Ponjo z útesu nad mořem

Miyazaki tradičně věnuje svůj příběh ekologii, nebo chcete-li mírovému soužití lidí a přírody, zastoupené božstvy a duchy. Po trochu pomalejším (a pro mě nudném) úvodu se příběh čiperného chlapce a jeho emotivní matky rozvine docela příjemně a podstatné je, jak už to H. M. umí, že žádné z poselství nepůsobí přehnaně, polopaticky nebo nuceně. Celý film je laděný hodně pohádkově a dětsky, a především nevtíravým způsobem laskavě, čemuž je podřízená i výtvarná stránka. Výborná věc, ale přeci jen mám od Miyazakiho oblíbenější kousky. (06.06.2011)

Ponyo je společně s Totorem film, který je určený zvláště pro menší publikum, i když je stále více dospělejší než obrovská většina ostatních animovaných filmů odkudkoli ze světa. Ústřední dvojicí je opět (téměř jako vždy) pár, tentokráte malých dětí (respektive chlapce a rybo-děvčete), které spojuje pouto nejsilnější - láska. Miyazaki opět povolil uzdu své fantazii, což mělo za následek další nezapomenutelnou animovanou pohádku, která je plná magie, kouzelných postav, prazvláštních tvorů a barev. Na Miyazakiho silnou triádu (PM, CdF, ZvO) to sice nemá - hlavně kvůli infantilnějšímu ději - ale i tak jde stále ve svém žánru o nadprůměrný snímek. (02.06.2011)

I když už zubatá brousí kosu, Miyazaki tu s námi bude pořád. Je zamlčovaným faktem, že divák, ať už jakkoliv zainteresovaný do kinematografie, upřednostní (nejen) v trpkých chvílích svého života něco pozitivně laděného a stravitelného před depresivním galimatyášem. A Miyazaki je ukázkový mistr "veselého", bezstarostného a přesto bohatého vypravěče. (17.03.2012)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)

Nejslabší Miyazakiho film. Hayao vyměnil svůj oblíbený vzdušný svět za svět podvodní, a i když i do něj dokázal vdechnout svou úžasnou fantazii, není jí tentokrát ani zdaleka tolik, jako jsme z jeho starších děl zvyklí. Děj nejenže je vlastně úplně o ničem, ale postrádá i vnitřní logiku. Hlubší pozadí nového světa vám navíc zůstane ukryto a i proto, že je spousta zásadních věcí pouze lehce naklepnuta, vám motivace jednotlivých postav přijde mnohdy naprosto nesmyslná či nepochopitelná. Jakoby celý film vznikl jen proto, aby mistr mohl ještě jednou na stará kolena nechat na plátně proletět pár kreslených ryb, kupodivu v daleko horší animaci, než u jeho i o celou dekádu starších filmů. (12.08.2009)