Chi bi

Docela mě pobavil hned v úvodu ten letopočet 208 AD. Zřejmě to bude tím, že i přes mé snažení se do asijské historie (nebo alespoň do historie Japonska a Číny) potopit nebo spíše potápět se frekventovaně jsem se za posledních pár let příliš daleko nedostal. A to rád všude rozhlašuji, že historie mě baví. Jenomže jak je ostatně vidět i na tomhle filmu (a pak srovnání s texty odbornými - na wikipedii), je opravdu lehčí si čas od času postěžovat na nedostatek historických filmů či dokonce videoher, které by mi ji prodali tak jak to už ony dělají a na druhé straně se studiem těch opravdu odborných knih, do detailu zkoumajících jednotlivé etapy. A naneštěstí, školní vzdělání je prostě zcela západní a to včetně vysokých škol (nepočítaje přímo obory, které se východem zaměřují), takže nepomohlo ani toto. Ale abych se vrátil k tomu letopočtu a proč mě řekněme pobavil. Nu, spíše bych asi použil slovo zaujal, a to čistě z toho důvodu, že mě hodil do dob, ve kterých zde na západě neohroženě panoval velký železný Řím, podle kterého se v našem kulturním pásmu poměřuje vše, včetně dělení na ty největší etapy a přitom v Číně existovalo mocenské rozdělení, kultura, každodennost zcela odlišná a postavená na jiných základech. Ale o tom tu skoro nikdo nic neví a skoro bych si troufal říct, že kdyby se na něco takového ptali na ulici, byli by z některých odpovědí šokováni (a nejlepší odpovědi by dostali od geeků a různých podivných otaku existencí, vlastně tohle je teprve něco zábavného). To takový můj postřeh, banální, ale občas mě něco takového zaujme. John Woo se tedy vrací do své vlasti, aby z důvodu, který jsem blíže nezkoumal, natočil snad největší čínský film v historii jako oslavu hrdinské a dávné minulosti lidové republiky. Naštěstí to stáří vybrané události asi částečně zabraňuje i tomu, aby se tam snažil někdo nacpat nějaké myšlenky z manifestu, toho se tam nedočkáme. Čeho se naopak dočkáme, je opravdu to hrdinství a tedy patosu až nad hlavu. Jak jsem už možná v několika komentářích prohlásil, není nic lepšího než dobře provedený patos a proto mě film velmi brzy měl téměř zcela ve své hrsti. Bolavé byly počátky, protože Woo si možná musel zvykat na jemně jiné postupy než u jeho infernálních akcí z prostředí podsvětí a odrazilo se to tedy na trochu chaotické a nezáživné první bitvě Seveřanů proti Jižanům. Také tomu přispěl můj klasický problém s orientací v jménech a postavách snad při každém úvodu asijského filmu, a taky velmi rychlé vhození přímo do děje, jenom se zkratkovitým načrtnutím (ve formě obřího množství textu na jedné obrazovce!). Také vizuální stránka první bitvy působila ještě nedodělaně a až příliš počítačově (což později různě zdárně kryly použitím prachu, reálných lokací, miniatur atd. atd.). Jak v této, tak i v následné bitvě naopak vyčnívá ta heroizace jednotlivých hlavních postav a jejich nadlidské schopnosti v boji proti přesile, zde se dá najít mnoho vynalézavých okamžiků a parádních choreografií. Když k tomu pak přidám i samotnou choreografii druhé bitvy a její strategické provedení (což v západních historických filmech opravdu člověk nevidí, zde je strategiím a taktikám věnováno více prostoru než samotné bitvě, žádné najíždění jezdectva na kopí nebo maximálně obchvat nepřítele a jinak obyčejné srážky pěchot, ale mnohem víc), je akční stránka splněna na dostatečnou. A myslel jsem si, že o to hlavně v tomhle megalomanském projektu půjde. Ale John Woo se vytasil s epickým (od slova epos) převyprávěním legendy o bitvě a měl tedy volnou ruku k úžasné čínské poetizaci a vytváření skoro romantických scenérií a hrdinů. A tak ve filmu nakonec jde mnohem víc o lidské vztahy a emoce a promyšlené dialogy, neuvěřitelně časté používání symbolik (lov je prostě úžasný) a řekl bych skoro citace jednotlivých legendárních scén a prohlášení, jak přímo vytažených někde z eposu. Ve výsledku je film tedy spíše jakousi mozaikou, postupně gradující k finálnímu průletu holubice nad celou rozestavěnou šachovnicí. A nechybí dokonce ani humorná odlehčení v čele s nezkrotnou princeznou. Jenom možná škoda, že člověk pak má někdy obtíž rozlišit, co mohla být opravdu skutečnost a co je jenom součástí těch "vyprávění starců", jak to použil náš milý děkan Kosmas. Ale na druhou stranu, detaily už se nikdy nikdo stejně nedoví a neověří, a takto si divák může film jistě užít mnohem víc. Hlavně když mu rozšíří obzory třeba i v jistém sportu. SUMA: Kvůli tomu slabšímu úvodu a některým výraznějším slabinám při snaze z toho udělat co nejvíc umělecký počin (zbytečné překombinování a prostřihy několika scén v několika časových rovinách na několika místech), výborné 4, 8,5/10. Druhá část to napraví všechno.. tedy kromě délky. PS: Jo a hlavní hudební motiv se chvíli zdá slabší, ale pak ho začnou používat přesně na těch správných místech a v několika mutacích a už výborně doplňuje celé vyprávění a i superhrdinské hrátky s oštěpy a pěstmi.. nebo průlety bojiště. (30.12.2014) (méně) (více)