Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyřiašedesát polí – černá, bílá, bílá černá. Hra, které staletí přisoudila titul „královská“, každý plebejec zvládne její základy, ale jen vyvolení si ji dokážou osedlat. Jen chytří, inteligentní stratégové… Muž, který stojí nad šachovnicí, nemá nic z toho ve tváři. Kamenné rysy, netečný pohled primitiva. Ten muž, jakkoli má dvě ruce, dvě nohy a hlavu mezi souměrnými rameny, je zrůda. Kdesi v jeho mozku došlo k disproporcím – je geniálním šachistou a na ostatní už jaksi nezbyla kapacita. Neumí číst, neumí rozjímat, je schopný jediného citu – nenávisti. Vzbuzuje zvědavost? Je fascinující, ten mistr světa, Čentovič. Dá se lapit? Dá, ale jen vidinou dalších lehce vydělaných dolarů. Pouští se tedy do šachové partie s Dr. Heinrichem Kleibertem a netuší, jakého soupeře proti sobě má… Heinrich byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol a svůj pobyt v samovazbě přežíval jen díky knize rozborů šachových partií světových šachistů. A když nyní potkává šachistu Čentoviče, jenž byl přítelem Heinrichova vyšetřovatele na gestapu, přijímá Heinrich výzvu ke své první skutečné šachové partii jako možnost jakési odplaty za mučení… Televizní inscenaci podle slavné šachové novely významného rakouského prozaika S. Zweiga a scénáře J. Hubače natočila režisérka M. Valová, která do hlavních rolí obsadila renomované herce v čele s Rudolfem Hrušínským (šachista Čentovič), Luďkem Munzarem (Dr. Heinrich Kleibert) a Petrem Haničincem (Hans, Heinrichův bratr). (Česká televize)

(více)

Recenze (79)

Martrix 

všechny recenze uživatele

Jednou z emocí, která se mi uhnízdila v hlavě, je mírné znechucení. Druhou pak údiv, jak velkého obdivu se dostalo této prvoplánovité alegorii o boji mezi hrubou silou nacismu a slušnými lidmi, oběťmi. Hraju šachy víc než 35 let, několikrát týdně. Takže mohu prohlásit, že o filozofii této hry, se tady nic nedozvíte. Tvůrci buď neporozuměli tomu, jak se odráží povaha hráče do stylu hry, nebo se tím zabývat nechtěli. Každopádně nebyli to schopní promítnout do samotné partie. Čentovič je hrubě narýsovaná postava...arogantní, nevzdělaný, bezcitný...dělá věci z pozice síly - nacismus. A proti němu bývalý vězeň, mučený nacisty, který se snaží aspoň zpětně svým utlačovatelům postavit a přemoct je - dobrý člověk. Herecké výkony samozřejmě oceňuji ...ale jinak je pro mě tento film další z mnoha, ve kterých se autoři vymezují proti nacismu a válce, dost humpoláckým způsobem. Zatím nejlepším počinem o šachu, je pro mě Dámský gambit. A nejlepší o střetu mozků, stojících na opačných stranách barikád ...ani nevím, ale tento film jistě ne. ()

manonfire 

všechny recenze uživatele

Podle mě jde o jednu z nejlepších inscenací, klasicky obsazenou "Kufaltovským" triem Munzar, Hrušínský a Haničinec. Přestože je Munzarova role jednoznačně hlavní, musím říci, že party dalších dvou herců mi přišly zajímavější. Hrušínský zde měl možnost minimalizovat svou již tak minimalistickou "režii výrazů" na minimum, ovšem jeho pohled vždy při příchodu k šachovnici, kdy ve zlomku vteřiny zanalyzoval, zda proti němu soupeř provedl skutečný tah, či jen pohyb po šachovnici, byl přesný, vysoustružený v naprostou přesvědčivost. O celkové jeho ódě na povýšenost, povýšenou nad veškerou lidskost kolem něj až v nelidskost, nemá cenu mluvit. Přesto musím říci, že nejvíce mě tentokrát zaujal Petr Haničinec. Tentokrát ale místo své obvyklé chlapácké agrese zaplakal a jeho zoufání mě v jeden moment naprosto dostalo. 90% ()

Reklama

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Po každé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál já sám." Tak tento televizní snímek založený na výborném scénáři Jiřího Hubače a nabitý skvělými hereckými výkony (nejen) Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara a Petra Haničince mě hodně dostal. Šachová partie mezi dvěma muži, jež spojuje gestapácká minulost za 2. světové války, partie při níž na jedné straně stojí mrazivě chladný až cynický Rudolf Hrušínský, který dělá věci "právem silnějšího" a na té druhé pobytem na samotce traumatizovaný Luděk Munzar, jež však věří, že "každý člověk jednou usne". Partie, která sice možná přinese "velikou ztrátu" ale současně i "veliký zisk, tak veliký že ho ani nelze spočítat" ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Mistrovská Zweigova předloha skvěle převedená do TV inscenace a mistrovské herecké výkony - z Hrušínského doslova mrazilo, Munzar byl víc než uvěřitelný a jeho emoce rvaly duši, Haničinec se rovněž vybičoval až k maximu, přitom nikdo z nich nepřehrával. Škoda, že podobná televizní dramata ve špičkové kvalitě se již dnes netočí. Ještěže alespoň z archivu se dají občas vytáhnout takovéto nestárnoucí lahůdky. Silný divácký zážitek od začátku až do konce. ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama