Barbar Conan

Jason Momoa kupodivu vůbec nevadí - jeho zlomyslný kukuč (občas vystřídaný tím naštvaným) je bez obtíží snesitelný. Podobně "nezávadný" je i Ron Perlman a Stephen Lang. Nový Conan jinak bohužel podléhá mnoha neřestem soudobých akčních výplachů: při akčních scénách všichni poletují vzduchem a hopsají jako splašení giboni, což jim nebrání v boji a zasazování přesných úderů. Ach jo. Komické je, nakolik byli tvůrci fascinováni rudou tekutinou, krev digitálně cáká při každé příležitosti a ze všeho nejvíce připomíná auta ze starých akčních filmů, která explodovala při sebemenším ťuknutí. Litry krve šplíchají, když tělo narazí na balvan, když hlava potká dlažbu, když meč lehce lízne protivníka. Kamera následný cákanec okázale snímá a snaží se nás přesvědčit, jak je film brutální... NENÍ. Nic na tom nezmění ani několik usekaných hlav a končetin. Conan z osmdesátých let byl surový až na půdu a ani k tomu nepotřeboval krev, pracoval s jednoduchými gesty a minimalismem v každém záběru. Přesto vše si nesl jakousi testosteronovou vznešenost a dokonce i inteligenci. Nový Conan se snaží být drsný a hrubý tím způsobem, že nakonec vypadá jako buran z horní dolní - celou dobu jsem čekal, kdy vytáhne z kapsy gambáče v plechu a masivně si po něm uříhne. Aspoň že stihl zprasit svojí buchtu. Dvorní skladatel Zacka Snydera nás ohromuje svojí nijakostí a po filmu si spolehlivě nevzpomínám na jediný motiv. Triky nejsou úplně tragické, ač diorámata občas připomínají produkci Hallmarku a Nispel se svou bezradnou režií zůstává věrný své pověsti patrně nejhoršího hollywoodského režiséra počátku třetího milénia. Znovu už ne. (29.01.2012)

Milí odpadoví a jednohvězdičkoví hodnotitelé, mám na vás několik nechápavých dotázků: co jste vlastně od filmu s názvem "Barbar Conan" očekávali? Muzikálové zpracování, baletní kreace, zadumané shakespearovské projevy, předčítání z Homérových děl a vzletnou recitaci Keatsových básní, protknutou happeningem, ve kterém se hlavní hrdina omotá hajzlpapírem a padouch si pomaže přirození nutelou? Nemyslíte, že by přitom ty postavy z vybájeného dávnověku vypadaly poněkud absurdně? Nedívali jste se náhodou na ten film čistě jen proto, abyste pak na něj mohli pohrdavě naplivat? Tak buďte upřímní, do hajzlu, a prostě místo těch rádoby znaleckých odsuzujících žvástů napište: "Nemám rád/a akční fantasy a na Conana jsem se čuměl/a pouze z toho důvodu, že jsem sebemrskačský kokot se zálibou v dehonestování béček." Takové nepokrytecké vysvětlení bych brala. Možná to někoho překvapí, ale tahle varianta Conana se blíží k literární předloze mnohem víc na dosah, než opěvovaný kousek od Milliuse. Howardovi by se to líbilo - vzhled i projevy hrdiny, magií cinknutí zlouni s megalomanskými sklony na ovládnutí světa, zachráněná roštěnka pro sexuálně romantické chvíle, krásně vypiplané prostředí, připomínka Conanových pirátských eskapád... Byla jsem mile překvapená, jak moc mě tahle filmová verze Conana dokázala vrátit do dob puberty, kdy jsem Howardovy povídky i romány s očima navrch hlavy hltala (byť jsem pravděpodobně neconanovala s verbalovou vehemencí). Povím vám, co mně chybělo k udělení velmi spokojených čtyř hvězdiček: o něco méně debilní závěrečná čtvrtina, zajímavější (a přehlednější) choreografie soubojů, monumentánější hudba (tady byla naprosto nenápadná a nezapamatovatelná, narozdíl od majstrštyku Basila Poledourise), ubrat roštěnce na permanentně dokonalém nalíčení a zdánlivě nepodstatný detail - mít ten cigán modré kontaktní čočky, tak bych mu i odpustila, že se svými negroidními rysy připomíná seveřana asi tolik, jako já Dalajlámu. Můj verdikt: 68% a pokračování v podobném duchu, kdy divák odloží mozek do skleničky a akorát odpočívá u hýbajících se pohádkových obrázků, bych se nijak nebránila. (21.11.2012)

