Královna Alžběta: Zlatý věk

Když přeskočíme, že učebnicemi dějepisu se Shekhar Kapur příliš nezatěžuje, tak se nám rozkládá efektní podívaná, ve které se nad protestantskou Anglií neodvratitelně stahují katolická mračna. Cate Blanchett se po devíti letech vrací k roli, která jí vedle oscarové nominace nadobro přinesla i zájem producentů a věhlasných režisérů. Tentokráte ji zastihneme v dobách, kdy se ocitá v krizi středního věku. Vnímáme silnější nároky jejího srdce, sžírá jí nervozita z přibývajících vrásek i z neschopnosti najít si manžela a porodit Anglii následníka trůnu. O to víc ji raní, když charismatický dobrodruh Walter Raleigh, který se nebojí říkat pravdu, dá přednost jiné. Aby toho nebylo málo, rojí se intrikáni, kteří chtějí vidět královninu krev. Cate Blanchett mění okázalé kostýmy, paruky i šperky jako na běžícím páse, bez paruky či vrstvy pudru pak ale v útrobách její komnaty vidíme zranitelnou ženu. Právě její veřejná role versus osobní pochyby mohly být nejsilnějším článkem komorního dramatu. Ale nejsou. Vedle famózní Australanky zaujme i Clive Owen, na malém prostoru i hysterická Samantha Morton, vždy spolehlivý Geoffrey Rush nebo mladičká Abbie Cornish. Kamera je snímá z neobvyklých úhlů, hudba je impozantní, ale scénář bohužel neustále skáče z jedné polohy do druhé, neví, zda-li chce být romancí, psychologickým dramatem nebo jen další hollywoodskou podívanou. Přičemž žádná z linií nedostává prostor se náležitě rozvinout (zbytečná finální námořní bitva už jen ilustruje režisérovo tápání). Několik situací navíc zbytečně utíká kupředu, nedovolí hercům rozvést nějakou zásadní dialogovou scénu, vše zajímavé je efektně sestříháno, uspěcháno, nepřátelští katolíci jen nenávistně něco pronesou a v tu ránu jsme zase někde jinde. Jakoby šli tvůrci vědomě proti divákovi, který ani v silných momentech nemá možnost prohloubit svůj vztah k dění na plátně. Navíc příliš nechápu název, snímek nám předkládá jen krajíček z královnina života a o onom „zlatém věku“ se nám dostane jen několik dějepisných faktů – a to překvapivě až před závěrečnými titulky. 60%. (12.12.2007)

Taková zábavnější (popcornovější ;) Marie Antoinetta... Kapur si pohrává s myšlenkou předvést dost možná nejvýraznější panovnici své doby jako rozvernou "dívčinu", jež místy ztrácí přehled na vlastním dvoře a šílí z představy španělské nadvlády, aby se po životním nakopnutí od své "skoro družky" odhodlala postavit ohromné přesile. Nuda to není, ale čekal jsem víc. Místo soudržné a opulentní jízdy se z plátna hrnou pouze hezké obrázky (doprovázené parádní hudbou), které naneštěstí postrádají jakýkoliv smysl a řád. Témata se míchají jako v začarovaném shakeru a nikdo, ani Kapur, přesně neví, co z něj za chvíli vypadne. Královna Alžběta je tak směskou nejrůznějších dějepisných výseků, jimž chybí kvalitní lůno, ze kterého by se zrodily plnohodnotné postavy (nebýt excelentní Cate Blanchett, nezajímala by mě ani samotná Alžběta) a jednolitá příběhová linie. Pokud finanční propadák zapříčiní konec Kapurovi kariéry, škoda to rozhodně nebude. Jako prostřední část trojdílné skládačky - slušné, jako samostatný film - dostačující. (16.10.2007)

Jestli-že drží Michaela Jacksona pohromadě jen pá kusů lepenek, pak Královnu Alžbětu: Zlatý věk drží u sebe Cate Blanchett, která stojí v zemi tak pevně, že se opravdu nemusíme bát, že spadne. Nebudu souhlasit s tím, že Kapur by měl této herečce líbat prdel za to, že ve filmu hraje, vždyť bez něj by film nebyl takovým jaký je. A uznejte, že v dnešní době není moc historických děl, které by překvapovali nápady. Tady se alespoň můžeme kochat fantastickými a hlavně promyšlenými zaběry, které vážně uhranou i bejka a hlavně už několikrát zmiňovanou Cate, která hraje jako o život a je mi záhadou, že Oscar nebyl přiřknut do jejích majestátných rukou. A nebudu vám kecat, lidi, když vám povím, že bych se na tenhle film podíval ještě několikrát! 80% (20.07.2008)

Královna Alžběta: Zlatý věk mě zaujala mnohem více, než úvodní díl. Cate Blanchett mi v roli legendární panovnice nepřišla již tolik chladná, jako v prvním filmu. Film zde také konečně ve velké míře odhaluje emoční stránku její povahy, takže se dočkáme několika silných emotivních scén, kde se Alžběta ocitá v sevření svých vlastních pocitů a výčitek. Silným tahem je rozhodně také obsazení Clivea Owena, jehož chemie s Cate Blanchett mi vynahradila absenci v prvním díle mezi ní a Josephem Fiennesem. Snímku také vévodí působivá hudba, jejíž jedna melodie mi připomínala tu z epizody Sherlocka, Reichenbach Fall. A stejně jako v Sherlockovi, i zde mě při ní mrazilo. Závěrečná velkolepá bitva je více než důstojným zakončením. (22.09.2013)

„And when this day of battle is ended, we meet again in heaven or on the field of victory.“ Queen Elizabeth ve fenomenálním podání Cate Blanchett roztáhne orlí křídla a vrhne se vstříc Zlatému věku střemhlav do bouře rozpoutané španělskými katolíky. Kapur vytvořil obrazově vytříbené drama (pohled z hlubin na plovoucího bílého koně a růženec padající ke dnu), které však trochu sráží k zemi i přes nabízející se potenciál emoční povrchnost. V okamžiku, kdy na scénu vstoupí do bronzova opálený Owen jako sir Walter Raleigh, nelze si nevzpomenout na Lorda Edmunda Black Addera a jeho poměrně trefnou charakteristiku tohoto slavného anglického mořeplavce: „..panství na venkově, fajnové kočáry a tolik ženských, kolik jeho jazyk zvládne..“ (05.02.2009)