Můj soused Totoro

Je to samozřejmě strašně roztomilé a vyloženě kouzelné v každém momentu, samotný příběh je ale tak prostý až banální, že mám k nějakému nekritickému nadšení daleko, a ve srovnání s pro mě dokonalou Cestou do fantazie se mi tento starší Mijazakiho film jeví jako slabší a trochu i nudný, byť stále velmi hezký a vhodný pro celou rodinu - ačkoli v mém případě už asi bylo příliš pozdě, abych mu ještě v mém věku dokázal dokonale propadnout. Možná kdybych to viděl v dětství, bylo by to jiné, ale tehdy jsem o těchto krásných animácích od studia Ghibli neměl ani tucha, bohužel. Každopádně se mi u toho idylizovaného obrazu dětství zabydleného kouzelnými bytostmi honilo hlavou, zda tohle filmové opium není až moc opojné a svým způsobem falešné, protože za á kdo z nás kdy měl tak bezstarostné dětství? (jsem skoro v pokušení si myslet, že nikdo) a za bé mi u toho filmu bylo jasno, že každý jeho divák ihned zatouží po vlastním kouzelném Totorovi a kočkobusu, a mně tohle univerzální toužení po nějakých filmových příšerkách vždycky přišlo tak nějak hloupé (podobně jako jsem kdysi nedokázal uvěřit názoru, že každé dítě si přálo chodit na stejnou školu kouzel, jako Harry Potter, protože já jsem nikdy po ničem takovém netoužil), protože si prostě říkám, jestli jedna reálná kočka z útulku není stokrát lepší, než seberoztomilejší japonské anime zvířátko? Takže možná lze v mém případě mluvit i o jisté kulturní propasti, umocněné tím, že jsem to zhlédl v původním japonském znění s českými titulky, a celkově jsem se prostě asi na ten film nedokázal naladit a propadnout mu tak, jako jiní, což mě trochu mrzí, ale ten příběh skutečně považuji za velmi slabý. (29.11.2021)

"Trees and people used to be good friends. I saw that tree and decided to buy the house." Očima dospělého asi ten nejkrásnější animovaný film pro děti. I když, ty nejkrásnější filmy obyčejně a zcela přirozeně bývají úplně pro všechny... a hýčkají si je především dospělí :-) Je obrovská škoda, že tahle japonská klasika je u nás široké veřejnosti, neřkuli dětem, prakticky neznámá. Obdivuju Miyazakiho cit pro vykreslení hravě bezstarostné radosti dětí z maličkostí, ale taky jejich skrytých obav a strachu. Jak nádherně a přesně je třeba podáno to jak malinká Mei vzhlíží ke starší sestře Satsuki. Balzám na duši. (12.02.2011)

Nakreslený je to jistě krásně (nebo namalovaný? Občas se to nedá poznat). Jenže to je tak všecko. Děj? Doslova o ničem. Nejdřív se zabydlují, pak se ta malá ztratí. Mezitím najdou Totora a proletí se spolu ve vzduchu. Japonskej dabing je uřvanej, rozhodně pro neasiata až příliš (myslím to tak, že oni všichni mluví hrozně řízně, jak kdyby furt nadávali). Jenže kromě hezkýho zpracování jsem v tom neviděl pražáden důvod. Americký dabingy, ani jeden (pro společnost Troma a pro Disney), vidět nechci. Tím to musí zatraceně ztratit. Nejvíc mě dostalo, že ty hlasy těch holek patřily už tehdy třicetiletým ženským (a představitelka Mei byla dokonce o 3 roky straší jak Satsuke). (31.05.2006)

Ano, Totoro je velmi prostá pohádka, cílená na dětské publikum. A co jako? Kdyby Miyazaki nenatočil nic jiného, už jen za příhody dvou malých treperend s "pánem lesa" Totorem (a Kočkobusem;)), které jsou víc než čím jiným oslavou sesterské lásky a rodiny vůbec, by si zasloužil být veleben až do skonání času. Totoro je po zásluze legendární záležitost, a díky kratičké stopáži skvěle poslouží v jakémkoliv diváckém věku. O to víc, pokud některé z vašich dětí silně připomíná Mei:) 100% (31.07.2017)

Miyazakiho rozhodně nejpedofilnější film. Jeho záliba v mladých dívčích hrdinkách není žádná novinka, ale těch záběrů pod sukýnky Mei a Satsuke bylo už trochu moc a nahý otec ve vaně se svými dvěma nahými dcerkami mi už opravdu vyrazil dech;). Jinak je ale Můj soused Totoro film překypujicí pozitivní energií po všech směrech. I když se příběh odehrává na pozadí vážné nemoci maminky dvou hlavních hrdinek, naivní svět kouzel a lesních duchů v čele s chundelatým Totorem vám jakékoliv chmury okamžitě vyžene z hlavy. Oproti ostatním Miyazakiho filmům ale Totoro rozhodně zaostává a na vině je především jednoduchoučký příběh. Za hodinu a půl se toho na obrazovce moc nestane a i samotného Totora si užijete jen minimálně. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Totoro vznikal pouze na odskočku od Takahatova majstrštyku Hotaru no haka (Hrob světlušek), aby v důsledku posloužil jako jakýsi jeho doprovodný film, který měl navrátit divákům ztracenou doubrou náladu (a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu funguje;)). (25.03.2007)