Soukromá válka pana Wilsona

Svižnější a satiričtější pohled na minulost jednoho sympatického kongresmana, jak jinak v podání Hankse, než by jste čekali. Inteligentní pojetí a přesné absurdity, střídané hrubým i místy jemným humorem, trefně atakují americkou politiku i pro velkého neznalce, ovšem pro osvíceného je vše ještě o úroveň výše. Chybělo jen dramatičtější završení, nebo alespoň dojemnější, a nějaký zásadnější vrchol. 70% (19.11.2016)

Formou i obsahem notně stylizované politické dobrodružství dle historických událostí, mistrem Nicholsem popkulturně skvěle a zábavně přetavené tak, aby celou historii pochopil i červenokrký volič pana texaského kongresmana. Ano, takzvaný "komunizmus" byl hnus, ten expanzivně sovětský obzvláště (i když takoví Číňané či Kambodžané by mohli vyprávět, že...) a afghánská válka byla posledním svinstvem, do níž předperestrojkový S.S.S.R. zabředl. Ale jak pravil sám hlavní hrdina tohoto filmu v závěrečných titulcích - "...podělali jsme co jsme mohli..." a jak vidno, nepoučili se pánové z nejsvobodnější demokracie světa (z tohoto ni dalších konfliktů do nichž nějak v jakékoli víře jejich země zasáhla) dodnes. Není holt nad ten nezlomnej lidskej duch, že. Smutné... - - - - - (Poprvé viděno 16.4.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/, hodnocení 7016., komentář zde jako třistapětašedesátý - 16.4.2013) (17.04.2013)

Kvalitný komediálny pohľad do zákulisia americkej politiky, nielen zahraničnej. I keď je to trochu schématicky spracované, nedá sa filmu uprieť hĺbka a istá miera poctivosti a herecké obsadenie celé dielo pozdvihuje. Vo filme kraľuje prekvapivo skôr Hoffman ako Hanks avšak keďže na Hanksovi stojí celý film, rozhodne nezostáva pozadu a čo sa týka Julie Roberts, tak tá tu prekvapila len novou vizážou a netypickou rolou. Film má pár podarených a vtipných situácií, ale ako celok to tak ohromné nie je a po skončení v divákovi nezanechá nejaký neobyčajný pocit. A koniec trochu zamrazí, keď si človek uvedomí k čomu to všetko smerovalo. (03.01.2015)

Scénář: Aaron Sorkin .. Ať se Aaron Sorkin prosadil seriálem “Studio 60“ jakkoliv úspěšně, tahle špetka štiplavé ironie ze studených osmdesátých let bohužel na hutný celovečerní film nestačí. Scénář Charlie Wilson's War je tak tím nejslabším článkem a osobně bych čekal od matadora Mike Nichols, že si vydupe více. Tom Hanks je naštěstí výtečný, roli si užívá a dává ji přesný odlehčující punc. Zato Philip Seymour Hoffman vypadá zarputile, nasraně, ale přitom je stejně odlehčenou postavou jako senátor Wilson. Julia Roberts nijak neškodí, jen ten účes bych tipoval tak dvě desetiletí starší. Na politické drama prostě příjemně odlehčená podívaná, ale přidaná hodnota (i přes hořký význam obsahu - na zbraně pro Afghánistán, bojující se sověty se peněz našlo dost, ale na obnovu školy jim tu tisícinu po pádu Svazu už nikdo nedal a tak se učení v zemi zmocnil Taliban, Al-Kajda a kde to končí snad ví každý..) se nedostavuje. Hrozně nerad dávám nakonec jen tři hvězdičky. __ Black Box Projekce. (10.02.2008)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)