Hrdinové a zbabělci

Film z roku 2007 o zasadení sa Amerických vojsk na blízkom východe predsa len dnes, v "dobe Islamského štátu" a vojny v Sýrii nemá ten účinok, ako mal pred desiatimi rokmi. Môžeme vyvodzovať paralely medzi týmto neslávnym obdobím hľadania zbraní hromadného ničenia a dnešnou situáciou, lenže Redford nebol jasnovidec a tak komentoval, niekedy veľmi trefne, vtedajší stav. Občas film pôsobí doslovne až didakticky, ale naštastie nikdy nie hlúpo. Len škoda záberov typu Streepová ide v aute a pozerá sa na Biely dom a cintorín padlých vojakov, čo bolo povedané aj nepovedané vo filme chápeme aj bez toho a postava novinárky potom dvojnásobne. Ale potešilo neštandartné mozaikovité rozprávanie, kedy prebiehajú dve dejové línie súčasne a jedna oproti nim v budúcnosti. Alebo dve v minulosti a jedna v prítomnosti, ako chcete. 70% (07.02.2018)

Kdo zná životní dráhu Roberta Redforda, dobře ví, jak důležitou roli v jeho životě a hodnotovém žebříčku hraje občanská angažovanost a politický aktivismus ve smyslu ochrany lidských práv a nezávislých kritických médií a především sympatie s obyčejnými lidmi z ulice. Redford je jedním z reliktů společenské a tvůrčí atmosféry 70. let. Hrdinové a zbabělci nejsou film válečný ani psychologický, nýbrž výsostně politický. Střídají se v něm více méně rovnoměrně tři lokace - pracovna vlivného senátora, který se snaží zmanipulovat známou novinářku, aby popularizovala vládní plán na rozšíření bojových akcí v Afgánistánu. Druhým místem je pracovna univerzitního profesora, který vede spor se studentem o jeho pasivním přístupu ke studiu a světu kolem něj. Těžiště filmu spočívá právě v těchto scénách, kde se odehrává konflikt myšlenek a postojů. Třetí lokace je situována do velehor vzdáleného Afgánistánu, kde jde o život dvěma vojákům obklíčeným ozbrojenci Talibanu. Tahle část slouží jako dynamická adrenalinová vsuvka do jinak spíše komorního filmu založeného na dialozích. Redford burcuje veřejnost: média se nechala ochočit a mladá generace se stáhla z veřejného života do sféry konzumu a zábavy. Hrdinové a zbabělci jsou dobrý, slušně obsazený a chytrý film, snad jen poněkud předvídatelný a méně výrazný. Celkový dojem: 75 %. (26.01.2013)

Jak lvové bijem o mříže... a pak si spořádaně sedneme zpátky a libujeme si nad svým hrdinstvím. To je ve zkratce můj dojem z války vedené v mrazu afghánských hor, v teple senátorské kanceláře i v bludišti vlastního svědomí. Robert Redford se rozhodl přispět se svou troškou do politicko-protiválečného mlýna a natočil konverzační drama, jemuž chvílemi docházejí slova a omílá fráze stejně nicneříkající jako projevy těch, které kritizuje. Ač má Redford dosud přitažlivosti a kouzla tolik, že by je USA mohly zařadit na seznam exportních surovin a zařídit tak, aby řada mužů už nikdy neslyšela nějakou milou větu typu "o tebe bych si ani neopřela kolo, kriple," nestačí to na vyvážení prázdnotou dunící filosofie jeho postavy. Druhá partie, rozehraná ambiciózním politikem a zkušenou novinářkou, je na tom lépe díky Cruisově senátorovi, v němž by se poznali mnozí čeští politici (být štíhlejší, vzhlednější, rétoricky obratnější a chytřejší - a oplývat darem sebereflexe), odrážejícím s kennedyovskou patkou a žraločím úsměvem ataky spíš unavené než zuřivé reportérky v podání Streepové, jež má svůj úkol ztížený díky neobjevné roli zcyničtělého profesionála v dilematu mezi svědomím a nutností platit nájem. Afghánská pasáž pouze přispívá ke zvýšení množství prvků v množině "viděno stokrát a lépe." Redfordova zkušenost a zručnost se sice nezapřou, povedené okamžiky jako prezidentská ne/kandidatura nebo okamžik, kdy se Cruisův antihrdina dozvídá zprávu o výsledku své nejnovější snahy zabodovat v očích národa, ať to stojí cokoli, jsou ale zakutány v moři vaty jako obzvlášť křehké zboží. Vzdor historické nepřesnosti se mi kontrast lev versus jehně zdá výstižný a přijatelný (navíc ušatý a hýkající symbol demokratické strany by mohl budit jiné asociace, než o jaké filmu patrně jde), navíc tato metafora může odkazovat i na známý výrok Alexandra Velikého: "Raději budu čelit armádě lvů vedených jehnětem než armádě jehňat vedených lvem" vzhledem k tomu, že nejznámějším makedonským rodákem se ohání i senátor Irving při vysvětlování, že válčení v Afghánistánu byla vždycky věc složitá. Naneštěstí veškerým snahám o shovívavost podkopává film židli, když sice kritizuje apatii a aroganci, ale jedním dechem se z nich usvědčuje sám, když ústy Streepové tvrdí, že 2. světová válka netrvala ani pět let. Jak pro koho, milí U.S. friends, jak pro koho... S jiným scénářem by trojjediný příběh hrdinství a zbabělosti možná fungoval dobře, v podání rozhněvaného starého muže (promiň, Roberte) se však toto gesto odporu vůči hloupým bílým límečkům mění v nehrdinské máchnutí do prázdna, které netrefí ani ty mříže a je korektně uhlazené tam, kde by mělo být nesmlouvavé, přeplněné klišé a slovy ve chvílích, kdy by mělo být originální a jednat, a patetické tam, kde by mělo být tiše výmluvné. Nezní už pomalu "politicko-protiválečné drama" jako "mlácení prázdné slámy" v hollywoodštině? (08.01.2008)

