Chi bi

John Woo is back! Návrat k Číně, zvonícím mečům i k vytříbené režisérské formě, která během Johnova působení v hollywoodských osidlech pomalu uvadala - tohle je Red Cliff. Film lpí na vzývaní čínských tradic a především čínských hodnot a působí (i) proto velmi klidně a vyrovnaně. Rozpohybovaná kamera si libuje s plynulých nájezdech/odjezdech a svým způsobem tak zdůražnuje důležitost jedince v davu, či naopak jeho nicotnost; zato nespoutané švenkování a ryanovské vynechávání políček je jí cizí. Film nesklouzává k divokosti a zuřivosti i navzdory faktu, že podstatnou část stopáže vyplňují bitvy - narozdíl od západní produkce nesázejí všechno na velkolepost, zaměřují se především na válečnou taktiku a působí nesmírně vynalézavě jak při mohutných střetech obřích digitálních armád, tak při typických wooovských prezentacích síly jednotlivce, kdy jeden hrdina stojí proti nekonečným zástupům nepřátel. Našinec ovšem bude mít možná problém s druhou třetinou, ve které se vyjednává spojenectví mezi královstvími Xu a Wu a hlavní postavy musí řešit jak politické, tak (především) vnitřní rozpory a ujasnit si své cíle. Děje se tak samozřejmě přes rozvláčné dilaogy a meditativně - symbolické pasáže, které jsem osobně nedovedl příliš u/po/chopit a tím pádem mi film v těchto místech nepřipadal tak zajímavý, jako v samotných bitvách. Přesto nemůžu nad kvalitami a chytlavostí Red Cliffu nejásat; čekání na (pravděpodobně velkolepý) druhý díl začíná být nesnesitelné už teď ... 80% (24.08.2008)

A jak řekl, tak učinil. Woo servíruje historický spektákl jako víno, ve kterém bych vyzdvihl hlavně promakané bitvy (nejen choreografií, ale především strategií) a skvělé herecké obsazení v čele s neustále zamyšleným Takeshim "všechno umím jenom trochu" Kaneshirem. Dojde i na režisérovi oblíbené trademarky (boj s dítětem na zádech a sušení holubů rulez) a hlavně na drzou princeznu, která snad bude mít v pokračování víc prostoru. Jediným problémem jedničky (kromě příliš natažené prostřední části) tak vlastně je, že slouží "jen" jako příprava na dvojku, ve které teprve dojde na lámání chleba a z níž, jak pevně doufám, Woo zřejmě vykřeše největší epický nářez od LOTRa. Našlápnuto k tomu má sakra dobře. (03.08.2008)

Red Cliff Volume 1: Woo je zpátky nejen v Číně, ale i ve formě. Všechno co čekáte od opravdu rozmáchlého historického válečného eposu tu najdete - silné emoce, patos (naštěstí nepřekračující únosnou mez), neskutečně velkolepé scény plné tisíců komparzistů, úžasné (ve smyslu výtečně a hlavně přehledně natočené) bitvy, nějaká ta romance atd. atd. Jestli bych něco vyčítal, tak snad jen příliš ostré rozdělení na třetiny bitva - dialogy - bitva. Na druhou půlku se těším ohromně. P.S. Holubů se samozřejmě dočkáme, dokonce hned několikrát. Zvlášť let opeřence v jednom dlouhatánském záběru nad celou nepřátelskou flotilou stojí opravdu za to! (02.08.2008)

Podobné pocity jsem naposledy zažíval snad u nepřekonatelné Bondarčukově ´Vojny a mír´. Takový historický spektákl tady totiž dlouho chyběl. 5* za nákladnou výpravu, gigantické bitevní výjevy a zejména promakanou bojovou choreografii, ať šlo o jednotlivé generály, kteří by spráskali jako psa snad i nasraného Hulka, či celkovou bitevní strategii (zejména formace „želva“ a zneškodnění jezdeckých jednotek Cchaa Cchaa v závěru filmu byly pastvou pro oči). Ale nejenom bitvami živ je divák, i jednotlivé charaktery hlavních protagonistů, kde se mísí inteligence s prudkostí, něhou i rozvahou, byly poutavé, takže maximální spokojenost. A samozřejmě, nezbytný filmový fetiš Johna Woo – holubice – taky nechybí :o) (13.04.2009)

Paráda! Triumfální návrat Johna Woo na asijskou půdu prostřednictvím monumentálního historického spektáklu při zachování jeho typického režisérského rukopisu především v podobě efektních a přehledných bojů a slušné porce eye candy záběrů, co víc bych si mohl jako jeho fanoušek přát. Partie je rozehrána vskutku slibně a skvadra postav na straně obránců v podání části asijské herecké elity se vyprofilovala velice sympaticky. Čekání na druhou polovinu a obří námořní bitvu bude mučivé... Vedle úchvatného panoramaticky zabraného letu holubice bych vyzdvihl hlavní bitvu první poloviny, která je dokonalou ukázkou taktiky, nápaditých fíglů a exhibice brilantních bojových schopností generálů. Někdo by mohl mít poznámky k pohledům na nekonečné digitální šiky armád a flotilu lodí (víc jich neposlali snad ani Řekové na Tróju), ale to bylo už v LotRech a vůbec to nerušilo. Zkrátka John se vrátil ve velkém stylu a pranic nevadí, že hrdinové se neohání berettami, ale meči a kopími. 9/10 (02.08.2008)