Hrdinové a zbabělci

Je to natočené tak trochu na sucho. Zdá se mi, že z příběhu příliš trčí, že autoři chtěli především sdělit své úvahy o účelnosti vedení amerických válek, o odpovědnosti politiků, stejně jako odpovědnosti všech Američanů za Svět. Tím vyprávění jako by chvílemi zadrhávalo, když nad příběhem převažují myšlenky, které je do něj zapotřebí nacpat. Ale i tak moc pěkný film. (30.01.2011)

Ať je Redford jakýkoliv koumák a má to v hlavě jakkoliv srovnané, neoslovil. Jeho černobílé těžkopádné a hlavně nekonečné povídání překypuje přílišným patosem, monotónním filmovým jazykem, u kterého jsem si přál, aby už skončil. Válečná vložka skřípe mezi zuby, další dva příběhy nedokáží ani přes silné herce strhnout a pánovi za kamerou jak vidno něco leží na srdci, chce to prodat širokému publiku, ale nahlas to vykřiknout nehodlá. (28.03.2011)

50%....Jak lví silou mobilizovat ovčí stádo... Technicky zručná a velmi svižná manipulace, která používá figurek na šachovnici k tomu, aby je dovedla do závěrečného rozestavění páně Redfordova světonázoru. Má jen jeden malý zádrhel. Je hloupá. Redford nabízí prefabrikované pravdy, vykrádá antické moudrosti a velmi neuměle se stylizuje do role sokratovského filozofa, který v dialogu nalézá poznání a osvicuje pravdu. K mudrci má daleko jako Hugo Chávez do Bushovy administrativy, svým omezeným černobílým pohledem a informačním deficitem připomíná Cruisova bezradného republikánského senátora, který stejně jako on naivně věří v jednoduchá řešení složitých problémů. Dalším problémem je patetičnost, která evokuje Baye, s tím rozdílem, že se bere smrtelně vážně, machiavellistický výběr faktů, který se hodí do do ideologického krámu, a všeobjímající povrchnost.... Přesto patří mezi filmy, u nichž se díky dynamickým prostřihům ani chvíli nenudíte a herci s výjimkou upachtěného Redforda(kde jsou ty časy, kdy mámil celuloid svou oduševnělou mužností...) vyplňují své formičky do okraje. Jenže co naplat, co se sebelepší formičkou, když je těsto řídké a nekvalitní. Zas jedna angažovaná hollywoodská hvězda se snaží prodat svůj názor širokému publiku za pomocí stejně zvrácených postupů, jimž se vysmívá u jiných, a totálně bezzubé nevyargumentované kritiky americké role na domácím i zaoceánském hřišti. Její flagelanství může vzbudit sympatie v lidech, jimž je jediná světová supervelmoc trnem v oku, ale myslící demokratický lichokopytník i republikánský chobotnatec (osel a slon jsou symboly oněch stran) se tomu svorně vysmějí. Nekritizuji Redfordův názor, ale způsob, jakým ho podává. Zažila jsem mnoho českých, evropských i amerických politologů, ale nikdo z nich nezapomněl, že se pohybují na poli politické vědy, nikoli agitace. Soudě dle ohlasů je to podívaná určená spíše pro kontinentální Evropany nazlobené na strýčka Sama, jehož mylně chápou jako rovnici Bushovský neokonzervatismus= USA, kteří to zbaští i s navijákem. V pořádku, je ji přáno, ale mně to vážně nestačí. V renomovaných britských i amerických periodikách film odstřelili svorně liberálové i konzervativci, právě pro onu mělkost a plytkost (27% kladných recenzí na RottenTomatoes), více informací dostanu i v několikaminutové relaci BBC nebo CNN. Pan Redford by si měl přečíst Zakariu, Huntingtona, Dahla, Kissingera a jejich akademické souputníky, ubrat agitace a přidat na kritickém myšlení. Takhle totiž nepřinesl do veřejné debaty jediný hlubší argument, neposunul ji ani o půlkrok. A to je škoda. I politický film lze totiž dělat s názorem, neklouzat po povrchu a nezanedbávat důkazní břemeno -viz Clooneyho brilantní Good Night and Good Luck nebo ze starších Všichni prezidentovi muži............. P.S. Ona fráze je samozřejmě Lions led by donkeys, alespoń dle historických pramenů. Maličkost, ale dokládá, jak je na tom Redford s respektováním faktů: http://www.learningcurve.gov.uk/greatwar/g4/ (10.11.2007)

Robert Redford se po několika letech vrátil k filmové režii otevřeným politickým snímkem a obsadil se do role profesora. Dva studenti se rozhodli, že přece jen vezmou v potaz výzvu svého idealistického profesora, aby se svými životy udělali něco zásadního. Vstoupí do armády a odjedou bojovat do Afganistánu. Mezitím ztrápený profesor začne podporovat privilegovaného studenta. Do osudů vojáků pak nečekaně zasáhne ambiciozní senátor, když v jednom z televizních interview prozradí informace o válečné strategii. Tři vzdálené příběhy jsou propojeny víc než by se zpočátku mohlo zdát. Nemůžu si pomoci, ale u Redfordových filmů se nudím. Asi jsou nějak na mě moc náročné ty jeho politicky orientované spektákly. Náročné v podstatě na všechno. Hlavně u nich vydržet a neusnout.To mně dělalo potíž, protože o postavy jsem zájem neprojevoval, děj taky nic moc a herci to odehráli velmi solidně. Jinak celkem nic neříkající drama, ale kdo si potrpí na slovní přestřelky, namachrované americké obličeje a řešení politického marasmu, bude jistě nadšenější než moje střízlivé hodnocení. Mé hodnocení: 60% (06.03.2013)

Excelentní politické konverzační drama. Snímek vyniká a stojí především na propracovaném scénáři. Velmi podnětné, obsažné a úderné dialogy se zajímavými myšlenkami a neobtěžující mírou amerického patriotismu klasicky Hollywoodského "Bojuji za svou vlast" formátu. A přitom je vše zvládnuto tak, aby se v situaci orientoval i člověk, jehož politika nezajímá či se jí nijak hluboce nezaobírá. Kromě známé herecké elity mě ještě více zaujal Andrew Garfield a jeho postava. (05.02.2012)