Osudové selhání

Očekávání veliká, vizuál skvělý, atmosféra by se dala krájet, a vyleze z toho taková jalová historka bez napětí, bez mantinelů, o sledovaném vlastně se nedozvíme nic podrobnějšího, takže nemáme důvod fandit jeho "soupeři", a celé je to postavené tak nějak divně. Proč tam jsou ty katolické věci, to mi moc nedošlo, protože působí jako pěst na oko, moc se sem nehodí, jdou tak nějak paralelně. Dokonce by mne zajímaly věci jako věroučné zdůvodnění jednání obou postav, když už tedy je to zde naznačeno. Pro mne nuda, a o špionáži to skutečně není. Díky tomu, že od začátku víme, jak to dopadne, chybí i jakékoliv napětí. (31.12.2016)

Asi treba povedať na rovinu, že sa nejedná ani tak o politický thriller typu Scottovho Enemy of the State ako o drámu hodnotiacu morálne pohnútky v realistickom obraze sveta, ktorý nas obklopuje a zdanlivo sa nás netýka. Réžijne je film zvládnutý na obstojnej úrovni a Ray ma držal v napätí, aj na vzdory tomu,že som vedel aký bude Hanssenov koniec. Týmto dôvodom bola postava nového uchádzača o post agenta s už klasickým obrazom pracovníka tajných služieb s rozpadajúcim sa osobným životom. Osobne som si užil Cooperove umenie v úlohe, ktorá mu proste sadla. (09.06.2007)

Osudové setkání nenápaditě, leč svědomitě kopíruje dobře známou šablonu „infiltračního“ thrilleru o hře na důvěru, při které hlavní hrdina mnoho důvěry ztratí a navíc začne pochybovat o vlastních životních hodnotách. Pointu známé od prvních vteřin, takže o překvapení JE nouze a situaci nezachraňuje ani pár scén z kategorie „čas se krátí, podezřelý blíží“, ve kterých nikdy nejde o život, tudíž jde… však víte oč. Teprve druhému režisérskému počinu Billyho Raye nelze po stránce režisérské mnoho vytknout, inteligentní dialogy dokáže s mírou prokládat dobře zinscenovanými sekvencemi pulzujícími napětím, ale dech mi sebrat nedokázal. Vše je jaksi televizně uhlazené a jak už jsem napsal – předvídatelné. Primárním důvodem, proč Breach zhlédnout jsou, krom spousty informací o médii nepříliš proklamovaném případu, výtečné herecké výkony. V hlavní roli (a poprvé na zaslouženém prostoru) exceluje Chris Cooper jako záporná postava, která to vlastně myslí dobře a jejíž trestná činnost je pouze logickým důsledkem chorobné oddanosti své vlasti. Navzdory častým návštěvám kostela, je to právě duševně síla, co mu schází k učinění radikálnějších kroků nezbytných pro uniknutí z ubíjející rutiny každodenního života. Vlastně ani není moc patrné, proč chce FBI tohoto na pohled neškodného chlápka dostat za katr, což se závěrečným titulkem o doživotním vězení s nejpřísnějším režimem vyznívá až ironicky. Zajímavě se začíná profilovat Ryan Philippe, který předvedl, že jeho schopnosti nejsou limitovány rolemi upravených hezounů v jednoduchých teenagerských romancích typu Velmi nebezpečných známostí. Ústřední herecký trojlístek pak kompletuje Laura Linney, která si dokázala mé sympatie získat i navzdory zákeřnější povaze své postavy. S rozumnými očekáváními vám Breach dokáže nabídnou rozumnou zábavu a dle vlastního přesvědčení vás svým balancováním na hraně obou stran utvrdí v buď pozitivním či negativním názoru na ty velké spojené státy kdesi za vodou. 75% (08.06.2007)

Je to taký ten typ thrilleru, kedy všetko napätie pozostáva viacmenej z konverzácie O'Neilla a Hanssena a inak sú tam snáď len dve alebo tri vyhrotené scény. Kupodivu to aj napriek tej dĺžke akosi drží pokope a určite vás to nebude nudiť(aspoň mňa to nenudilo). Dialógy medzi Hanssenom a O'Neillom sú veľmi zaujímavé. Určite je to aj vďaka charizme Chrisa Coopera, ktorý v tomto filme vôbec nepôsobí ako grázel. Robert Hanssen: [first words on meeting] "Tell me five things about yourself, four of them true." Eric O'Neill: "I'm sorry?" Robert Hanssen: "It's a *game* we used to play, at the subanalytical unit. Keep ourselves sharp. It's lie detection." Eric O'Neill: "Oh." [chuckling slightly] Eric O'Neill: "I don't think I'd be much good at bluffing." Robert Hanssen: [rolling eyes and walking off] "That would've counted as your lie, right there. " (02.03.2008)

Výborné konverzační špionážní drama přinášející spousty otázek k zamyšlení – jaké pohnutky ho k tomu vedly? Měl přece jenom nějakou tu sexuální úchylku? Kde na to všechno Ryan Phillippe alias Eric vzal nervy? Na DVD doporučuju bonusy – rozhovory s režisérem a scénáristou i se skutečným Ericem / Julianou a Hanssenovými fotkami. V dnešní době je opravdu překvapující, co všechno Hanssen s jeho až primitivními metodami (z dnešního hlediska) „dokázal“. (30.03.2009)