Edith Piaf

Nečekal jsem že toto životopisné drama bude až tak moc scénáristicky nesoudržné. Dějové vtáhnutí nulové, režie průměrná, alespoň výprava a kostýmy jsou celkem podařené, herecký výkon Marion Cotillard byl právem oceněn Oscarem. Důvodem ke zhlédnutí tohoto kousku byl však hlavně zpěv Edith Piaf, pro který je ale zbytečné se více než dvě hodiny nudit. (15.12.2008)

Jedna z mých nejpříšernějších návštěv kina ever - naštěstí jen co do spoluhledících. Ten důchodce, co seděl za mnou a do každé písně (a že jich tam je;)) si podupával a broukal a všechny ostatní scény jej uvrhávaly do zmatku, pročež se své drahé choti neustále hlasitě tázal "A kdo je tohleto?", "Kde to zase jsou?" etc. a korunoval to v pro mě nejkouzelnější scéně stejně okouzlujícím "A co je todle za bábu? Ahá, to je Marlén Dýtrych!" (po čemž jsem ho už s hlasitostí přiměřenou místním poměrům nelichotivě verbálně počastoval) dalece předčil všechny ty týnejdžerské hihňající se popkornžrouty a doufám, že již nebude nikým překonán. A teď konečně k filmu samotnému;) Olivier Dahan životopis neortodoxní pěnice režijně naprosto nezvládl. Chápu, že nechtěl natočit neslaný nemastný životopisný snímek, ale diváka životních osudů madame Piaf neznalého by potěšilo, kdyby u alespoň některých postav a postaviček byl rámcově obeznámen s tím, proč jsou či nejsou důležité. A jak se zdá, ani diváky z druhého pólu publika Dahanův - a to mu přiznejme k dobru - nic nepřikrášlující příspěvek k tomuto dílu neuspokojuje, neboť ti, kdo pro změnu znají životopis Edith Piaf nazpaměť, se tu zase pohoršují nad tím, proč některé zlomové okamžiky nikterak nevybočují z kursu toho rozjetého vlaku, který žene vpřed svým bravurním výkonem Marion Cotillard. Ne že bych ji podceňoval, ale že v sobě ukrývá takové herecké kvality, to by mě ani ve snu nenapadlo. Byla úžasná a pro mě, chudáčka hlupáčka znajícího onen úžasný hlas spojený se jménem Edith Piaf jen z nějakých čtyř či pěti písní, se stala obrazem této životem těžce zkoušené prokleté básnířky. Edith Piaf pro mě tedy není nijak dobrým filmem - je však o to lepší a nezapomenutelnější hereckou exhibicí. Při pomyšlení na scénu setkání s Marlene Dietrich, na panenku a pak ono úchvatné "C'est moi! C'est moi, c'est ma vie..." je mi líto, že filmu jako takovému nemůžu dát víc než 70%. Marion je totiž nejméně 110%ní. (04.01.2008)

S politováním musím oznámit, že jsem kvůli zpívající Edith Piaf alias Marion Cotillard úplně oněměla. Moc bych chtěla sdělit všechny své pocity, které jsem při sledování prožívala, ale slovy se to nedá popsat, to se musí prožít. Tak jak pro mnohé byla Edith bohyní, pro mě je odteď bohyní Marion. S klidným svědomím můžu říci, že po vzoru její písně Non! Je Ne Regrette Rien! nelituji ani jedné minuty strávené u tohoto klenotu! (11.08.2010)

Jestli si mám pamatovat z filmu něco pozitivního, pak to bude jistě hudba. V druhé řadě rovněž herecký výkon Marillon Cotillard, za který obdržela herecké ocenění. Že to byl Český lev je věc jiná a lze spekulovat, co vše dělá film českým. Snad ne štěk v podání Vašuta či Javorského. Vše pozitivní z filmu přebije mimo jiné vražedná stopáž. Nevím, jestli to bylo záměrem, ale podle tohoto filmu byla Edith Piaf protivná feťačka a alkoholička a mimo jejího hlasu na ní neshledávám nic pozitivního. Vyložená záporačka a to na hodnocení nepřidá. (30.11.2010)

81%??? What??! Zhlédnuto ve škole o hodině francouzštiny. Film byl natočen hrozně. O Edit Piaf se teda vážně nezajímám, takže jsem se totálně ztrácela ve všech postavách, které se tam mihly, mohlo tam být vysvětlen aspoň původ těch důležitějších. Život měla těžký, hlas nádherný, ale jako člověk byla nesnesitelná, aspoň pro mě. 2* a není to jen proto, že většinou nesnáším věci související s Francií. (Třeba Melánii Laurent, francouzskou herečku a některé její filmy mám fakt ráda), ale tohle se mi teda nelíbilo. (23.03.2010)