Hrdinové a zbabělci

Je mi jedno, ci to mnohi chapu ako propagandu, vymyvanie mozgov, pripadne vraj nejaky holy alibizmus. Hlavne, ze to splnilo ucel, a to ten, ze pan Redford sa nebal vyjadrit svoj nazor. je skoda, ze vacsina kulturnej inteligencie v USA dovolili, aby pan "Krik" vladol, drancoval a vymyslal si vyhovorky pocas dlhych osmych rokov. Anyway, 80 minut dialogov ma plne dostalo. malo to uvod, jadro, zaver. Je jasne, ze to nebolo dokonale - koniec koncov, co a hlavne kto je, vsak? (23.02.2008)

Ať je Redford jakýkoliv koumák a má to v hlavě jakkoliv srovnané, neoslovil. Jeho černobílé těžkopádné a hlavně nekonečné povídání překypuje přílišným patosem, monotónním filmovým jazykem, u kterého jsem si přál, aby už skončil. Válečná vložka skřípe mezi zuby, další dva příběhy nedokáží ani přes silné herce strhnout a pánovi za kamerou jak vidno něco leží na srdci, chce to prodat širokému publiku, ale nahlas to vykřiknout nehodlá. (28.03.2011)

Scenár postavaný v podstate na dialógoch má svoj spád a vzruch aj pričinením skvelých hercov, ktorí dokázali svojim postavám dať správne fluidum. Angažovanosť Redforda v súčasných politických otázkach je jasná a kritizovať levov, že požierajú ovce zrejmá. A hoci to levy inak ani nevedia, táto jeho výpoveď je potrebná. (19.05.2008)

Nápadité. Mozaika amerického senátora, reportérky, profesora a dvoch vojakov je ozaj pekne vykonštruovaná, avšak v tomto prevedení a zostrihu mi nejak nevonia. Najviac ma bavila debata profesora (Redford) so svojím žiakom- pokladám aj za herecky najlahodnejšiu. Pátos je regulovaný a Redford, neusilujúc o agitáciu, ale o vašu pozornosť a postoj, tomu vtisol takú oduševnenosť, že reči o pátose sú vlastne bezpredmetné... K americkým politickým drámam som všeobecne zdržanlivejšia. (12.01.2009)

50%....Jak lví silou mobilizovat ovčí stádo... Technicky zručná a velmi svižná manipulace, která používá figurek na šachovnici k tomu, aby je dovedla do závěrečného rozestavění páně Redfordova světonázoru. Má jen jeden malý zádrhel. Je hloupá. Redford nabízí prefabrikované pravdy, vykrádá antické moudrosti a velmi neuměle se stylizuje do role sokratovského filozofa, který v dialogu nalézá poznání a osvicuje pravdu. K mudrci má daleko jako Hugo Chávez do Bushovy administrativy, svým omezeným černobílým pohledem a informačním deficitem připomíná Cruisova bezradného republikánského senátora, který stejně jako on naivně věří v jednoduchá řešení složitých problémů. Dalším problémem je patetičnost, která evokuje Baye, s tím rozdílem, že se bere smrtelně vážně, machiavellistický výběr faktů, který se hodí do do ideologického krámu, a všeobjímající povrchnost.... Přesto patří mezi filmy, u nichž se díky dynamickým prostřihům ani chvíli nenudíte a herci s výjimkou upachtěného Redforda(kde jsou ty časy, kdy mámil celuloid svou oduševnělou mužností...) vyplňují své formičky do okraje. Jenže co naplat, co se sebelepší formičkou, když je těsto řídké a nekvalitní. Zas jedna angažovaná hollywoodská hvězda se snaží prodat svůj názor širokému publiku za pomocí stejně zvrácených postupů, jimž se vysmívá u jiných, a totálně bezzubé nevyargumentované kritiky americké role na domácím i zaoceánském hřišti. Její flagelanství může vzbudit sympatie v lidech, jimž je jediná světová supervelmoc trnem v oku, ale myslící demokratický lichokopytník i republikánský chobotnatec (osel a slon jsou symboly oněch stran) se tomu svorně vysmějí. Nekritizuji Redfordův názor, ale způsob, jakým ho podává. Zažila jsem mnoho českých, evropských i amerických politologů, ale nikdo z nich nezapomněl, že se pohybují na poli politické vědy, nikoli agitace. Soudě dle ohlasů je to podívaná určená spíše pro kontinentální Evropany nazlobené na strýčka Sama, jehož mylně chápou jako rovnici Bushovský neokonzervatismus= USA, kteří to zbaští i s navijákem. V pořádku, je ji přáno, ale mně to vážně nestačí. V renomovaných britských i amerických periodikách film odstřelili svorně liberálové i konzervativci, právě pro onu mělkost a plytkost (27% kladných recenzí na RottenTomatoes), více informací dostanu i v několikaminutové relaci BBC nebo CNN. Pan Redford by si měl přečíst Zakariu, Huntingtona, Dahla, Kissingera a jejich akademické souputníky, ubrat agitace a přidat na kritickém myšlení. Takhle totiž nepřinesl do veřejné debaty jediný hlubší argument, neposunul ji ani o půlkrok. A to je škoda. I politický film lze totiž dělat s názorem, neklouzat po povrchu a nezanedbávat důkazní břemeno -viz Clooneyho brilantní Good Night and Good Luck nebo ze starších Všichni prezidentovi muži............. P.S. Ona fráze je samozřejmě Lions led by donkeys, alespoń dle historických pramenů. Maličkost, ale dokládá, jak je na tom Redford s respektováním faktů: http://www.learningcurve.gov.uk/greatwar/g4/ (10.11.2007)