Až na krev

P.T.A natočil ďalší podivný film. Po Boogie Nights, Magnólii opäť vražedná stopáž filmovej fresky zvládnutá sofistikovanou réžiou talentovaného filmára. Lenže Twbb sa od svojich predchodcov zásadne líši. Je to posunom tohto diela smerom k náročnejšiemu divákovi až k filmovému vedcovi. Tento film totiž v podstate neponúka žiadny relevantný dej, ide len o odkrývanie už od začiatku filmu existujúceho charakteru hlavnej postavy. Napriek tomu však toto zvliekanie jednotlivých vrstiev predstieranej ľudskosti pána Plainviewa za účelom odhalenia odľudštenosti hlavnej postavy dokáže celkom zaujať a ponúknuť niekoľko mrazivých a nezabudnuteľných scén, z ktorých vynikajú najmä „zúčtovania“ s hrdinami, ktorí sa dostali naftovému princovi bližšie k telu. Plusom filmu je i to, že ukazuje ako je pre podobných samozvaných monarchov kapitálu potrebné aby ich podporoval niekto, kto vie ako pôsobiť na jednoduchých ľudí lenivých premýšľať ( a je jedno či je to fanatický falošný prorok alebo médiá). Oskar pre Day-Lewisa absolútne zaslúžený, ja osobne by som ho doprial aj filmu a réžii, o ktorých platí, že hoci sú ťažšie stráviteľné než počin Coenovcov, sú po kvalitatívnej a autorskej stránke o niečo bližšie môjmu vkusu. Jediné čo filmu vytknem, je to že napriek svojim formálnym a autorským kvalitám na mňa emocionálne nijak nedopadol (ak nerátam iritáciu postavou Paula Dana). Skrátka a dobre odniesol som si výnimočný filmový zážitok, ktorý však tentokrát zaujal iba zmysly a hlavu, no srdce nechal chladným. 9/10 (06.03.2008)

Po všech stránkách velký film, u kterého mě nejvíc mate střet obrazové velkoleposti a náladové antidiváckosti. Několik scén jak kdyby vypadlo z nejslavnějších fláků klasického Hollywoodu, kdy se krajina táhne od obzoru k obzoru - a přesto je takové prostředí pro všudypřítomnou záštiplnost příběhu snad až příliš štědré. Oba extrémy se potom ruší navzájem a nikdy proto nedojdu ke (snad zamýšlené) tíživé pochmurnosti a už vůbec ne k upřímné divácké radosti. Pro někoho je Plainview díky svojí cestě po cynické pěšině nesmrtelnou figurou, já mu ze stejného důvodu nikdy úplně neporozumím. Nefandím mu, nepřeji mu nic dobrého, spíš jen kroutím hlavou, proč tak ochotně dělá chyby a vytváří z Eliho až neúměrně velkého nepřítele jen vlastní sebestředností. I já jsem ale zůstal jen lapat po dechu z Day-Lewise, který zaujme, zdrtí a v poslední půlhodině už vyloženě zabije všechno, co ve mně ještě do té doby zbylo. 70% pro jediný film svého druhu. Až mě mrzí, že mi v době vzniku utekl, protože bych si tehdy rád s někým promluvil o pohnutkách, proč právě tenhle kousek řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy urodilo a Andersona k velikánům typu Leoneho nebo Coppoly. I Tenkrát v Americe nebo Kmotr jsou totiž filmy, které staré časy přehnaně nepřikrášlují a občas vám je vmetou do tváře plnou dobovou silou. Nikdy u toho ale nechtějí nechat diváka zkrátka po emocionální stránce. (27.09.2021)

Co dokaze znicit dusu cloveka, nie je zlato, ale zavist. Americka saga par excellance, ktora Vam povie o ludskych temnych vlastnostiach viac ako Vam bude mozno aj prijemne. Anderson natocil film, ktory od uvodneho zaberu svojou intenzitou drti a podmanuje si divakove zmysly i emocie s previazanostou audiovizualu porovnatelnu s pracou Aronofsky-Mansell. Hudba od gitaristu skupiny Radiohead je nastrojom pribehu, ktory mu dodava najviac energie. Na niektore (dlhe, jednozaberove) sekvencie (uvod, horiaci vrt, vyhananie diabla) aj oznacenie FAMOZNE zdaleka nestaci a divak ostava prikovany v sedadle, pretoze ma pred sebou kombinaciu toho najlepsieho z Obcana Kanea a Vtedy na Zapade (pre niekoho mozno trufale prirovnanie). Daniel Day-Lewis je demonicky dokonaly a jeho charizma sa z platna vali v kazdom zabere. V spine, prachu a kvapkach potu Anderson rozplieta pribeh ako dalsiu variaciu nielen na americky sen o uspechu, ale hlavne o samopozierajucej sile zavisti, ktora nevyhnutne prinasa utrpenie a krv. Rozpoltenie snimky (prva polovica stavajuca rovnou mierou tak na vyborne herecke vykony ako i spominany audiovizual, v druhej polovici formalne zlozky ustupuju v prospech herectva) nerusi a zaver dava rovnou mierou facku divackym ocakavaniam, ako i skvelo podtrhuje Andersonove "auteurstvo". Jeden z najsilnejsich filmovych zazitkov poslednych rokov. [Kontrolna projekcia] (26.10.2007)

Daniel Day-Lewis a jeho hereckej koncert, díky kterýmu je letos oscar ve správných rukou, i když žádná velká konkurence teda nebyla, to je fakt, nicméně Day-Lewis je tady brilantní a celej film spolu s vynikající muzikou táhne. Co se týká tý muziky, tak někdy bylo až zarážející, jak si film vystačil na dlouhý minuty beze slov jen s hudbou a přitom to byly asi ty nejvíc uhrančivý chvíle. Jen škoda trochu zdlouhavějšího konce, kterej mě začínal mírně nudit (25.02.2008)

Holy cow! Anderson mi vyrval za plného vědomí srdce, obalil ho černočernou tekutinou tryskající z prachem pokryté země a nezapomenutelně ho vrátil zpět rozbušené dost možná nejlepším kinematografickým požitkem, jaký jsem za posledních 10 let zažil. Daniel Day-Lewis není herec, ale bůh a já padám k jeho i Andersonovým nohám a škemrám o větší nášup filmů, které jsou po všech stránkách dokonalé a nadčasové. F*ck you, Coen Brothers and AMPAS. (18.03.2008)