Obsahy(1)
Don Levy vypráví příběh mladého básníka Maxe, který chce spáchat sebevraždu a nabídne tento svůj čin majiteli prestižní reklamní agentury, jako kritickou koláž zapracovávající do sebe všechny možné vlivy útočící na současného jedince. (Morien)
Recenze (8)
Tenhle klenot patří do BEST OFFEK. Tak úplně nechápu, proč je u nás neznámý! Popravdě geniální dílo, které potěší jistěn např. řadu fanoušků Mechanického pomeranče. Je o dost svérázném asociálovi, který se rozhodne spáchat sebevraždu ve velkém stylu. Dvě a půl hodiny vizuálních a audiálních orgií v britském stylu. ()
Tento film divákovi príliš nedá, balansuje na hrane uveriteľnosti a samoľúbo ponúka extravagandnosť a šok. Vo svojej rozjatrenosti však odpovede nepozná. Chápem spoločenské udalosti v dobe vzniku, ale takýmto spôsobom postaviť na barikády sebezničujúceho hrdinu proti spoločenským konvenciám a žiadaného úpadku kapitalizmu je scestné. Ale dobre, je to výpoveď umelca Dona Levyho, ktorá sa dá alebo nedá akceptovať. Z môjho pohľadu antihrdina Max je labilná postava bez inšpirácie a peňazí, jeho ukotvenie v spoločnosti je mizerné a jediným riešením je od všetkého utiecť. Idea filmu je prostá, Max sa rozhodne spáchať samovraždu a ponúkne tento čin reklamnej agentúre. Jeho autonómia a svetonázor sa stráca akonáhle šéf agentúry súhlasí s jeho hrou na samovraždu. Odrazu sa stáva riadenou bábkou v tzv. reality show, presne to, proti čomu vraj bojuje... Nehľadiac na určité vytriezvenie na záver, kedy sa stáva presne takým istým človekom, proti čomu tak vehementne bojuje. Jeho nekontrolovateľná myseľ, depresie, psychické výbuchy, nespoľahlivosť nie sú v ničom hodné tak rozsiahleho filmu a sú v zmysle, čo autor chce povedať úplne kontraproduktívne. Šialená ukrutná minutáž hovkajúca si v rádoby umeleckých scénach je prehnaná. Kamera, strih a zvuk sú však veličiny, ktoré znesú absolútne hodnotenie, čo je potešujúce. ()
Experimentálna zlátanina, ktorá sa hrá na artový počit, ktorý chce dosiahnuť kolážou obrazov, vrieskaním, rebelantstvom či silenou agitáciu o akejsi pseudodegradácii spoločnosti. Právom zabudnutý snímok. Nevedel som sa dočkať, kedy ten nesympatický mladý vyvrheľ spoločnosti už konečne skončí svoju zbytočnú existenciu. Výsledkom je takmer 2 a pol hodinová nuda s jednoduchučkým príbehom snažiac sa kritizovať spoločnosť (aspoň podľa mentálne chorého režiséra), pri ktorej neverím, že každý divák aspoň raz nezaspal. ()
Pro mě velmi zajímavý zážitek. Jako celek totálně ubíjející, doslova, doslova, včetně muk jen ze samého sledování (možná že to je příklad toho, proč by jeden člověk sám neměl psát scénář, režírovat i stříhat?), ovšem zároveň jednotlivé pasáže takřka dokonalé (ale ne všechny) a forma celkově k pomuchlování. Dlouho jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Důvodem pro tři by byla postava Farsona, protože mi přišel nepřesvědčivý. Důvodem pro čtyři je závěr. A silnější emoce vždy triumfuje. ♥ ()
Hérostrates udělá dosud neslýchaný čin, aby se "zapsal do dějin". Přestože odsouzen k zapomnění, jeho idea "vykonat hérostratovský čin", přežila - viz dokumentární záběry z nejvyšších poitických kruhů. Do této oblasti však spadají i činy prostší a nejnovější: třeba střílení do školáků, ale hlavní ikonou je tu jakýsi Mark Chapman (stejně jako jakýsi Hérostrates), "sprostý vrah Johna Lennona". Hérostratovské téma byla samozřejmě mnohokrát zpracované, Lepší než rozhlasové drama (Grigorij Izrailevič Gorin: Zapomeňte na Hérostrata) je báseň Georga Heyma: Der Wahnsinn des Herostrat, ale ještě lepší je tento fim natočený dvěma potenciálními hérostraty, režisérem Donem Levym a hercem Michaelem Gothardem, kteří dali později před hérostratovským činem přednost sebevraždě. Zde je třeba zvážit, taději pouze co do tíže, činy i jných, třeba i Jana Palacha. ()
Reklama