Spálené vzpomínky

Nemám nic proti dramatům, mám je naopak rád, protože když nekončí přímo tragicky, bývá jejich závěr často zvláštně neurčitý (či neuzavřený), čímž mi připomínají reálný život. No, a v tomto směru jsem mohl být s tímto snímkem naprosto spokojen, mně ale vadilo něco jiného. Přes všechny tragické okolnosti, které děj přinesl, na mě cesta zasloužilého feťáka k lepšímu životu působila chvílemi až pohádkově. Po herecké stránce jsem neměl s nikým problém, což se o scénáři říct nedalo. Když se totiž lidem začnou dít dobré věci, čekám buď horor, což znamená, že se jim záhy začnou dít věci krajně nepříjemné, nebo jde o pohádku. No, a tohle byl podle mého názoru ten druhý případ. Film to sice nebyl špatný, ale jeho tvůrci projevili jen malý smysl pro realitu. Ale zase na druhou stranu, co já vím? Když u nás může organizovat dětské tábory pedofil, proč by si ve Státech nebrali na výpomoc k dětem profláklou smažku, že jo? / Poučení: Kdo se moc ptá, dozví se i to, co nechce. (31.07.2022)

Další drama o tom, že někdo přišel o svého blízkého a ztrácí chuť do života. Naštěstí se ale objeví někdo kdo mu tu chuť opět navrátí. Takových filmů už bylo několik desítek a ani tento nepřináší nic čím by z této řady nějak výrazně vyčníval. Kromě skvělého Del Tora předvádějí ostatní herci obvyklí dramatický standard. (12.10.2008)

Tento film na mě zapůsobil podobně jako Králičí nora. Je to stejně smutně laděný film s velmi dobrými hereckými výkony H. Berry i B. Del Tora. Divím se, že ani jeden z nich nezískal nominaci na Oscara... Krom toho, film je velmi zajímavě natočen a má výborný střih. Mnoho záběrů vypadá opravdu umělecky. Celkově je to tak mezi 3 a 4*, ale protože filmu nemůžu nic zásadního vytknout, zaokrouhlím na čtyři. Pokud máte rádi civilní dramata, která netlačí na pilu a nehrají si na "film roku", tak Vám tento snímek opravdu můžu doporučit... // Příjmi to dobré. (15.07.2011)

Film, který by mohl být učebnicovým příkladem toho, jak se dělá drama. Totiž, kdo už pár opravdu silných dramat viděl, tak pro něj nebude v tomto filmu žádné překvapení, vše jede podle zažitých (ale funkčních, nutno dodat) kolejí. To je věc, kterou u jiných filmových žánrů (komedií, například) nesnáším. Ale u Things We Lost in the Fire mi to nejenže nevadilo, ale žral jsem každé slovo, které pronesli úžasná Halle Berry a démonický Benicio Del Toro. Minimálně tihle dva by si (alespoň) tu oscarovou nominaci zasloužili, protože oba byli famózní. Navíc ta práce s kamerou, ten cit pro detaily (snímání očí, úst, k tomu ta úžasná hudba) to jsou věci, které speciálně u dramat dokážu (i když jen jako laik) (d)ocenit. Dnes už víme, že Susanne Bier nemusí být nešťastná, že tento film nebyl nominován, když si to vynahradila v roce 2011 snímkem In a Better World (který si musím sehnat). A vy, co tu mluvíte o citovém vydírání a podobně… copak tohle nedělají všechna dramata? Některá to možná dělají méně okázale, ale dělají to. Mně jenom přijde, že někteří lidé na tomhle chtějí zoufale moc najít chyby… ale to je jen můj názor. 100 %. P. S. Někdo by měl Halle říct, ať přestane pít ten nápoj mládí, už to (fakt, že nestárne) začíná být moc nápadné… :-) (30.06.2011)

Akosi sa nejde ubrániť porovnávaním s 21 gramami (B.del Toro, chronologicky rozhádzané rozprávanie príbehu...), no na rozdiel od A.G.Iňárittuho, Susanne Biel občas sklzne až k lacnému sentimentu a niektoré scénky doslova šuštia papierom (napr. to s tými 20 doláčmi čakal asi každý), takže očakávaný sústrasný pocit s postavami sa nekoná - aspoň nie u Halle Berry. Ak je tu niekto presvedčivý, tak štndardne Benicio del Toro (09.01.2009)