No hezké to tam ti Bulhaři mají. Jinak nevím, proč se stále snaží někdo srovnávat a hledat v tomto druhu filmu nějaké skryté či odkryté významy. Je to prostě film pro zábavu, film odpočinkový, u kterého vypnete přemýšlivou část mozku a zapnete relaxační části. Takového filmy jsou prostě potřeba a pokud plní ony relaxační a odpočinkové funkce jsou to dobré filmy. Přiznám se, že jsem měla před zhlédnutím obavu z hlavního hrdiny, pán je to takový prapodivný, mně celkem nesympatický. Ale dopadlo to výborně. Momoa je prostě barbar tělem i duší. Patrně je pozůstatkem (dle nedávných výzkumů) souběžné vývojové větve Homo neanderthalensis, neboť dle toho co si pamatuji z dějin pravěku naprosto odpovídá popisu: čelo ustupující, prchavé, nadočnicové oblouky vystouplé. A hlavně, na to, že jeho otec byl Perlman se z něj vyklubal vskutku krasavec. No, a uznejte sami, Arnold má taky ještě spíše výraz Ötziho. Zajímalo by mě, jak moc ovlivnila doba, kdy bylo poprvé možné zhlédnout Barbara Conana, hodnocení tohoto filmu. Pro mě to tenkrát byla naprosto neuvěřitelná pecka, kdybych film viděla poprvé až nyní, nevím jak bych reagovala. (09.11.2011)

Aktualizace osmdesátkových béčkových fantasy se v zásadě povedla, ale bohužel nikoli v podobě průlomového Miliusova "Barbara Conana", nýbrž v degradované podobě směšných béček typu "Rudá Sonja" či nespočtu americko-argentinských či americko-evropských produkcí. Nový Conan výrazně staví na fandovském mýtu ratingové kategorie R, tedy předpokladu, že pouhý příslib násilí garantuje podívanou adekvátní kořenům série či žánrové kategorie. Zde ale násilí postrádá blockbusterovou grácii či béčkově rochnivou exploatačnost a je pouze samoúčelným nedramatickým prvkem (s výjimkou úvodní sekvence s dospívajícím hrdinou). Ryzím výsměchem je přítomnost nahoty jmenovitě ve dvou záběrech. Ve srovnání s bezprostřední nahotou původního "Barbara Conana", která tam skvěle dokreslovala atmosféru barbarského věku, ta zdejší působí upjatě a především to odhaluje paradoxní bezpohlavnost chlapácky vystupujícího hrdiny i všech ostatních postav. Conan o sobě prohlašuje, že žije, miluje a zabíjí, ale v kontextu filmu to působí spíš jako prázdný reklamní slogan. Z přízemního živelného požitkáře Conana se totiž stal povrchně efektní fantasy James Bond, čemuž odpovídá i absurdní prostorová anti-logika díla. Namísto kontinuálních přechodů Nispel bondovsky skáče napříč conanovským světem, což ve světě bez aut a letadel vyvolává výsměch. Co pak naplat, že herci jsou dobře vybraní a výprava je vynikající, když divácký požitek narušuje nesmyslné vyprávění? A co se týče Conanovy mužnosti, na jednu stranu se sice nabízí osvaleného geroje peskujícího pohlednou hrdinku vidět jako návrat do kýžených vod osmedesátkově neohroženého machismu, ale současně zarazí, že Conan má potřebu své postoje ventilovat víc slovy než činy, To naopak poukazuje na prázdnou siláckost po vzoru lifestylových plátků typu FHM či Maxim. Klukovsky rozverný Conan není nespoutaný aktivní živel, nýbrž v zásadě objekt posměchu a podmaňujícího voyeuristického pohledu (Momoa evidentně roli dostal hlavně kvůli svému skvěle tvarovanému zadku, který předvede v zásadním moneyshotu filmu). Cílovým publikem vlastně nejsou heterosexuální muži (stejně jako zmíněné časopisy počítají s tím, že je čtou ženy). 5/10 (18.08.2011)

Mnohé veci sú tu dobre. Tento film je literárnemu Conanovi prekvapivo bližší, než kultová verzia so Schwarzeneggerom. Takisto Jason Momoa nie je ako nový Conan úplne zlá voľba, Bob Sapp je Bob Sapp a rozhodne poteší Ron Perlman v úlohe otca. Tým by sme však pomaly ale iste končili. Po vizuálnej stránke to nie je dobré ani zlé, efektov je miestami príliš veľa, záporné postavy slabučké (Rose McGowan, Stephen Lang)... Škoda. (25.01.2017)