Austrálie

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

Stominutovej příběh roztáhnutej na 165 minut a podle toho to taky vypadá - děsně utahaný a někdy dokonce přímo nudný. Přišlo mi jakoby příběh nebyl vůbec ucelenej, jakoby byl na pokračování, kdy se opravdu asi 3x zdá, že to už končí, nasvědčuje tomu vše kromě času čumění, ale ono to opět oživne a jede dál, ale začíná to zase s nulovou atmosférou a nulovým nábojem a je to o ničem, dokud se film nedostane k nějaký vypjatý a zajímavý části, který ale opět nejsou tak pěkný, jak se zdály z traileru a třeba ta válečná část je teda znatelně chabější a pak to zase skončí a opět začne. Nevim no, nejdřív sem od toho moc nečekal, pak se na to docela těšil a když sem si to pouštěl, tak sem byl hodně natěšenej, ale nakonec sem byl rád, že to vůbec skončilo. Nicméně Hugh Jackman s Nicole Kidman si svoje splnili a záběry Austrálie jsou fakt nádherný, teda pokud se zrovna Luhrmann nerozhodne pro digitální stádo krav a digitální jízdu na koni, to mi přišlo dost trapně viditelný na takovej velkolepě natočenej film. 3,5* (06.02.2009)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

To má člověk za to, že je moc zvědavej. Už dopředu jsem si kladla takovou jakože oznamovací otázku, jestli ono to nebude krapet jako Vzpomínky na Afriku. Bože, Sydney, přijmi do nebe pokornou omluvu, ale já fakt netušila. Austrálie je kejč jako poleno, potěšení z krásnejch obrazů čo skoro pomíjí a zůstává podbízivost, do který probleskne zřídka vkusnej paprsek ... náhodou. Nicole podivná, Hugh spásně vyrovnanej, ale na 4* to neuzved. O čem to především bylo, mi taky neni zcela jasno, takový práce a peněz a já se cítila jak jojo - nahoru, dolu, až jsem se zastavilo. (17.02.2009)

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)