správné cestě (destrukce!) vyvážené mezi realistickým přístupem a rozmáchlou fantasy podívanou. Hrdina je rozervaným cizincem v zemi, která pro něj nemá pochopení (Cavill je pěkně mimozemský, místy lehce nafoukaný, místy naivní) a flashbacky hutně vrství rozpolcený charakter, který se snaží směrovat táta Kent (vynikající Kevin Costner) - je škoda že těch momentů není více a narativní struktura není přímočará, ale je po modernu rozházená skrze celý snímek. Snyder tím však vyváženě dávkuje emocionální formování hrdiny s akční rovinou a v závěru rozpoutá rozmáchlé inferno, kde Metropolis (a nejspíš i kus Indie) lehne popelem. Silné dialogy (ty se bez nějákého toho patosu neobejdou), které nejsou jen připitomělým vtipkováním, které známe z původních reimaginací létajícího pláštěnkáře, ale uvažováním o směrování národů, jejich domýšlivosti a v závěru i houposti, která vede k zániku civilizace. Úvodní dvacetiminutovka na Kryptonu je jak z Avataru a lehce načrtnuté vládní rozepře jsou poutavější než celé pátrání Clarka po svém původu. Zod s hnusným ksichtem Michaela Shannona má hloubku a není vysloveně zlý, jen dělá vše co je nezbytné a i Superman to chápe. O to je finále více zdrcující. Dva krajané zápasí o šanci pro podřadnou rasu (nás) a jediné co je rozděluje je drobná odlišnost v postoji k problému. Verbání neshody mezi Zodem a Jor-elem jsou pěkně vygradované a osudové jako vlastně všechno ve filmu (ano je to na úkor humoru a nadsázky, ale vůbec to není na škodu). Na škodu je ale občas zbytečně "realistická" kamera, která ostří, přeskakuje a třese se. Ten přístup mám někdy hodně rád, ale tady bych se rád zastavil a vychutnal si záběr na padající loď aniž bych složitě hledal, kde ta loď sakra na plátně je, protože je snímaná hodně z daleka. Bitky, kde se bortí budovy a ničí nestihnou omrzet a invence v mlácení tu je (jako v Matrixu lítáme až v úplném finále). Hanzova hudba je diametrálně odlišná od Williamsovy a výborně sedí k duchu snímku. Není to sice taková řacha jakou nám slibovali z trailerů, ale pořád jde o parádní nový přístup, který má pro takovou postavu smysl a opravdu těším na pokračování. (20.06.2013)

#1 DCEU. I po 75 letech nestárnoucí origin příběh o tom, jak se Clark Kent stal Supermanem. Bohužel nijak zvlášť nenavazující na aktuálně vydávané komiksy. The New 52 pracuje se sériemi Action Comics, Superman, Supergirl, Superboy, Power Girl, Justice League, Justice League of America, Adventures of Superman, Superman Unchained, novými sériemi pokračuje seriál Smallville a nově se připojí i Batman / Superman a Superman / Wonder Woman a to je jen tak pro začátek, co se dá aktuálně číst. Čili nejvíc jsem byla spokojená na Kryptonu, Michael Shannon je bůh (a hraje úplně stejně dobře jako v Boardwalk Empire). Důležité ale je, že Man of Steel jako film funguje mnohem líp, než Green Lantern. Snyderverse může začít. #čsfdprojekce (20.06.2013)