Chi bi

Naprosto úžasně natočený výpravný čínský velkofilm - strhující bitevní scény, úžasná práce kamery, opravdu úžasná a velkolepá výprava (ono taky 50 melounů musí být někde vidět). Jedinými slabinami Krvavého pobřeží je poměrně jednoduchý a ničím něpřekvapující děj a také množství postav s čínskými jmény, z nichž si nepamatuji ani jedno, takže jsem se občas ztrácel. Jsem moc zvědav na dvojku. Bitva, ke které se schyluje bude určitě velkolepá. (18.02.2009)

První polovina filmu není špatná, ale o triumfální návrat Wooa do nejvyšší ligy se nejedná. Nad podobnými velkofilmy z asijské historie sice výrazně vyčnívá, kromě vizuální dokonalosti a solidní dynamiky akčních scén, svým důrazem na poetiku a civilní život vojevůdců kteří nejsou jen jednorozměrné a černobílé figurky ale skuteční lidé... ale pořád je tu ještě dost rozebírání nepřehledné a ve výsledku přitom zbytečné politiky a mocenských machinací, protože už od začátku je jasné že jde jen o to aby se ti zlejší dořezali s těmi hodnějšími. Co u mě ale srazilo film nejvíc byla totálně wtf strategie jakou je vybojována největší bitva filmu - něco tak zmateného a nesmyslného jsem ve válečném filmu snad ještě neviděl... jako by zdravý rozum scénáristů i režiséra najednou odkráčel někam do neznáma a ti si začali hrát jak děti na pískovišti. Prozatím 7/10 a velké očekávání do závěrečné části... snad Woo ještě překvapí. (28.08.2008)

Johna Woo zbožňujem. Rovnako ako aj subžáner akčného filmu, ktorý v 90 rokov vytvoril. Jeho heroic bloodshed si neviem vynachváliť, rovnako ani fakt, že svetu priniesol Chow-Yun Fata. Krvavé pobrežie je epickým príbehom plnom úžasných bitiek, výborne napísaných dialógov a skvelo obsadených charakterov. Už dlho som nevidel tak poctivo spravený film. Každá scéna podporuje ďalšiu. Postavy sa pomaly ale isto vyvíjajú a pre diváka sú dokonca priehľadné, čo sa nie vždy podarí. Zoznamujeme sa s dôležitými postavami, učíme sa o ich motiváciach a charakteroch a akosi mimovoľne sa nám dostávajú pod kožu. Zároveň máme možnosť vidieť umenie vojny v praxi, rovnako aj skvelé vyváženie CGI a skutočných lokácií a komparzu. Všetko je epické a dobre zvládnuté. Tony Leung a Takeši Kaneširo sú fantastický a to nemôžem opomenúť hudbu Taróa Iwaširoha, ktorého soundtrack práve teraz počúvam. Mrzí ma to ticho okolo tohto filmu, pretože je naozaj dobre zvládnutý a po Woovych filmoch v USA je to príjemný návrat ku koreňom tvorby, pričom ju ale posúva na novú úroveň. Red Cliff je lepší historický film ako ktorýkoľvek historický film zo Západu. Narážam teraz na epické blbosti Ridleyho Scotta. Po Hrdinovi najväčšia vizuálna a choreografická pecka. Teším sa na druhú časť. (15.08.2014)

Neskutočne premakané!!! Tá choreografia bojov!!! Mal som otvorenú hubu (ešteže nelietali muchy) a ani som nedýchal pri akcii. Postavy generálov (hrdinov) boli skvelé. Aj pasáže, kde sa nič nedeje sú vďaka kamere a dobre napísaným postavám veľmi zaujímavé. U mňa sa jedná o najlepší historický film posledných rokov. 90% (07.04.2009)

John Woo is back! Návrat k Číně, zvonícím mečům i k vytříbené režisérské formě, která během Johnova působení v hollywoodských osidlech pomalu uvadala - tohle je Red Cliff. Film lpí na vzývaní čínských tradic a především čínských hodnot a působí (i) proto velmi klidně a vyrovnaně. Rozpohybovaná kamera si libuje s plynulých nájezdech/odjezdech a svým způsobem tak zdůražnuje důležitost jedince v davu, či naopak jeho nicotnost; zato nespoutané švenkování a ryanovské vynechávání políček je jí cizí. Film nesklouzává k divokosti a zuřivosti i navzdory faktu, že podstatnou část stopáže vyplňují bitvy - narozdíl od západní produkce nesázejí všechno na velkolepost, zaměřují se především na válečnou taktiku a působí nesmírně vynalézavě jak při mohutných střetech obřích digitálních armád, tak při typických wooovských prezentacích síly jednotlivce, kdy jeden hrdina stojí proti nekonečným zástupům nepřátel. Našinec ovšem bude mít možná problém s druhou třetinou, ve které se vyjednává spojenectví mezi královstvími Xu a Wu a hlavní postavy musí řešit jak politické, tak (především) vnitřní rozpory a ujasnit si své cíle. Děje se tak samozřejmě přes rozvláčné dilaogy a meditativně - symbolické pasáže, které jsem osobně nedovedl příliš u/po/chopit a tím pádem mi film v těchto místech nepřipadal tak zajímavý, jako v samotných bitvách. Přesto nemůžu nad kvalitami a chytlavostí Red Cliffu nejásat; čekání na (pravděpodobně velkolepý) druhý díl začíná být nesnesitelné už teď ... 80% (24.08.2008)