Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
Přiznám se, že od téhle hry jsem toho zase tolik nečekal, přeci jen, je to opera, že. Ale naštěstí srozumitelná a s jasným dějem, takže já jsem si to opět neskutečně užil. Seminář, který tentokrát sice trvá celou hodinu, sice možná mohl být nepatrně kratší, ale takové klenoty jako Nechoď domů opilá, sestřičko má rozmilá, nebo V chaloupky stínu (Rozmysli si Jíro, rozmysli, na své štěstí dobře pomysli) nebo ta zvukotěsná záležitost pro cvičení na hudební nástroj, nebo to, jak se na sebe Vondruška neustále snaží upoutat pozornost různejma vysvětleníma a trapnejma vtipama, z něj dělají další nezapomenutelnou záležitost. A samotná hra, ve které Brukner celou dobu zpívá německy, Svěrák kandiduje na ministra švihlé chůze místo Johna Cleese, vykrádají se již známé melodie (nebo je tomu naopak?) a dělá se reklama na české výrobky samozřejmě také stojí za to a songy jsou naprosto famózní - zejména Plukovník Colonel, v bílých šortkách, řekne good, řekne well, a vše je ólrajt! 100% je opět málo. A choreografie opět naprosto geniální a mńamózní. ()
Naštěstí/bohužel jsem si před navštívením tohoto divadelního představení přečetla zdejší komentáře a tudíž se tolik na hru netěšila. To zřejmě způsobilo, že jsem byla ze hry velmi mile překvapená a domů jsem odcházela absolutně spokojená. Hra je jiná, o tom žádná, ale hravost slov, hrdost na to, že je člověk Čech, chytrý humor a hudební zážitek - to vše dohromady fungovalo úžasně. ()
Cimrman v říši hudby je pre mňa osobne veľmi nešťastný výber pre divadelnú hru. Seminár nevtipný natiahnutý na 3/4 celej hry. Hra zvláštna bez štipky citu. Zhudobnenie Cimrmanovi moc neprospelo. Hra je natoľko krátka, že si nedokážete vytvoriť s postavami dostatočné citové puto, aby vás vôbec zaujímalo, čo sa deje na javisku. Profesor Brukner ako Nemec "Zucker" je posledný záchranný čln pre humor tohoto diela. Chápem kam tým tvorcovia mierili, ale skrátka sa to vôbec nevydarilo. Pre Cimrmanológov to bude mať určite nejaký skrytý význam, ale pre ten zbytok to bude len dlhý seminár s trápnou výplňou. Možno je to len tým, že som videl divadelný záznam a nie živé vystúpenie, ale to už nedokážem potvrdiť. Možno urazím celý český národ, ale zastávam názor pána Stroupežnického: Nech sa Cimrman od operiet a opier drží, čo najďalej... ()
Spousta lidí považuje tuhle hru za nejslabší Cimrmanův počin, protože se při něm nejméně zasmějí. Mám otce, který se živí hraním klasické hudby a on ji naopak miluje. Já bych se bez jeho pomoci asi taky moc nezasmála, ale už vím, že tahle hra je ve skutečnosti prošpikovaná hudebními vtipy a narážkami až k prasknutí (stejně jako hry ostatní), akorát je nekaždý najde a pochopí. Jo a pokud někdy zaslechnete hudební motiv, který velmi dobře znáte, vězte, že to "autor" ukradl námět Cimrmanovi a nikdy ne naopak. ()
Čím více tenhle divadelní záznam sleduji, tak v něm nacházím čím dál větší zalíbení a herecké uznání všech přítomných. Je zde skvělý seminář, fantastické písničky, které na sebe báječně navazují, a nic neztrácení na půvabu, komediálním výkonu, a chuti si jej pustit znovu. I s trochou přiznání - v pozadí je slyšet velice příjemný smích jedné z divaček. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- V starých programech k této hře bylo připsáno slovo režiséra. Znělo: „Prosím diváky v první řadě, aby během představení nedávali nohy na jeviště.“ (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Marek Šimon v opeře odmítl hrát. Prý nerad na jevišti zpívá. (mnaucz)
Reklama