Ledová smrt

Relativně klasická vyvražďovačky, který přesně nemám rád a kvůli kterým se mi pojem horor tak zhnusil, i když v podání Norských tvůrců, prakticky se stejným základem jako každá jiná vyvražďovačka, a přesně to co mě tak nebaví a rozčiluje. Přičemž nic se nemění ani zde, i když jedno zajímavé na tomhle filmu je, a to závěr, který určitě překvapí a donutí trošičku nad tím vším přemýšlet, a to se u klasických vyvražďovaček na druhou stranu zas tak často nestává. Má to něco do sebe, ale konec nezachrání celý film. Popravdě tam ale pár scén působivých je, a celkově to docela funguje. Rozhodně se na to kouká líp než na Americké bezpáteřní zhovadilosti. (29.05.2009)

Partia teenagerov vyberie niekam na spoločný výlet, väčšinou na nejaké poriadne odľahlé miesto, kilometre vzdialené od živej duše, kde obyčajne nie je signál. Takýto začiatok by sedel k tisícom dnešným horrorom, tento začína na milimeter presne. Podstatné je, že aj keď sa na prvý pohľad toto všetko zdá klišé, Dáni to inteligentne a reálne zhrnuli do prvých pätnástich minút. Potom sa plánovaná idylka lusknutím prsta zmení na luxusnú porciu napätia, ktorá zvyšuje porciu mrazivej atmosféry až do konca. Nervy som mal fixne na pokraji kolapsu, miestami ma tak striaslo, akoby do mňa niekto pustil plnú šťavu elektriky na elektrickom kresle. Hodnotím možno trošku nadnesene, každopádne musím vyjadriť spokojnosť so stopercentnou absenciou pocitu klišé, originalitou mrazivých scén, výberom hudby a záverom. No a úplným prekvapením bolo zvládnutie (u mňa v horrorových filmoch) zlomových momentov, medzi ktoré zaraďujem iritujúce výlevy plaču hlavných predstaviteliek, zakopnutie v existenčných momentoch atď. Maximálna spokojnosť. 90%. (25.05.2009)

Podařený norský slasher, který hodně připomíná americké vyvražďovačky, třeba hned úvodní titulky (články v novinách hlásí počet pohřešovaných v horách) mi připomněly Wrong Turn. Najdeme tu sice pár nelogičností a dostatek klišé (vrah si schovává různé věci a cetky po všech obětech a našim hrdinům to není ani trochu divné), ale to si milovníci slasherů už zvykli opomíjet. Hrdinové jsou ve většině případech sympatičtí, zamrzí však, že umírají přesně v tom pořadí, jak jste si tipli na začátku, pěkně jeden po druhém. Cepín jako zbraň umí udělat pěknou paseku, jen mi přišlo, že se s tou krví občas dost šetří. V tomhle případě to nakonec není na škodu, jde především o atmosféru, kterou má Fritt Vilt na rozdávání. (30.07.2010)

Norové s drtivou důrazností zaútočili na vjemy, které jsou každému z nás vlastní, proto zažijete, třeskutě-zimniční atmosféru, řezavé zvuky, které se zatínají bez ustání do hlavy s nelítostnou přesností, mučivě-sílící hudbu. Krvavá brutalita, spíš jen dokresluje zakořeněnou zlovůli tohoto místa, kde si dávno zavátá křivda vybírá svou daň. (12.08.2009)

Nic nepotěší srdce a duši citlivého a romantického diváka víc, než poctivá a staromódní vyvražďovačka, zvlášť když je vyvražďována tlupa protivných xichtů, kterým od první minuty filmu nepřejete nic jiného, než aby je někdo brutálně vyvraždil. Vyvražďování se chopí zakuklené dvoumetrové hovado, které pracuje s masivním cepínem velkým jako krumpáč. Až potud dobrý. Jen mě mrzelo, že materiálu na vyvražďování není víc. Taky mohla víc zapracovat scénáristova fantazie, protože mordy byly dost odfláknuté. A taky to mohlo (mělo) skončit úplně jinak, než jak to skončilo. No takže vlastně tahle norská vyvražďovačka není žádná velká sláva. A já teď marně přemýšlím, kterou scénu bych vypíchl a pochválil; žádná mě nenapadá. Bylo to prostě celé takové... nenápadité. (11.03.2015)