Obsahy(1)
Dva mladíci, synové velmi lakotných otců, se zamilovali do dívek, které oplývají krásou, ale nikoli penězi. Oktáv (V. Preiss) se tajně bez vědomí svého otce Arganta (J. Somr) oženil s krásnou, ale úplně chudou dívkou Hyacintou (K. Macháčková). A to zrovna ve chvíli, kdy měl otec v plánu oženit ho s dcerou svého známého, bohatého pana Geronta (J. Sovák). Gerontův syn Leandr (V. Postránecký), zase miluje roztomilou Zerbinettu (H. Maciuchová) a potřebuje peníze, aby ji vykoupil od cikánů, kteří ji kdysi unesli. A to je chvíle pro vychytralého sluhu Skapina, který potřebné peníze z obou otců vymámí. Za své činy ujde trestu, protože komedie má samozřejmě šťastný konec, odhalí se identita obou dívek, a oba sňatky nakonec otcové posvětí... Televizní zpracování klasické Molierovy komedie z roku 1980 poskytlo neobvyklou hereckou příležitost pro nezkrotný temperament Vladimíra Menšíka v titulní roli sluhy Skapina. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Vše v této molièrovské hříčce hraje pro Vladimíra Menšíka - a on hraje za všechny. Scény, v nichž se neobjevil, přerušovaly vyprávění, a kdyby byly jen o něco delší, snad bych měl pocit, že se dívám na nějakou pokleslou estrádu na divadelní motivy. Menšík byl bezesporu geniální komik a zde se své roli odevzdal tak, jak se mu to na normalizačním televizním „nebi“ povedlo jen málokrát. Možná proto mi z toho bylo spíš smutno než do smíchu. Molièrovy šípy kolem střílely - a kdo mohl, je tupil… ()
Vladimír Menšík se v roli Skapina tak rozjel, že ať je právě na scéně se sebevětším a sebelepším hercem, ten druhý najednou vypadá jako pouhý přihrávač (s jeho temperamentem v tomto snímku dokázal držet krok vlastně jen Jiří Sovák). Neznamená to ale, že by ostatní hráli nějak mizerně. Jen prostě nemají tak atraktivní a zábavné postavy. Jak tomu ostatně u Moliéra bývá zvykem. Stopáž hodina a něco byla akorát. Hezká televizní jednohubka. ()
Televizní adaptace klasické Molierovy komedie byla na obrazovky převedena v pořadí již podruhé (poprvé to bylo v 60. letech a exceloval v ní František Filipovský) a v rutinní režii režijního nestora Františka Filipa má možná opět trochu handicap v příliš komplikované zápletce a podivuhodné koncentraci ,,náhod", tak typické pro kusy klasických frašek, tahle komedie o mazaném sluhovi (její námět je typicky dobový a dá vzpomenout třeba na adaptace Goldoniho Sluhy dvou pánů) má ovšem v této konkrétní inscenaci jednu nespornou výhodu - a tou je živelné herectví Vladimíra Menšíka. Když k tomu připočteme plejádu celé řady dalších hereckých mistrů, vyjde nám z toho jedno příjemně ztrávené televizní odpoledne s archivem ČT... ()
Klasická Moliérova komedie (jedna z těch lepších) v nadměrně povedené české televizní adaptaci plné těch největších hereckých velikánů. Ačkoliv tentokrát všichni jen tak nějak přihrávali (ale pořád naplno a naprosto neuvěřitelně) ve famózní Menšíkově one man show. Je to kouzelné a povedené, je to prostě Moliére. 80%. ()
František Filip a Skapino podruhé. Co tím myslím? Režisér se vrátil k stejné Molierové hře kterou o 20 let dřív natočil se starou gardou - Peškem, Marvanem, Filipovským. Tady Skapino dostal nejen podovu ale i mentalitu a živelnost Menšíka. Máme tu jeho generaci - Sováka, Moučku. Dále Somra a další. Je zajímavé vnímat ten rozdíl přístupu k postavám právě v kontextu toho, že máme stejný otisk režiséra. Ale na druhou stranu je nesrovnatelné porovnání toho šibalského, chytrého Peška s umluveným, improvizujícím a chrličem energie v podání Menšíka. Ten tu vyvádí jak jenom snad Donutil ve Sluhovu dvou pánů. Teď mluvím o zápalu. ()
Reklama