Touha, opatrnost

Poslední film Ang Leeho je o lásce, zradě, nenávisti, touze a v poslední řadě i opatrnosti, jak ukazuje už samotný název filmu. Asijská tvorba mi není nejbližší, moc filmů jsem neviděl, ale její úroveň bych přirovnal k evropské scéně, která je kvalitní, jen valná většina z nás dává přednost továrně na sny. Důvod je i ten, že neumím čínsky ani slovo, a jsem odkázán pouze na titulky. Kdyby Se, jie točil samotný Hollywood (on samozřejmě Lee má zkušenosti), dopadlo by to určitě jinak, bylo to velkolepé (bráno jako velkofilm), vznášelo by se to nad zemí, situace by byla jinak vykreslená, zajímavěji a osekaná o spoustu detailů. Přesto, ani tohle se neobejde bet výtek. Pomalé tempo neodsuzuji, ale v první hodince se vůbec nic neděje, akce žádná, erotická scéna trvající tři sekundy a spousta nejasností. Ta druhá už nabírá rychlost a po cca dvaceti minutách frčí a nabízí úplně všechno, co se od něj čeká. Z pomalu plynoucí dramatické romance přichází na řadu tvrdý thriller o smíšených pocitech hlavní hrdinky, která se pomalu ale jistě začíná ztrácet i sama v sobě. Určitě to není špionážní retro, i když se o to všichni snaží, éterická hudba mi připomínala melodie z Bonda, jinak se to neslo v čínském stylu a zpěv samotné hlavní aktérky byl příjemným zpestřením. Ang Lee prostě umí. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ze začátku mezi dvojka až třema, ke konci čtyři až pět. Hodně dobré tři, nakonec. (29.06.2008)

Zdlouhavé, plytké, nudné, nezajímavé... Nechci pokračovat. Po dlouhé době jsem se odhodlal ke svému neoblíbenému režisérovi, ale oblíbenému herci (Tony Leung) a litoval jsem. Více jak dvě a půl hodiny ztraceného času, který mi nevynahradili ani dvě tři sexuální scény, v kterých bylo vidět o decimetr více než obvykle. Režisér, který opět nedokázal prostříhat film, jak by bylo potřeba a jestli někdo po tomto filmu touží, měl by být opatrný, aby neusnul a nelitoval jako já... Dvakrát měřte, jen jednou se podíváte...a třeba si na mě pak vzpomenete. (02.09.2008)

Není lásky bez nenávisti a koho nenávidíme, pro toho máme místo v srdci i pro lásku. Chladně vyprávěný příběh o této dvojakosti, aniž si přitom vypravěči zadají tím, že by dali najevo své vlastní sympatie, názor, odsudek. Impozantní výprava, skvělí herci a při vší smělosti vkus v erotických scénách. Prostě jedna radost. (15.08.2010)

Silná směs mnoha prvků, národností i obyčejů. Máme tu jako základ Šanghaj v roce 1942, ale nechybí ani jiné lokace a časově to celé také není limitované jediným rokem, což je dobře. A vzhledem k tomu, že tento korpus koprodukují čtyři země a jako exotický bonus je tu navíc ve vedlejší roli oblíbený indický herec Anupam Kher, je skutečně co vstřebávat. Včetně soundtracku, který nešetřil dobovkou Marlene Dietrich. Výprava, kostýmy a samotné hraní mahjongu jsou určitě pastvou pro oči... S čím mám ale zásadní problém, je zobrazení sexuality a politické divadlo. (11.06.2011)

Při sledování jsem se ze začátku místy ztrácel, protože děj skáče mezi časovýma rovinama, není lehký se orientovat v postavách, a zdálo se mi, že se film vleče. To ale s přehledem vyrovnají jiný kvality v čele s hereckýma výkonama hlavních představitelů. Ty se mi i dva měsíce od zhlédnutí pořád občas vybaví a spolu s nima i vzpomínky na podmanivou hudbou podkreslený intenzivní scény (nemyslím ty erotický, i když ty byly intenzivní taky) a celkovou dobovou atmosféru válečné Šhanghaje a Hong Kongu. Takový ten film, co člověka na první dobrou moc nechytí, ale pak na něj ještě roky vzpomíná. (10.06.2020)