Neuvěřitelný život rockera Coxe

Pri životopisných filmoch sa vždy nudím, výnimkou je snáď len Forrest Gump. Walk Hard je presne tým čo od neho čakáte. Má v sebe skvelú hudbu, niektoré skladby sú remakenuté dokonale, dostatok humoru-bluesové solo Dewyho za mladých čias či drogový kútik sú nezabudnuteľné, avšak aj určitú dávku nudy, aby sa nepovedalo. Beatles skvelí, samotné parodovanie životopisu sa tvorcom podarilo zachytiť veľmi dobre, židia sa nezaprú a ukončím opäť pri nežnejšom pohlaví - scéna Odette Yustman ako spolu s Deweym fajčila MJ, je najsexy časť filmu. Odporúčam, ale pozrieť si kino verziu, director´s cut je príliš dlhý, najmä počas stredného obdobia neuveriteľného života rockera Deweyho Coxa:) (02.01.2011)

Tak v tomto případě jsem se o daleko lepší zábavu a vůbec celkový požitek z filmu připravil vlastní vinou, neboť koukat na parodii něčeho, co jsem neviděl, není prostě úplně moc vychytané a dvakrát chytré. Walk the Line je tím hlavním zesměšňovaným filmem a má neznalost originálu způsobila to, že jsem se bavil tak napůl. Spousta fórů bylo sice i tak velice vtipných a především fungujících, ovšem stejná porce mi jich zase až tak úderná a zábavná nepřišla, ovšem ty všechny možná docením až po shlédnutí zmiňovaného Walk the Line, ovšem možná také ne. Každopádně, na to, že jde o snímek z dílny Judda Apatowa, přišlo mi to celé dost strnulé, s minimem opravdu výrazných scén (ikdyž tu závěrečnou s hovnem si budu pamatovat hoooodně dlouho 8D!!!) a navíc bych to rozhodně tedy nepovažoval ani za čistokrevnou parodii, neboť krom několika opravdu typicky šílených gagů na konkrétní momenty z jiných snímků si tento film na ryzí parodii razí až příliš svou vlastní cestu, sice hodně bláznivou a ne zcela korektní, ale pořád svou, kdy se drží vlastní linie, má své originální postavy, svůj příběh a hlavně spoustu svých vlastních nápadů. Nicméně, největší zásluhu na celkové zábavnosti má jistě hlavní hrdina v podání Johna C. Reillyho, který tu opět dokazuje, že je jedním z mála herců, kteří dokážou perfektně ztvárnit jak totálního magora v ulítlé komedii, tak sebenáročnější postavu v oceňovaném dramatu, je prostě skvělý. A zde si roli Deweyho Coxe fakt náramně užívá a tento film je skutečně právě jeho. Jinak mě samozřejmě film pobavil po hudební stránce, má švih, je stylová, prostě je fajn. Neuvěřitelný život rockera Coxe je zkrátka ,,skoroparodie", tu zábavná velmi, tu méně, občas vůbec, jako celek ale drží pohromadě v pohodě, nuda u něj nehrozí, takže jednoduše zábavný, nenáročný průměr. (02.12.2012)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)

V poslednej dobe (5-6 rokov dozadu) sú stále populárnejšie biografické snímky o slávnych hudobníkoch. Ani by ma nenapadlo, že niekto dokáže natočiť paródiu aj na túto tému ale stalo sa. Bohužiaľ dalo by sa povedať, že sa jedná o jednu z tých slabších paródií. Film najviac paroduje film Walk the line, ktorý sa mi sám o sebe nepáčil a preto bolo náročné vydržať pri pozeraní tejto paródie. Je pravda, že snažiť sa parodovať hudobné filmy nie tak ľahké ako napr. horory alebo akčné filmy, ale aj tak sa film určite mohol podariť viac. John C. Reilly je vo svojej úlohe dobrý, ale to nestačí. Najväčší problém je však v neskúsenosti režiséra, ktorý vôbec nemá cit na načasovanie nejakého vydareného gagu a zachrániť to nedokáže ani fakt, že scenár robil čoraz populárnejší Judd Apatow. (03.01.2015)

Už jsem měl dobrý pocit, že máme na čas jalových parodií typu BULSHIT a SCARY MOVIE dost, ale s vlnou "hudebních" biografií (RAY, WALK THE LINE, IM NOT THERE, CONTROL) se teď vyrojila i jejich první parodie, která si utahuje především z prvních třech jmenovaných. WALK HARD. Sofistikovaný humor nečekejte, herecké výkony nic moc (nechtějte mě rozesmát tím přirovnáním k FORRESTU GUMPovi), Johna C. Reilly jsem měl dosud v paměti za herce jiné kategorie a ne za performátora laciných záchodových fórů a korunu tomu nasadil podpis Judda Apatow (autor ZBOUCHNUTÉ) pod scénářem. Tohle je příliš laciné (a místy nudné i na svých 100 minut) na to abyste s tím ztrácely čas a par vydařenějších momentů (Deweyho hippie období a dva momenty s Patrickem Duffym) to nezachrání. (09.04.2008)