BrainStorm

Četné, třebaže nijak zásadní nedostatky scénáře hravě maskuje Strachova umná režie i slušné technické zázemí, které mu Česká televize poskytla (poprvé se například natáčelo speciální kamerou s vysokým rozlišením). Drobné vtípky scénáristovy (v kině hrají ROMing) doplňují vtípky castingové. A tak například lékaře hraje byvší „básník“ Pavel Kříž a Hana Gregorová si s manželem Radoslavem Brzobohatým střihla milou etudu na téma chrápání. Hereckému obsazení samozřejmě vévodí Ivan Trojan, přičemž ostatní herci s ním povětšinou dokáží držet nelítostné tempo. Zmíním alespoň dva své favority, roztomile nenucenou Slovenku Táňu Pauhofovou coby přítelkyni hlavního hrdiny a i při rozsahu jeho role nezapomenutelného (a neopomenutelného) Pavla Lišku. Originální a špičkově zpracovaný námět sice ztrácí na detailech, ale v celku umí vyvolat dlouho přetrvávající emoce. Tiše sním svůj naivní sen o americkém remaku v režii Darrena Aronofského, se Stevem Carellem a Peterem Falkem v rolích otce a syna. :-) 85% (24.03.2008)

Trio Strach, Epstein, Trojan dlouho jede v sympatickém dramedy módu, aby se v poslední třetině jejich pohádka pro dospělé zadrhla v obecné šabloně a zjednodušení. V jisté chvíli přijde zjištění, že je potřeba užívat si života plnými doušky, trávit čas s bližními a nezabývat se malichernostmi. Vše se rozzáří, ledy tají a vztahy se doslova upgradují. Až by si jeden myslel, že péče o nemocného rodiče je překážkou, která vás o výše uvedené možnosti v plném rozsahu připraví. Tímto pojetím drží BrainStorm sám sebe pod krkem, ale jinak dobrý.. (13.08.2018)

Narozdíl od mnohých nepovažuju Marka Epsteina za zvlášť osvíceného scénáristu či spásu pro naši kinematografii. Jeho díla jsou povrchní, nepřesvědčivá a splácaná dohromady z témat jinde a lépe použitých. Možná umem Strachovým, možná náhlou duševní slabostí, přesto mě tenhle film v určitých pasážích dostal tam, kam chtěl, takže zavírám obě oči, i když to tak celou dobu nevypadalo. 70% (08.10.2009)

Mít doma dementního dědka, v posteli nenasytnou dvacetiletou maďarskou nymfomanku, v čekárně armádu psychotických hysterek a v zádech stále dravou a dominantní exmanažerku volného času, to by nakonec uvrhlo do totální letargie i naprostého mámtovpičistu Ivana. Naštěstí jsou na to prášky! Když jsem se onehdy Bubáka ptal, kde ty pilulky na Alzhajmra jakože seženu, abych se den co den nemusel divit, proč mám, kurva, furt narvané kapsy zauzlovanýma kapesníkama, řekl, že prý v Boží lékárně. A tehdy jsem se vyděšeně rozhodl, že jestli Bůh vypadá jako Liška, tak to radši risknu u konkurence, protože v nebi zjevně fetujou, oprostím se od veškeré dosavadní askeze a odříkání a pořádně si zahřeším. Akorát že mi to u éšopu G-bay.org furt hlásí, že stránka neexistuje, a tak teď držím v ruce pět zauzlovaných kapesníků, zmateně na ně čumím a nemůžu si zaboha vzpomenout, kterouže tu manželku bližního svého jsem to vlastně chtěl požádat. No nic, posmilním je asi tedy všechny. Mozkobouře (Kde to, kurva, jsme, Jirko? V Komonvelsu?!) rozhodně není o urputném vymýšlení zbytečných korporátních kokotin, jak by mohl kulturně zaprodaný název napovídat. Je to příjemný, milý a mlaskavý film s kardiem, jaké už se dneska netočí! Film, po kterém se i cynický divák jen tak přiblble usmívá s vědomím, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a jak už to v pohádkách bývá, i když se zdá, že všechno je pičou ke zdi, lze to s trochou tumoru vždycky nějak otočit do aspoň trochu přístupnější polohy. Inšalah, samozřejmě! Prostě Epštajn v nejlepší formě, ten Nezván Nečekán zase dokonale koncertuje spolu s panem Věkem, no a Bubák to má jako obvykle pevně v uších, už nejmíň po sté ukazujíc, že držet jej v mantinelech televizní produkce je plýtvání perlami na svině v maloměstských obývácích. PS: A všechno nejlepší k dnešní půlce cesty za Ředitelem, vole! (29.09.2018)

Krásný a originální příběh, který stojí na vynikajících hereckých výkonech Radoslava Brzobohatého a Ivana Trojana. Díky fajnové režii a příjemné hudbě se snímek velmi dobře sleduje a čas při sledování velmi rychle utíká. BrainStorm je film s řadou vážných až depresivních scén, ale také s pohodovou a komediální pasáží, která neskutečně skvěle připraví půdu pro závěr snímku, v němž se mísí dojetí, smutek i radost nejen hlavních postav snímku, nýbrž i diváků, ovšem pouze těch diváků, kteří dovolili Strachově počinu proniknout až k jejich srdcím. (20.09.2012)