Na hraně lásky

Všichni tu srovnávají tento Mayburyho snímek s Pokáním Joe Wrighta. Myslím, že to není zcela fér. Několik podobných znaků najdeme, ale myslím, že nejlépe to vystihl uživatel Sobis87. Pokání je především " Epika " a Na hraně lásky je " Lyrika " . Popisovat jakkoliv snímek po jeho vyčerpávající komentáři je myslím zbytečné, pouze bych opakoval jeho slova, tak pouze za sebe dodám, že mě osobně je samotný příběh bližší než Wrightovo Pokání. A budu se opět opakovat, ale Keira s každým dalším snímkem herecky neskutečně roste a je již schopna sama odtáhnout celý film! Což není tak úplně případ tohoto snímku, protože všichni 4 hlavní představitelé zde podávají přesvědčivé výkony, ikdyž......Keira přeci jenom ( maličko ) vyčnívá :o) Pro mě osobně podhodnocený snímek! 85% (25.01.2010)

Mierne sklamanie prevláda z tohoto snímku. Celý film sa v podstate nič nedeje, prvá polovica sa strašne vlečie a druhá je trocha psycho dráma. Miestami ma to dosť nudilo. Technicky zvládnuté(to je v dnešnej dobe už samozrejmosť), dosť dobrý atraktívny vizuál. Film ťahajú hlavne herci, ktorý zahrali veľmi slušne. Hlavne Keira Knightley a Cillian Murphy sa mi pozdávali, svojimi výkonmi ma nesklamali. Táto herecká zostava je prinajmenšom zaujímavá. Od filmu som nedostal to čo som čakal. 60% (14.07.2009)

Komu zvoní? Krásky na Olympu lásky šátrají po stránkách poetiky červené knihovny, aniž by se vytrácely z útočišť dramatu. Svatební noc s tím pravým si představují. Ze rtů se polibky imaginárně protínají, stylizovanou růž z lynchovských kabelek vybírají. Kraj lásky, okraje citů rozervaných, pošramocených, vánkem duše zanesených. Láska stýskající si v poetické smýkavosti. Milostný čtyřúhelník vyhnaný ze scény jako poklad bez ceny. Lakonická rozkoš usmívá se mezi řádky. Karty lásce rozdané, city z dárkového koše rozbalené. Básník básnivý slovy duši opájí, rdousí ješitnost, myšlenky žárlivosti oddálí, svou "hvězdu" pochválí. Cínový vojáček z nitra veršů skutečný život přináší. Poznamenán, sám nešťasten. Podmanit si, všeho schopen. Miloval, však temnotou polapen. Oči modré jako chrpa, jako studánka, v níž utonout je slastí ducha. Pohled jeden jediný, jak pokorný, skromný, eroticky chtěný. Noční polibky něhu neminou, v tříštivém zrcadlení, v zlatavém loži milenců za oponou. My, smrtelníci, dotkli se a nasytili velkého světa vášně, však v komůrkách půvabů samotné existence lásky tápeme. Můj milý, má milá, kdo místo v našich srdcích zaplní. Milovaní, rozhození, do drahých poloviček zamilovaní? Vyprávějme o dvoření, o lásce jako o sladkém zjevení. Nejdramatičtější poklona pro lásku, která tahá za nitky zrození, dokáže být krotkou šarlatánkou, smířlivou hostitelkou, laskavou básnířkou velkých nadějí. Chci žít, umění mistra slov a snů už je dávno pryč, srdce se rozskočí, muž minulosti o romanci mládí pomlčí. Jedny dámské šaty postačí. Propouštím, odpouštím. (17.05.2015)

Připadá mi to, jako by se chtěl Maybury svézt na vlně úspěchů z Pokání, protože i když je příběh odlišný, tak opět Keira (moc ji to slušelo, mám pro ní a její hlas celkem slabost) oblékla dobový kostým z válečné Britanie a opět se odehrává silná romance mezi ní a hlavním hrdinou, kde v tomhle případě chemie moc nefunguje, ale to je spíš vina scénáře, než Keiry samotné, protože ta se dostává do fáze, kdy dokáže utáhnout filmu sama. Tim rozhodně nechci říct, že by ostatní herci nebyli co platní, ale oba dva mužští představitelé nevyčnívali a Sienna se prostě spkojila s tím, že je jen ozdobným dopňkem, která nemá zastínit Keiru ani nic podobného. __ Tohle romantické drama je docela utahané a místy připomíná televizní režii, ale pokud máte rádi buď Keiru nebo válečnou Anglii nebo nejlépe obojí, tak se vám to bude líbit. (29.10.2008)

Mám ráda filmy z této doby, avšak nijak veselé. Ale vždycky se nějak nechám strhnout tou atmosférou - anglické uličky, vesnice, natočené vlasy, celé zahalené do kouře z cigaret, rudé rty, následný zářivý široký úsměv, který toho mnoho skrývá. (A že jim to slušelo). Složité mezilidské vztahy. Nekončí dilema, kterému přispívá obtížná válečná situace. Vše míří do temné propasti, kde se prvně pátrá a pak už jen čeká na nějaký aspoň tenký proud světla. A přece ho tam našli. (11.01.2009)