Sledování dvou rozhovorů Redford / student a Cruise / Streep, bylo jako nebe a dudy. Ty Redfordovi filozofický žvásty mě připomínaly nic neříkající žvatlaní našich politiků, přiznávám, že pak už jsem spíše poslouchal jestli fungují v kině všechny reproduktory. Jiná kavička byla Cruise / Streep, pěkný, ani ne tak v kontextu s doplňujícím příběhem - dramatem dvou US vojáků v Afgánských horách obklíčených fousáčema z Usámovi party, jako spíše vynikající ukázkou, toho jak vypadá taková politická ambice. Když už jsem zmínil ten minipříběh z Afganistánu, tak ty kulisy Afganských hor vypadaly, jako kdyby byly zapůjčeny ze Studia kamarád. To se fakt už dneska hned tak nevidí, působilo to legračně. Naopak velmi opravdově působila Meryl Streep, když řekla " My novináři tady nejsme od toho abychom politikům dělali PR". Doufám, že tohle dobře slyšeli čeští novináři, protože z jejich práce se mě chce kolikrát blejt ! Herecké výkony na skvěle úrovni, ale tak od takových jmen, taky že jo? Nejvíc sem baštil roli Tomu Cruisovi, fakt paráda, jeho nejlepší záporák:) Jistě si v Evropě tento film najde spousty zastánců. Například dneska na radiu Impuls jím operoval jeden poslanec za KSČM, označil ho za vynikajcí snahu ukázat skutečnou tvář americké politiky. Souhlasil bych s rudouškem, ale s dovětkem, že každá tvář má dvě strany ! (18.11.2007)

I přes uvedené čtyři hvězdičky (spíš přesně tři a půl) mám s Redfordovým nejnovějším filmem několik výrazných problémů... Ten film má zatraceně chytrý syžet, respektive nápad, že uchopí současný problém prostřednictvím tří odlišných diskurzivních rámců, které nabídnou různá interpretační pole a zmnoží možnosti přístupů. Sledovat diskuze novinářky/politika, učitele/studenta-skeptika a učitele/studentů-těšitelů bylo vlastně strašně vzrušující a úplně jsem měl chuť se zapojit. Není nic zajímavějšího, než když je film obydlený samými chytrými postavami... Válečná linie zase obohacovala diskuzi o argumentační plochu, která by jinak v čistě "kancelářských" diskuzích chyběla. JENŽE ono to celé působí trochu zbytečně, když se centrálními tématy filmu stávají poměrně banální a průhledné problémy, nad kterými se každý novinář/politik/student nebo prostě zajímající se člověk dávno zamýšlel a asi se nedozví nic nového. Chytře vystavěný film nemá dostatečně silné argumenty k tomu, aby přinesl chytrým divákům stejné potěšení z diskuze, jaké prožívají (ne vždy) postavy filmu, protože sami už podobných diskuzí absolvovali řadu, i když možná ne v pozici mocného muže USA. (26.11.2007)