Neuvěřitelný život rockera Coxe

V Hollywoodu prostě předvádí neuvěřitelný výkony. Vidí, že hudební životopisná dramata mají úspěch a tak nelení a rovnou jim uštědří jednu parodii. To, aby řeč nestála a prachy se neustále protáčely. Parodii natočili, nutno podotknout, docela i povedenou, protože se na něm podílí snad půlka komediálních herců Hollywoodu té doby...a Judd Apatow to píše. V tom případě prostě nemůžete šlápnout vedle. Jednu výtku bych ale přeci jenom měl. Zatímco parodie, jako jsou třeba Žhavé výstřely, přehání a ještě si ze sebe s nadhledem dokáží udělat legraci, tak v tomto případě přehání neskutečně okatě, což bych ještě docela zvládl, ale chybí jim tak trošku nadhled. (10.07.2018)

Na to, že nemám rád Johna C. Reillyho to byla docela příjemná parodie. Jasný někdy to bylo až moc a některý fórky zaváněly trapností, ale taky tady bylo plno ultimátních hlášek a scén, u kterých se prostě nedalo nesmát. Navíc taková camea Jacka Blacka nebo Jonaha Hilla byly fakt povedený. Takže vcelku příjemná a povedená komedie, která sice mohla bejt trochu kratší (viděl jsem Director´s cut), ale některý scény si opravdu užijete. (10.06.2008)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)

John C. Reilly se zkamarádil s Willem Ferrellem, natočili spolu nevtipného Rickyho Bobbyho a Reilly před jejich další spoluprácí (Step Brothers) stihl natočit parodii na hudební životopisné filmy, tentokrát ale bez svého komediálního vzoru. Walk Hard je klasickým zástupce "ferrellovek", očekávejte tedy spíše absurdní humor, který často balancuje na hranici trapnosti, nehybí zde ani pro tento druh komedií typický přemrštěný patos a celé to je krajně nekorektní (rasistické narážky,přepůlené děti a spousta, ale opravdu spousta sprosťáren nejhrubšího zrna). Samotný Reilly se v porovnání s minulými komediálními pokusy, výrazně zlepšil, už tak okatě nepřehrává a konečně je více vtipný než trapný. Film je doslova nabitý šťavnatými cameo rolemi, za zmínku stojí hlavně Jack Black jako Paul McCarthney, Paul Rudd jako John Lennon nebo Patrick Duffy jako...Patrick Duffy. V porovnání s všemi těmi krajně nevkusnými a vyprázdněnými parodiemi posledních let je Walk Hard milým překvapením, ale na takové klasiky žánru, jako jsou Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, rozhodně nemá, na to je tenhle film až moc rozvleklý a ne vždy tak vtipný, jak mohl být. V čem ale tento fiktivní životopis vyniká, jsou parádně zobrazená období od 50. let až do současnosti , což se v tomhle žánru jen tak nevidí. (13.04.2008)

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)