Halloweenská noc

Jednotlivé povídky filmu sice nejspíš nikoho příliš nevyděsí, celek však pro mě byl dokonalou esencí halloweenského večera, nádherně navozující onu neopakovatelnou náladu v níž se mísí vůně podzimu plného večerní mlhy a spadaného listí, ozvěna nadpřirozena vanoucí jakoby rovnou ze záhrobí a veselí rozpustilého halloweenského reje plného děsivých masek, koledy, zábavy, flirtování a samozřejmě oblíbených strašidelných historek, podobných těm, které jsme si jako kluci vyprávěli u táboráků. Ty pak nabídnou několik příjemně různých žánrových poloh, krvavých momentů, půvabně strašidelnou atmosféru, obvyklé „nečekané“ pointy, ale také něco, co film příjemně osvěží, a tím je humor. Nevtíravý, občas nenápadný, nesnažící se na sebe křečovitě upoutat, přesto výrazný a navíc s horrorovým základem dokonale sladěný. K tomu herecké obsazení příjemně okořeněné několika známými tvářemi, vypiplaný scénář a zručná režie, která do vyprávění dokáže příjemně zapojit i detaily. Zkrátka zábava, které člověk rád odpustí těch pár drobných nedostatků. (17.09.2011)

Divím se, že spousti lidí tu kritizuje tenhle dobře vypadající halloweenský film. Práce s kamerou byla skvělá, když je taková jako tady, tak to je potom zážitek, podobný styl mám rád. Atmosféra ta pravá na dušičky a konec tu všechno osvětluje a spojuje příběh do takové podoby, kdy víme kdo zde hraje jakou roli. I když zde dostala prostor taková zvláštní stvoření, tak se to musí překousnout, strašáci a podobná havěť k halloweenu prostě patří. (02.11.2013)

Halloween is the one night of the year when all bets are off. Anything can happen. (M. Dougherty) Horor, který vzbudil velké nadšení ještě dlouho předtím než byl vůbec vydán. Po zásluze? No je to jedna velká, bez ustání zábavná a provedením okouzlující óda na Halloween, jaká tu snad ještě nebyla. Navíc je to původní americký horor a ne žádný další remake, což je dneska samo o sobě jupí. Takže bych řekl že ano, po zásluze. Děj je poskládán z pěti příběhů, které se navzájem prolínají, a jsou dány porušením jednotlivých halloweenských pravidel. 1. Měj na sobě kostým 2. Rozdávej koledu 3. Nikdy nezhasínej jack-o'-lantern před půlnocí 4. Pokaždé si zkontroluj sladkost než ji sníš. V trestání má prsty především postavička Sama, záhadného koledníka s pytlem přes hlavu, dohlížejícího na dodržování oněch tradic. Úmyslem tvůrců bylo nalézt pro Halloween ikonický charakter a po vyčerpávajícím hrabání se ve všech možných starých pohlednicích, plakátech, reklamách a podobně tu inspiraci konečně našli - z kresby mužíka s dýní místo hlavy. Ano, TRICK 'r TREAT není tak strašidelný/děsivý jak kdekdo možná doufal, nebo alespoň ne pro dospělého hororového hardcore fandu, ale to podle mého vůbec nevadí. Kdosi napsal, že se tento film vrací zpátky do časů, kdy nebylo účelem hororu trýznit, ale pobavit. A taky že jo, v prvé řadě je to zábava, v druhé perfektně vychytaná atmosféra svátku, který mám i já moc rád a vždy se ho snažím nějakým způsobem oslavit (ač do Čech se narozdíl od stupidního Valentýna nedostal). Všechna ta světélka, kostýmy, žhnoucí dýně a další dekorace - prostě nádhera. Absence v kinech je v tomto případě neodpustitelná. (malý bonus) (27.09.2009)

U povídkového filmu nebo u slepence různých příběhů pojených prostorem a postavami (případ Trick n´ Treat) bývá většinou pravidlem, že jedna epizoda, či segment, kvalitativně vyčnívá nad ostatní. V "Koledu, nebo vám něco provedu" jsou špatné všechny.. Viděl jsem jen horkou scénáristickou jehlou spíchnutý maškarní bál s křečovitou snahou o nadsázku či smích a autor by si měl uvědomit, že mít za zády produkci Bryana Singera ještě automaticky neznamená, že může k divákově hlavě přistupovat jako k vydlabané dýni. Zasmál se leda tak Cryptkeeper, protože jeho záhrobní království minula tato dušičková slabota velikým obloukem.. (12.08.2010)

Pekelně hororový guláš se rozhodl navařit režisér a scénárista Michael Dougherty a spolu s producentem Bryanem Singerem nabízí o jedné halloweenské noci čtyři hrůzyplné příběhy odehrávající se kdesi v zapadákově v Ohio. Do pomyslného kotlíku hodil všechny nezbytné hororové ingredience a originálními, černohumornými, brutálními a krvavými scénami nešetřil, ale všechno se mu to nějak zpeklo dohromady a výsledkem je připálený pokrm. Ono totiž do jednoho kotle vhodit motivy se sadistickým ředitelem školy, upíry, vlkodlaky, pomstychtivými mrtvými dětičkami ze školního autobusu to už vyžaduje velké režijní zkušenosti s hororovým žánrem a ty Michael Dougherty očividně nemá vzhledem k tomu, že toho moc nenatočil. Měl však štěstí na zajímavé herce a účast Dylana Bakera, Briana Coxe i Anny Paquin stojí za to a možná i kvůli nim promineme režisérovi, že o nějakém napětí i hororové atmosféře si může nechat zdát i když jako pokus to nebylo marné. (20.10.2009)