Spálené vzpomínky

Samotný příběh sice není nějak nadmíru originální ani extra šokující, ale forma, jakou je podán, společně s hereckými výkony, je naprosto zničující. Přestože druhá polovina snímku lehce postrádá to, co první dělalo natolik výjimečnou (skvělé vybudování děje - ještě nikdy mě tolik nedojala smrt "vedlejší" postavy ve třetině filmu; výborná režie a hlavně skvostně dynamický střih), si film po celou dobu drží své tempo a nesleví z požadavků na divákovu pozornost ani trochu. Za to samozřejmě do značné míry může nejen nadstandardní Halle Berry, ale i opět bezchybný Del Toro, jemuž zde ovšem poněkud zlehčila situaci role Dr. Gonza z roku 1998 ;))) Není to z mé strany jednoznačných pět hvězd, ale myslím, že si na tento zážitek budu pamatovat a kdykoli si jej rád zopakuju. (17.01.2008)

Toto zpočátku narativně zajímavě řešené drama (roztříštěná časová souslednost scén) o ztrátě někoho blízkého se ke konci mění v celkem předvídatelnou drogovou odyseu, která ale nabývá na působivosti díky Benicio Del Torovi, jehož výkon v roli sociálně nestabilního narkomana a nejlepšího přítele zavražděného muže (příjemně civilní Duchovny) je doslova odzbrojující. Pokud bych měl říct jediný důvod, proč se na Spálené vzpomínky podívat, řekl bych právě jeho jméno. Stejnou míru chvály si ale bohužel nezaslouží Halle Berry, která jako manželka zavražděného několikrát sklouzne k nepříjemnému přehrávání a místo toho, abych s její postavou soucítil, působil na mě její projev spíše jako citové vydírání - příliš křečovitě. Není to sice tak hrozné, jak to může znít, ale vedle Del Torova famózního výkonu vynikne každé její klopýtnutí. (21.05.2008)

K naprosté spokojenosti mi něco chybí, nebo možná přebývá? Celý film jsem balancovala kolem čtyřky; chvíli pod, většinou porůznu nad, v jednou úseku jsem se dostala i k ohodnocení pětkou. Konec to však dokonal a srazil pěkně na zem. Já na americké filmy skoro vůbec nekoukám, protože i když je to film z těch dosti dobrých, tak mi tam zkrátka pořád něco vadí. A vadilo mi to i zde. Nevím, co to je, ale vadí mi to. Nicméně za doporučení ke shlédnutí moc, moc děkuji. Herecké výkony to v tomto případě dohnaly a bezkonkurenčně nejlepší byl señor Del Toro. To se musí nechat, tady smekám všechny klobouky. A před paní režisérkou také. Tedy v tomto případě všechny ne. Jen jeden; snad je to dostačující. (17.07.2011)

Forsterovina, kterou natočila ženská. Herecký potenciál se topí v nedostatečném důrazu na režii a scénář, který vede v podstatě od nikud nikam. Takhle dobrého Del Tora by si chtěl člověk víc užít, ale chybí tam prvek nepředvídatelnosti a scéna která urve koule. Vše je šablona. A to i Halle Berry, která defacto opakuje herecký výkon z Monsters ball, akorat se tady nesvlékne. Nepopírám solidní existencionální podtext a naléhavé téma reality běžných smrtelníků, ale toho už tady bylo tolik, že to samo osobě nestačí. (17.09.2018)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)