Expres

Snímky o sportu mám rád a pokud jsou podle skutečné události tak je mám rád ještě více. Byl jsem příjemně v šoku jak jsem se dozvěděl o třech černoších během pár let kteří se dostali na stejnou školu a nosili i stejné číslo dresu. Jen škoda, že ernie Davis dopadl jak dopadl. Hodně emotivní snímek, který mě docela i dojal. (16.01.2010)

Už dlouho jsem neviděl film z prostředí amerického fotbalu. Kombinaci tohoto sportu, dramatu a reálného lidského osudového základu mám v oblibě. Zase u toho musel být Dennis Quaid aby to šlapalo, třetí podobný co jsem s ním viděl a zaručeně nejlepší výkon. Jen tak dál víc poddaných se vztyčenou hlavou pro krále tohoto žánru Any Given Sunday. (26.12.2011)

Myslím, že nemá cenu porovnávat neporovnatelné. Stejné napětí, stejná problematika "barevných" a stejné nebo podobné výsledné snažení. Jen ten sport je jiný. A ikdyž fotbalu zrovna neholduji, bavil jsem se stejně dobře jako u basketu, hokeje a zase basketu. :-) Opravdu podařený expres... 80% (22.04.2009)

Jedná se o (v určitých ohledech) přeslazený a historicky nepřesný životopisný film o ohromném talentu amerického fotbalu Ernestu Davisovi, který v době otevřené nenávisti proti afro-američanům dokázal získat Heismanovu(?) trofej pro nejužitečnějšího hráče univerzitního fotbalu. U nás americký fotbal téměř nikdo nezná a já nejsem výjimkou, přesto se ve filmu ukáže několik dalších legendárních jmen fotbalu - Jim Brown, Floyd Little nebo trenér Ben Schwartzwalder(?). Z hlediska historických nepřesností je zápas v Západní Virginii (Mountaineers) úplně vymyšlený a žádné takové projevy rasismu tam údajně neprobíhali (ve filmu ho na zemi mlátí hráči, lidi po nich řvou, hází bordel atd), naopak nejtěžší zápas (ze sportovního hlediska) byl proti rivalům z Pennu, což ve filmu zfoukli nějakým rychlým záběrem a jasnou výhrou o 30 bodů (což ve skutečnosti bylo o 2 body). Naopak to v Texasu se mi to zdálo reálné, akorát scéna po zápase, jak v rámci solidarity šli do černošskýho baru ... tak takhle to vážně nebylo :)) Je škoda, že Ernest Davis zemřel na leukémii v tak mladém věku, protože určitě mohl přepsat dějiny ještě dál.. Po opakovaném shlédnutí měním rating ze 4* na 5*. (27.07.2014)

[2,5*]    "Just goes to show, Coach likes winning more than he dislikes Negroes."     Športová dráma, ktorej najväčšími devízami sú skutočné historické pozadie spolu s nástojčivým protirasistickým posolstvom. Na druhej strane ale film v mojich očiach zráža značná klišéovitosť, hlavne v stvárnení vzťahov a v audio-vizuálnej zložke. Čo sa tých vzťahov týka, v rodinných záležitostiach je mohutná dávka patetizmu (kristepane, to čítanie z "Dobrej Knihy"!), romanca je taká nemastná-neslaná a vývoj postavy trénera z rasistu na "dobrého človeka" je strašidelným stereotypom. Obrazová stránka je zase charakteristická zbesilým striedaním filtrov (sépiový, čiernobiely a ďalšie), neurotickým strihom (hlavne pri zápasoch), celkovo ten prefarbičkovaný obraz pôsobí akosi umelohmotne. Avšak už len samotný fakt, že sa jedná o film z prostredia amerického futbalu, je u mňa (ako milovníka normálneho futbalu) veľkým hendikepom daného filmu. Takých filmov je totiž na mraky, jeden ako druhý, takže tá téma začíná byť poriadne tuctová. Na filme môžem pochváliť len pár vecí, ako sú výborný herecký výkon Dennisa Quaida a samozrejme to spomínané posolstvo. V tom smere je film naozaj silný, zobrazenie tých "ľudských hoväd", hlavne na americkom Juhu (Texas vládne!), je desivo pôsobivé. Vysoké hodnotenie na ČSFD si celkom nedokážem vysvetliť, veď je to taká výsostne americká záležitosť a pritom hodnotenie na IMDb je výrazne nižšie.     "You defending this nigger? How you gonna call yourself a white Christian?" "I'm Jewish." (07.10.2022)